Nečas na summit EU může přivézt zbraň proti krizi: energetickou efektivitu

Hlavy států včetně premiéra Petra Nečase dnes v Bruselu na mimořádném summitu řeší co dál s ekonomickou krizí a jak se znovu vrátit k ekonomickému růstu. V celé Evropě lze sledovat posun od prostého škrtání ke stimulaci ekonomiky. K prorůstovým opatřením se upínají i konzervativní politici.

Český premiér Nečas nedávno na ideové konferenci ODS prohlásil, že k trvale vyrovnaným rozpočtům se nelze pouze proškrtat, ale že klíčovou součástí vládní politiky musí být podpora růstu. Evropské politické elity tak stojí před zdánlivě neřešitelným rébusem. Všichni ví, že je potřeba stimulovat ekonomiku a zaměstnanost, ale jedním dechem dodávají, že klíčové je neprohlubovat státní deficit. Dilema je to přitom jen zdánlivé. Existuje jedno a možná jediné opatření, které splňuje požadavek jak na stimulaci ekonomického růstu, tak na vyrovnaný státní rozpočet - energetická efektivita. Její jedinou nevýhodou je snad pouze to, že se nad ní těžko přestřihuje stuha a rozlévá se šampaňské.

V Bruselu nad návrhem nové evropské směrnice o energetické účinnosti probíhají složitá jednání. Řada členských států včetně Česka této směrnici deklaruje obecnou podporu, ale ke konkrétním opatřením se zatím staví spíše opatrně. Přitom se ukazuje, že podpora energetické efektivity funguje a  přináší řadu příležitostí. Nejlépe je to vidět v oblasti energeticky úsporných rekonstrukcí budov.  Makroekonomický potenciál takových rekonstrukcí  je dnes již poměrně dobře zmapován. Víme, že rekonstrukce budov prospívá zaměstnanosti rovnoměrně, že malé pozemní stavebnictví má jeden z nejvyšších multiplikačních efektů v celé ekonomice i to, že je provádějí především malé a střední firmy. Výhody oproti velkým centralizovaným projektům typu dostavba jaderných bloků jsou jasné. Chytře nastavená státní podpora rekonstrukcí se spoluúčastí vlastníků budov také výrazně eliminuje riziko korupce. Z pohledu firem, které u nás staví nejdražší dálnice v Evropě, to možná nezní moc lákavě, ale z pohledu daňového poplatníka rozhodně a to my mělo zajímat politika především.

Dalším plusem investic do efektivního nakládání s energiemi v budovách je fakt, že se okamžitě a přímo začnou samy splácet. Na úspory ve finále doplatí jen ti, kdo nám energii dodávají, což nás v případě plynu či ropy nemusí nijak zvlášť trápit. V případě veřejných budov sice musí stát na začátku investovat, ale vložené prostředky se po čase vrátí a z dlouhodobého hlediska rapidně šetří na provozních nákladech. Ještě zajímavější je návratnost podpůrných programů z národohospodářského pohledu. Německá vláda si nechala udělat audit své rozvojové banky KfW, který ukázal, že každé euro, které vláda vloží do programu motivujícího k úsporným rekonstrukcím, mobilizuje asi 15 eur soukromého kapitálu. Daňové příjmy státu na této činnosti spolu s úsporami na pomoc v nezaměstnanosti těm, kteří by bez tohoto programu přišli o práci, jsou 4 až 5 eur. Může si jakákoli vláda vůbec dovolit takovou příležitost ignorovat?

Premiér Nečas ve vystoupení na ideové konferenci své strany program úspor energie v budovách mezi klíčová prorůstová opatření zařadil. Je si tedy podle všeho tohoto potenciálu vědom. Česko již má zkušenosti se Zelenou úsporám. K léty vypracovanému a prověřenému modelu německého KfW měla Zelená úsporám bezesporu ještě daleko, ale na druhou stranu, v kontextu střední a východní Evropy to byl program rozsahem i dopadem unikátní.

Premiér Nečas může mít mezi svými východoevropskými kolegy na summitu výhodu. Může do Bruselu přivézt konstruktivní postoj opřený o reálné zkušenosti České republiky. Energetická efektivita může být odpovědí na mnohé otázky, zvlášť v době ekonomické krize, kdy je třeba každou korunu obrátit dvakrát.