Ačkoli vyjednávání o nové Směrnici o energetické účinnosti plnila stránky bruselského tisku několik měsíců, u nás toto téma příliš pozornosti nevyvolalo. Není to vlastně tolik překvapivé, o směrnicích se u nás obvykle začne psát až v momentě, kdy jsou přijaté. Euroskeptici se pak vyrojí a podivují se nad tím, co nám to ti bruselští eurokrati zase vymysleli (nehledě na to, že Česko celou dobu sedělo u vyjednávacího stolu).
Toto je i případ právě schválené Směrnice o energetické účinnosti. Když se poprvé sešli k trialogu Komise, Evropský Parlament a Rada, zdálo se, že kompromis nebude možný. Pozice Parlamentu byla výrazně ambicióznější, než Komise, a naopak Rada se snažila Směrnici co nejvíce rozředit. Přesto se po měsících usilovného jednání povedlo minulou středu dohodnout kompromis, který pak ve čtvrtek posvětil Výbor stálých zástupců (COREPER) a v pátek vzala na vědomí Rada ministrů energetiky v Lucemburku.
Z pohledu běžného občana Směrnice přinese několik zajímavých novinek, mezi něž patří to, že vlády budou věnovat zvýšenou pozornost nejen energetickým úsporám ve svých vlastních budovách (jejichž provoz platíme všichni z našich daní), ale také dlouhodobé strategii na rekonstrukci všech našich budov. To by do budoucna mělo přinést koncepční a stabilní podporu typu Zelená úsporám, pokud možno bez výkyvů typu letos dvacet miliard a příští rok nic.
Nejzásadnější a možná dokonce revoluční změnou ale je požadavek, aby energetické firmy začaly pomáhat svým koncovým zákazníkům šetřit energii. Ačkoli podobné systémy již fungují v mnoha zemích světa, včetně Velké Británie, či poloviny států USA, u nás se jedná o myšlenku zatím neprobádanou. První reakce energetických firem v průběhu jednání proto byly vcelku pochopitelně negativní: proč bychom zrovna my měli pomáhat zákazníkům šetřit, když v našem zájmu je naopak prodat jim energie co nejvíce? Komise ovšem na tuto otázku měla jasnou odpověď: ano, prodat zákazníkovi co nejvíce energie je sice ve vašem zájmu, ale není to v zájmu společnosti jako celku a už určitě to není v zájmu zákazníka samotného. Situace, kdy zájem firmy přebije zájmy všech ostatních naznačuje na monopol, či oligopol a vlády proto musí vystoupit na ochranu spotřebitele.
Jak konkrétně se situace vyvine, je otázkou. Nyní nastane dvouleté transpoziční období, v němž energetici všech zemí, včetně Česka, nepochybně vrhnou své značné lobbistické síly na své vlády a pokusí se tuto malou revoluci když ne zastavit, tak aspoň zmírnit. V Česku bohužel máme dost důvodů být skeptičtí, protože sílu energetické lobby dobře známe. Počínaje slavnými povolenkami pro elektrárny zdarma před dvěmi lety, které tehdejší ministr Bursík ve sněmovně označil za "krádež za bílého dne" a ministr Kalousek je nazval "privatizací Poslanecké sněmovny", přes následné "náhodné setkání" čelných politiků a energetiků na dovolené na jachtě v Toskánsku, až po nedávný "majstrštyk" českých teplárníků (jejichž vrchním lobbistou je dnes tehdejší premiér Topolánek), kdy ve Sněmovně nenápadným pozměňovákem totálně obrátili naruby novelu zákona o ovzduší a místo zpřísnění poplatků za znečištění tyto poplatky málem úplně vypustili, což pak musel napravovat Senát.
Evropská směrnice je určitě krok vpřed, ale to, zda celá bitva nakonec dopadne ve prospěch energetiků anebo spotřebitelů, se teprve ukáže.
