Kalousek velmi připomíná Berlusconiho

Údajným telefonátem šéfovi policie Lessymu mi Kalousek bohužel připomíná bývalého italského premiéra Berlusconiho. Ten volal místnímu policejnímu komisaři, aby ho donutil propustit z policejní stanice jeho milenku, mladou prostitutku Ruby zadrženou kvůli drobné krádeži. Snažil se policii převědčit, že dívka je neteří bývalého egyptského prezidenta Mubáraka a že jinak hrozí diplomatický skandál.

Tehdy v případ vyvolal velký rozruch nejen italských médiích, a to jednak kvůli trapnosti výmluvy (Ruby samozřejmě nemá s Mubárakem nic společného a Berlusconi to věděl, takže vědomě lhal), jinak kvůli neakceptovatelnému nátlaku vůči policejnímu orgánu. Italské soudy se případem stále zabývají.

Zdá se, že Kalousek se dopustil podobného zneužití moci, a to co do vážnosti dopadů mnohem většího. Dosud není prokázáno, kdo ze dvou aktérů lže. Je to tvrzení proti tvrzení. Pokud se ale na věc podívám v rámci širšího kontextu, jsem spíše nakloněn k Lessyho verzi.

Kalouskovy vazby na celou kauze nákupu letounů CASA a jeho zarputilá ochrana bývalé ministryně Parkanové svědčí o jeho zaujatosti. Dále vezmeme-li v potaz, že již jednou lhal, když popíral, že poslal sms zprávu vyšetřovateli Mazánkovi, tak se pak jeho důvěryhodnost v celé věci jeví jako značně oslabená.

Z lidského hlediska pak jsou jeho přehnané emotivní reakce, právě ve stylu italských politiků, docela pevným bodem, o který lze opírat podezření, že ten kdo lže, a tedy kdo by měl ze své funkce odejít, je on a ne policejní prezident Lessy. Koneckonců detektory lží fungují právě na tomto principu: kdo říká pravdu bývá mnohem klidnější a stabilnější než lhář.

Nechme ale na chvíli stranou otázku, kdo lhal. Z mého hlediska by bylo na místě pana ministra odvolat z funkce již nyní, a to kvůli jinému hříchu, o kterém není pochyb. Když Kalousek tvrdil, že Lessy je lhář, dodal, že by (Lessy) "měl šlapat chodník na Ostravsku". Tento výrok je podle mě zcela nepřípustný ze strany vysoce postaveného politického činitele. Jde o veřejné vyjádření odporného a hrubého despektu vůči všem těm policistům, kteří právě chodníky na Ostravsku každý den šlapají.

V druhé řadě je to i forma despektu vůči Ostravsku a jeho obyvatelům jako takovým. Chápu, že výrok pana ministra měl znít jako příklad trestu pro policejního šéfa, který by tak byl kariérně hluboce postižen, ale nelze připustit, aby ministr vlády vyspělého demokratického státu vyjádřil takovou neúctu vůči veřejným činitelům, kteří denně poctivě vykonávají svou práci, ano, na chodníku a v Ostravsku. Není to žádná podřadná práce a zaslouží si respekt ministra.

Tedy k aroganci moci tohoto nátlakového telefonátu, jehož existence či neexistence bude ještě předmětem dlouhých politických a snad i soudních sporů a polemik, lze jednoduše příčíst i zcela zřejmou aroganci ve formě despektu k práci policie a dokonce i celé oblasti této země, kterou si pán ministr vybral snad jako vzor nejhoršího místa, kde by mohl policista pracovat.

Myslím si, že takové ponižování je zcela nepřijatelné. Právě proti tomu by se měla veřejnost ohradit a protestovat.