Je Afrika jiná?

Před rokem se na jednom anglickém šlechtickém sídle sjeli afričtí ministři a šéfové centrálních bank, hlavy afrických regionálních uskupení, přední představitelé západních rozvojových organizací a v Africe investující finančníci, aby jeden víkend soustředěně debatovali o africkém rozvoji.

Nejzajímavější otázka celé konference zazněla na její závěr: "Jak by vypadala naše diskuse o africkém rozvoji, kdybychom zde takto seděli v roce 1996? Jak se za posledních patnáct let změnila?" Krátká odpověď zní "změnila se zcela zásadně". Delší odpověď zkusím shrnout v několika bodech.

1. Afrika není jiná. Před patnácti lety bylo populární tvrzení, že Afrika je zvláštní případ. Čína, Indonésie nebo Indie se možná vymaňují z chudoby, ale Afrika je tak specifická, že z rozvoje v jiných částech světa není možné pro ni nic vyvozovat. Zůstane chycená v pasti chudoby a její jedinnou šancí je, že tam budeme posílat více a více rozvojové pomoci. Lidé prosazující tento pohled, například Harvardský profesor Jeffrey Sachs, ukazovali na statistických studiích, že i když vezmeme v úvahu všechny měřitelné faktory ovlivňující rozvoj, Africe se daří hůře než ostatním částem světa, protože... inu, je to Afrika. Tyto studie jsou dnes vesměs vyvrácené a uznávaní rozvojoví ekonomové se shodují, že žádný "africký faktor" neexistuje a rozdíly mezi jednotlivými africkými zeměmi jsou daleko větší než rozdíly mezi průměrnou africkou ekonomikou a ekonomikami chudých zemí mimo Afriku.
   Africké dny na IHNED.cz

   Afrika nerovná se chudoba a války. Na IHNED.cz přinášíme sérii článků o současné Africe a podnikatelských možnostech, které kontinent přináší.
   
   Čtěte:
   
   Černý kontinent láká investory. Jak rozjet byznys v Africe? Ptali jste se on-line
   
   

   Afričané lákají české firmy: Afrika je jako panna, kterou mohou investoři dobýt

   Blog: Africké stereotypy

    

   Další články najdete na IHNED.cz a na blogu Matěje Bajgara v dalších dnech.

2. Ekonomický růst dorazil do Afriky. V roce 1996 hlavní otázka zněla: proč africké ekonomiky nerostou. Nyní většina z nich roste a mnohé velmi rychle. Hlavní otázka nyní zní: bude tento trend pokračovat?
3. Změna témat. Před patnáci lety by mezi hlavní témata patřily obří zahraniční dluhy afrických zemí, nutnost zvýšit objem zahraniční pomoci nebo třeba otázka, zda privatizovat nebo znárodňovat klíčové podniky. V roce 2011 na dluhy či znárodňování nepřišla řeč ani jednou. Tématy dne jsou růst populace, stěhování do měst, rozumné spravování příjmů z nerostného bohatství, zahraniční investice, odliv mozků či hospodaření s vodou.
4. Vzdělání - od kvantity ke kvalitě. V roce 1996 na poli vzdělání úkol zněl jasně: dostaňte děti do škol. Školní docházka se od té doby ve většině afrických zemí dramaticky zvýšila. Zároveň je čím dál jasnější, že ze školní docházky nikdo nezmoudří, pokud je ve třídách 150 dětí a učitelé polovinu času chybí. Důraz se posouvá od množství ke kvalitě. Také se stále více hovoří o potřebě zvýšit počet a úroveň afrických univerzit.

   Blog Matěje Bajgara: Africké stereotypy - čtěte ZDE

5. Politika - od voleb ke skutečné demokracii. Na rozdíl od roku 1996 jsou dnes v Africe demokratické volby čím dál víc standardem spíše než výjimkou. Přibývá případů hlav států, které v míru odevzdaly moc po prohraných volbách. Pozornost se vedle voleb začíná více soustřeďovat na další články demokracie: dělbu mocí, svobodná média a občanskou společnost.
6. Čína místo Evropy a Ameriky. Před patnácti lety se Afrika směrem ven dívala do Evropy nebo do USA. Odtamtud přicházely investice a zahraniční pomoc. V poslední době se hlavním zahraničním partnerem mnoha afrických zemí stala Čína. Africké vlády oceňují, že se jim Číňané nepletou do domácí politiky, ale také, že Číňané více než Američané nebo Evropané berou africké země jako rovnocenné partnery a naslouchají tomu, o jaký typ investic či pomoci stojí.
7. Zodpovědnost leží v Africe. V roce 1996 pro mnoho lidí stále otázka zněla: Jak svět vyřeší problém zvaný Afrika? Rozvojová pomoc byla nejčastější odpovědí. Nyní tato otáka nedává smysl. Zaprvé, Afrika není problém, ale světadíl plný zajímavých lidí, míst a kultur. Zadruhé, jedinný, kdo může africké země vymanit z chubody, jsou sami Afričané a jejich práce, podnikavost a úsilí zajistit správné fungování státu i trhu. Dobře využitá rozvojová pomoc jim může jejich úsilí místy ulehčit, jen díky ní ale ještě žádná země nezbohatla. Afričané si toto uvědomují a jsou sebevědomější a aktivnější než kdy dříve.