Zastávat se Pussy Riot je “na západě” dnes v kurzu. A přesto to udělám. Vytýkat se mi bude, že jsem protestant a tohle je věc pravoslavných. Tajiny jejich chrámů nectím a nepoznám, měl bych mlčet. Pravda. Je to stejně tak logické, jako namítat, že ke katolické kauze mám mlčet. Jistě, nemohu dohlédnout na dno cizí spirituality. Ač nemám v oblibě zpochybňování rituálů jiných, jež sám neprovozuji, tady jde možná o trochu více, než by se na první pohled zdálo. A ještě jeden důvod pro to, abych se ozval: Dnes se mne nikdo neptá, zda jsem pravoslavný nebo katolík. Většinová společnost nerozděluje. Patřím k “nim” a při odpovědích není čas na alibismus denominačního dělení.

Pussy Riot, tři ženy, dokonce dvě matky, které zvedly hlas. Jsou si dobře vědomy mediální pomoci, kterou zvedají všichni, kdo se za ně postaví. Mají pro svůj protest vybavení, které mnoha mužům chybí. Stačí, když se usmějí. Solidaritu ženství napříč světem nepomíjeje. Se stejným arzenálem, naopak odhaleným, počítají aktivistky ukrajinské organizace Femen. Nicméně platí, že zahalení bývá stejně vzrušivé, jako odhalení, platilo to pro ženské tělo po staletí, platí to i dnes. Dobře promyšlený krok, který média neopomenou.

Dovolím si připomenout, že jsou to také ženy, které drží křesťanství většiny typů nad vodou. Držely v dobách nejhorších i starý Izrael a mnohé kultury. Když muži mlčeli, najdete v biblickém Izraeli třeba Deboru, která se všem postavila do čela. Když starý muž Juda zapomněl na dobré mravy společnosti, najdete Támar, která se riskantním a nevhodným způsobem domůže spravedlnosti. Otázkou tady je, zda je vše v pořádku, když musí vyvádět zahalené nebo obnažené ženské, nebo zda se ženy mýlí, když jsou muži stále zticha. Ptám se, zda existuje skutečný důvod k tomu skandálu. Zdá se mi, že ano.

Politický svět nemůže zůstat bez náboženského vlivu. Ale nikdy se nemůže zbožnost opírat o státní moc. Náboženské motivy v politických půtkách, toť černý mor celého světa. A přesto je přímo povinností, aby se ozývali ti, co vidí dále, či chovají ve své víře paměť minulosti. Nepíšu tu obhajobu věroučných profilů těch tří žen a jejich okolí. Ani mne to nezajímá. Možná bychom se neshodli. Ale není to důležité. V tuhle chvíli je podstatné, že mne jejich čin donutil k přemýšlení nad pravdou.

Těm, co zneklidňovali společnost svými proroctvími, nikdy nebyl režim milostiv. Nebude ani třem dámám, které se zatím do kamer usmívají. Bylo jim jasné, do čeho jdou. Chtěly vyburcovat svoji společnost, aby si uvědomila, že svět není černobílý. Každý, kdo tam nahoru vystoupá, mívá pletky s ďáblem. Proto není dobře, když se na tom místě drží. Moudrý člověk by z trůnu utíkal sám před sebou. Nikdo nahoře není spasitelem. Ač se může zdát úplně čistý, nevinný, svatý, tak pokud hýbe pozemskou mocí, musí preventivně odvést kus své práce a najít pokračovatele. Přední místa ve správě tohoto světa se dají přehazovat jako horký brambor, který ne a ne vystydnout. Ale ne stylem “brácha na mne, já na bráchu”! Kdo si moc nechá ve dlaních, toho buď spálí, nebo má - obrazně řečeno - pletky s ohněm pekelným. To je pravdou po celém světě.

Související