Kdože je to ten alternát? A jak je těžké se jím stát? Univerzální definice neexistuje, stejně tak, jako neexistuje univerzální návod. Čím ale mohu posloužit, je pár tipů, a pak jedna, spolehlivě fungující pravda. Tou taky začnu: média v České republice, zhruba v posledních deseti letech alternátům mimořádně přejí. Jako alternatát velmi pravděpodobně uspějete u soukromých médií obecného zpravodajství a publicistiky, u těch veřejnoprávních pak dobře pojatým alternátstvím prakticky nemůžete šlápnout vedle.
Pokud jsem vás dostatečně nachutil k představě, že alternátství, ať je to co chce, pro svůj mediální obraz prostě potřebujete, můžeme se směle přesunout k otázce, co to je, a jak to vypadá. Budete potřebovat trochu fantazie, a v rámci možností daných striktními pravidly alternátství i kreativity, ale uvidíte, že nejde o nic těžkého. Hrát alternáta zvládne i člověk netalentovaný.
Takže pojďme na to. Alternát je člověk, který ze sebe vyzařuje étos alternativy, a to alternativy proti systému. Jedno, zda kulturnímu, společenskému, nebo ekonomickému, důležité je prostě být ta alternativa (implikuje: mladý, nový, dynamický, nezkostnatělý, sexy). Ještě lepší je, když zároveň bojujete za práva (je jedno koho, nebo čeho). To však nestačí. Alternát by měl být současně osoba i instituce. Pokud jste třeba ekolog bojující za práva okusovače kůrového, je to málo. Vy potřebujete být mluvčím sdružení, nejlépe lidí, kteří se prohlásí za nezávislé experty. Že nemáte žádný diplom v oboru? Neřešte. Nikdo nebude pátrat.
Alternát se musí umět chovat, ale ještě důležitější je, že musí umět vypadat. Vytahaná košile či triko v kombinaci se vkusně loženým dredem působí na zájem médií jako nedopitý zbytek coly na octomilku, ale časem se okouká, proto je možné jej nahradit batikou. Pokud je principem vašeho alternátství cokoli osobního, ne-li přímo intimního, je nutné na to svým zjevem odkazovat. Nebojte se zženštilosti (v případě feministek zmužilosti), růžových košil, ani brýlí „vosa na bonbónu“. Á propos brýle; třídenní strnisko v kombinaci s papundeklovými obroučkami a arogantním projevem o vás jasně říkají, že žijete v Praze. Alternátství je potřeba vystavit na odiv, avšak tak, aby vypadalo sexy v září reflektorů. Je třeba být výrazný, ale současně byste neměli budit odpor (pro zastánce popelnicové stravy: pozor na odér, ubližuje dojmu). Svým vzezřením můžete nenápadně odkazovat na známější sociální nebo kulturní proud, který se osvědčil v minulosti, a který i průměrně přihlouplý novinář zná. Když vás na něj upozorní, bude si připadat jako expert. Ideální je v tomto punk, unisex, hippie, a podobně. Pozor však na holé hlavy! Fakt, že ne všichni skins jsou nacisté, leží za hranicí složitosti, kterou dovedou média zpracovat.
Alternát se musí umět chovat. Mluvte jasně, srozumitelně, v krátkých prohlášeních. V každé větě dávejte důraz na to, jak jste jiní. Kopanec do pravicové politiky patří k samozřejmému bontonu alternáta. Extra-cool alternát kope i do levicové, ale pozor! Levice alternátům slibuje peníze (ponechme stranou, zda a kdo jím je pak doopravdy dá).
Alternát nerad systém, ale současně jej nechce změnit. Média si uvědomují (a nejméně od časů Napoleona mají ověřeno), že jakákoli společenská změna v praxi vede k jejich vytažení do takových výšin, že se pak už ani nedotýkají nohama země, což je pro hrdlo nezdravé. Nebo v lepším případě k výměně průkazek za nové se všemi z toho plynoucími následky. Proto by alternát neměl být revolucionářem.
Je jedno, zda bojujete za práva dendrofilů, nebo proti přítomnosti sladidel v zubní pastě. Budete-li tím správným alternátem, budete hvězdou tisku, studia i stříbrného plátna. Ti opravdu dobří se pak mohou stát zakladateli vlastního stylu, což je ještě více cool. Akorát člověk musí čas od času styl změnit, neboť takový alternát se časem stane mainstreamem, a pak oldschoolem. Každopádně vám přeji hodně úspěchů a nám všem, aby to, co jsem zde popsal, co nejdříve přestalo fungovat.
