Odměny, které škodí

Odměna patří k hlavním nástrojům motivace. Nemusí to být jen odměna finanční: odměnou je cokoli, co je příjemné. Odměnou může být proto pro zaměstnance například příjemný pocit, že se vyhnul náročnému úkolu nebo že nikdo nepřišel na jeho chybu.

Nejčastější příčinou, proč vedoucí své zaměstnance za neplnění nebo nesprávné plnění úkolů „odměňují“, je snaha usnadnit si práci. Příkladem mohou být situace, kdy zaměstnanci, kteří si opakovaně stěžují na svou práci či vytížení (přestože vykonávají stejné úkoly jako ostatní), začnou od svého vedoucího dostávat jen úkoly, lehčí. Podobné jsou případy, kdy osobám, kterým jejich úkoly trvají déle, je čas na jejich vykonání prodloužen, kdy zaměstnancům, kteří své úkoly vykonávají méně kvalitně, vedoucí část jejich práce odebere a předá jiným, či situace, kdy vedoucí opraví chyby, kterých se zaměstnanec dopustil, sám a ponechá je bez komentáře.

„Odměnou“ může být i zvýšená pozornost, kterou vedoucí věnuje podřízeným, kteří si stále na něco stěžují, či povýšení osoby, bez které se vedoucí pro její problémové chování rád obejde.

Základním pravidlem lidského chování je sklon opakovat činnosti, projevy či postupy, za které se člověku dostalo odměny. Z pohledu organizace se to týká jak jednání, které je pro ni žádoucí, tak toho, které jí škodí. Pokud vedoucí své méně výkonné či jinak problémové zaměstnance jakoukoli cestou „odměňuje“, jejich zvyky tím posiluje. Nezáleží přitom na tom, proč to dělá, či jaké okolnosti ho k tomu vedou.

Zvláštní formou odměny, které se některým zaměstnancům za jejich nízkou výkonnost dostává, je pobavení nad tím, jak jejich vedoucí v kontaktu s nimi ztrácí sebekontrolu, podléhá emocím či prostě nezvládá řízení jejich discipliny. Dochází k tomu především tehdy, jestliže se zaměstnancům na pracovišti příliš jiných odměn nedostává.

Vedoucí, který se v této situaci ocitne, by měl sáhnout ke dvěma krokům. Na straně jedné by neměl dávat najevo, že ho jednání určitých osob obtěžuje, tj. křičet, rozčilovat se apod. Zaměstnanci, pro které je toto jednání nadřízeného „odměnou“, na tyto projevy čekají, a pokud se k nim vedoucí uchýlí, povzbuzuje je, aby ve svém jednání pokračovali. Na straně druhé by však měl dbát i na to, aby své zaměstnance, pokud svou práci provedou správně, častěji slovně ocenil, a snažit se, aby jeho zaměstnanci mohli ve své práci získávat i jiné formy odměny, než je „vytočení“ nadřízeného.