Slavný brankář Viktor je po operaci kolena, slaví sedmdesátiny a chystá se na Euro

Mistr Evropy z roku 1976 a jeden z nejlepších brankářů české historie Ivo Viktor v pondělí oslaví sedmdesáté narozeniny. Přes zdravotní problémy s kolenem ho fotbal stále baví a příští měsíc se chystá za českou reprezentací na Euro do Polska.

Na Euru můžeme překvapit

"Myslím, že mohou překvapit jako kdysi my v Bělehradě. Zdálo se, že tam budeme do počtu a jen největší optimisté věřili, že tam něco uděláme," vzpomínal na rok 1976 s tím, že on sám k těm optimistům nepatřil. Teď se  a chystá do Vroclavi na úvodní zápas českého výběru s Ruskem a věří mu.

Za největší oporu týmu považuje brankáře Petra Čecha. "Je vidět, že dozrál a teď by teprve měly přijít jeho velké chvíle. Vidím teď často Španěly a myslím, že Iker Casillas ani Víctor Valdés nejsou ideál. Čech je určitě lepší," tvrdí Viktor.

Trimuf na evropském šampionátu v Bělehradě tehdy pomohl Viktorovi na třetí místo v anketě Zlatý míč o nejlepšího fotbalistu Evropy. V témže roce získal Viktor i své páté ocenění nejlepšího hráče Československa.

K vítězství ve finále šampionátu tehdy dovedly československý celek penaltový rozstřel v zápase se SRN, který ukončil slavným vršovickým "dloubáčkem" Antonín Panenky. "Já Tondovi v žertu říkám, že kdyby nebylo mého zaváhání v posledních minutách za stavu 2:1, když jsme po rohovém kopu dostali gól, tak by nebyl zdaleka tak slavný," řekl Viktor s úsměvem.

Debut jako hrom

Vzpomněl i na svůj debut v reprezentaci v roce 1966, kdy si hned zachytal proti nejlepším týmům světa - nejprve v červnu byl u porážky 1:2 s mistry světa z Barzílie v Riu de Janeiro, v listopadu pak přispěl k remíze 0:0 s Anglií v londýnském Wembley.

"Ten začátek jsem měl skoro na mrtvici nebo na ukončení kariéry. Na to, abych se chytil v reprezentaci, jsem dvakrát nastoupil proti mistrům světa. Trenér Marko, který mě do branky postavil, měl odvahu, protože já jsem se klepal jako ratlík. Nakonec to ale dopadlo dobře," vzpomínal Viktor, který v reprezentaci odchytal za jedenáct let 63 zápasů.

Ten poslední v listopadu 1977. Kvůli vyhřezlé plotýnce a chronické bolesti zad musel v 35 letech ukončit kariéru. V utkání s Maďarskem šel ze hřiště už po dvou minutách. Pak zkoušel trénovat i Duklu v první lize, ale zjistil, že práce hlavního kouče pro něj není. "Zjistil jsem, že na to nemám povahu. Skoro jsem nespal a měl hrozné nervy," vysvětlil proč radši dělal asistenta. V roce 1996 byl u druhého místa na mistrovství Evropy v Anglii po boku Dušana Uhrina.

Donedávna trénoval brankářské naděje v Dukle, ale před rokem skončil kvůli problémům s kolenem. "Teď tam dělají mládež na vysoké úrovni a chtěli po mně, abych tam byl skoro každý den. Loni v červnu jsem byl na operaci. Mám totální endoprotézu, tzv. železné koleno, takže už jsem trochu limitovaný. Začínám se teď po tři čtvrtě roce rozhlížet, ale když tak to bude něco s mládeží úplně pro zábavu a tady někde v okolí," řekl Viktor, který bydlí nedaleko Říčan u Prahy.