Nejlepší restaurace jsou na nic

Nejčastěji ze všech podniků veřejného stravování chodím do útulné letenské hospody, která je zakouřená od podlahy až po strop, mají v ní řízné pivo, nepřekonatelná husí játra v sádle a obsluha je ve své kategorii tím, čím jsou mezi operními pěvci sólisté Metropolitní opery v New Yorku. V létě mívá tři stolky venku, další štamgasti obléhají parapet, jiní si stolek udělají z přilehlého deklu odpadkového koše.

A moje nejzamilovanější místo, pokud jde jídlo? Musíte dojet do Starých Splavů u Máchova jezera, abyste jej našli. Nevaří tu michelinský šéfkuchař, ale nadšený samouk a zdejší zahrádka má šarm francouzské Provence.

Co mají tahle dvě místa společného? Ani jedno není objektivně dokonalé. Ani jedno nikdy nevyhraje žádný žebříček nejlepších restauracích. Jsou to ale restaurace, které vždycky vyjmenuji jako první, když se mně někdo zeptá na dobrou hospodu, respektive unikátní kulinářský zážitek.

A takhle to má nejspíš každý. Žebříčky nežebříčky, chodíme nejčastěji a nejraději na místa, která se nám dostala pod kůži, kde nás nikdy nezklamali a pokud překvapili, tak jedině v dobrém. Jsou to proto většinou restaurace nikoliv objektivně nejlepší, ale prostě nejmilejší.

V Hospodářských novinách věříme na to, že jídlo je věc srdce a nikoliv rozumu. A proto každý rok oslovujeme ty, o nichž víme, že jídlu rozumí a mají pro něj vášeň. A pokaždé se jich ptáme na jejich nejmilejší podniky.

Možná i proto se letošní odpovědi hemžily dovysvětleními jako:„Je to pochopitelně naprosto neobjektivní” (Hana Michopulu) nebo “Letos je pro mě děsně těžké napsat jen deset restaurací ...ty uvedené mi dělají moc dobře na duši i v žaludku již delší dobu i v poslední období. (Roman Vaněk). Případně: “Mám to spíše mimo hlavní proud a hlavně nesrovnávám absolutní kvalitu (jen své preference)” (Martin Cuketka Kuciel).

Musím říct, že mám z třetího ročníku tohoto žebříčku radost: oslovení “porotci” se totiž skutečně čím dál méně drží objektivních kritérií a vybírají místo toho místa, kam by vzali svoje kamarády.

Zřejmě i kvůli tomu mohlo na plné čáře vyhrát Sansho Paula Daye, pro které hlasovali z různých důvodů skoro všichni oslovení. Díky tomu se také do první desítky poprvé probojovala mimopražská restaurace: číčovický podnik V Polích a v celkovém pořadí bodovaly další venkovské občerstvovny. Letošní žebříček je pozoruhodnou melanží rodinných hospod, luxusních restaurantů i trendy bister.

Neberte jej, prosím, jako objektivní hitparádu, ale jako doporučení profesionálních i amatérských labužníků. Všechny je spojuje vášeň pro jídlo a o tu se s vámi prostřednictvím Hospodářských novin podělili. Přejeme vám dobrou chuť, ať se vydáte do jejich oblíbeného podniku nebo do toho svého.