Komu škodí mediální aktivismus?

Zpravodajská, respektive publicistická média mohou sloužit dvěma účelům. První z nich je informovat (a bavit) publikum, druhý je publikum aktivizovat. Třeba aby volilo politickou stranu X, nebo kupovalo produkt Y. V praxi je samozřejmě oba účely těžké oddělit od sebe, a tak mnoho médií, která mají aktivizovat poskytuje taky celkem solidní zpravodajství a mnoho těch, která chtějí poskytovat zpravodajství, aktivizuje. To je normální praxe u médií komerčního charakteru (např.: v ledaskterém firemním časopise najdeme zajímavé informace), bohužel scéna českých obecných médií je podle mého názoru velice pokřivena. Příčinou tohoto pokřivení je, co nazývám mediální aktivismus.

Mediální aktivismus spočívá v tom, že média deklarují, a někdy dokonce složitými kodexy zavazují, své poslání nestranně, objektivně a vyváženě informovat (schválně; kolik novinářů dovede z fleku a přesně definovat, co znamená objektivita a vyváženost?). Přitom se ale z různých důvodů nesnaží své publikum informovat, nýbrž mu vnutit svůj názor. Protože publikum není hloupé (až tak moc), a výkřiky typu „Kupujte X“ případně „Volte Y“ by jednoznačně nezkouslo, děje se to prostřednictvím tradičních nástrojů mediální manipulace. Odhalíte je docela snadno; zkuste se například zeptat sami sebe, proč by měl ministr jmenovat zrovna Andělínu Spravedlivou? A není to tak, že ti novináři tam tu Andělínu chtějí?  Zjistíte, že to tak, alespoň u některých je. Ostatní se ve snaze nezůstat na chvostu agendy přidají.

Mediální aktivismus je škodlivý a nebezpečný. Pokud si firma, nebo politický subjekt založí médium, burcuje v něm čtenáře a přesvědčuje, aby něco udělali, je to naprosto legitimní, jestliže tak činí za své peníze, a k účelu média se přizná. Na titulní stránku jasně napíše „Tyto noviny podporují kandidaturu Luďka Neomylného“. Když ale totéž činí médium, které hlásá svou nestrannost, objektivitu a vyváženost, je to podvod na publiku. Zvlášť, když se takovým způsobem chovají třeba časopisy, které, Bůh ví proč, samy sebe označují za prestižní –  je jedno, zda je to Refblesk nebo Resplesk.  Naprosto zarážející pak je, když se aktivisticky začne chovat médium veřejnoprávní, a to ze dvou důvodů. Za prvé, i kdyby tak činilo ve jméně generálního dobra, vždy bude současně ubližovat nejméně části svých koncesionářů, za druhé, ani zbývající část koncesionářů si generální dobro neobjednala.

Diváci, čtenáři a posluchači se mají právo rozhodovat. Buď budou konzumovat média, která jím nabídnou informace, nebo média, která jím řeknou, co mají dělat. Co se skrývá uvnitř, by mělo být napsáno na obalu a tak, když o sobě médium říká, že je objektivní a vyvážené, rozhodně by nemělo být aktivitstické.  Jakkoli mu může Andělína Spravedlivá připadat jako božská a její nejmenování jako nespravedlivé.  Novináři, kteří chtějí informovat, pak mají být nositeli informací, ne propagátory názoru. Jejich aktivismus, bohužel, čím dál, tím rozšířenější, škodí všem. I jím samotným.