Mnoho povyku pro burky

Přibližně před rokem a půl vstoupil ve Francii a později taky v Belgii v platnost zákon, který zakazuje na veřejnosti ultrakonzervativní oblečení arabských žen. Pod tento zákaz spadají burka a nikáb, hábity pokrývající obličej, přičemž nikáb má škvírku pro oči.

V Nizozemsku byl návrh uzákonění prozatím přijat ministerskou radou, čeká se na schválení parlamentem. Se zákonem by se sklouzla taky bivaková čepice a integrální helma, kvůli bezpečnosti. Ostatně, Mikulášské a karnevalové masky mohou být v klidu, těch se zákaz naštěstí netýká.

Intermezzo 1

Korán, súra 33, verš 59

Ó Proroku, řekni svým věřícím ženám, dcerám, aby se na celém těle zahalovaly do rouch a závojů, aby byly samy sebou a neuráženy. (zkráceno)

V Nizozemsku a jinde v Evropě už padla na diskuse, zda lze zakázat ortodoxním vyznavačům islámu, aby jejich ženy chodily na veřejnosti od hlavy k patě zahalené v burce nebo nikábu spousta energie, času, papíru a digitálního prostoru. Ať už je odpověď kladná nebo záporná, rozhodnutí bude vždycky kontroverzní. Všeobecné veřejné mínění stojí za zákazem. Možná, že nás to prostě rozčiluje, že na ulici tyto jakoby z veškerého kontextu vytržené přízraky nechceme vidět. Na druhé straně zde v Nizozemsku se jedná o pouhých pár stovek žen.

Před lety to došlo až k soudu, když tři žákyně jedné amsterodamské střední školy začaly zčista jasna chodit do školy zahalené v burkách. Co je k tomu přimělo? Mladická vzpoura, provokace a touha po mediální pozornosti? Nebo opravdu náboženské přesvědčení, protože to stojí v koránu? Nepokoušely se tyto dívky prostě určitým způsobem prosadit své, demonstrujíce, jako část islámské menšiny, že nějaká integrace jim může být ukradená? A kde se bere ta už pověstná agresivita některých mužů patřících k ženám v burce nebo nikábu?

Intermezzo 2

Trochu bezmyšlenkovitě s paklíkem knih pod paží jdeš z knihovny přes příjemné amsterodamské náměstíčko. Prvně spíše bez zájmu registruješ na vzdálenost několika metrů postavu od hlavy k patě v černém, včetně rukavic. Arabská žena v nikábu. Jediná škvírka, která ji spojuje s okolním světem, je zakryta brýlemi. Napadá tě, jak asi ty brýle dostane za uši v pevně utaženém hábitu kolem hlavy. A jestli jí není v tom letním parnu šílené vedro. Pár okamžiků nato uslyšíš zdálky vykřikování. Vidíš tu ženu stát opodál, zjevně s jejím mužem.

Vousatec v tradičním arabském kaftanu rozčileně gestikuluje. Zřejmě má něco neodbytného na srdci. Teprve teď ti ale dochází, že řve na tebe: že v tom udělá pořádek, že všechny Holanďanky jsou bílé děvky a je případně ochoten ti vyrazit pár zubů. Proč vlastně nemáš ani zdání. Není to nějaké nedorozumnění, vždyť se nic nestalo, co je vám a co to má znamenat? Když však vousatec nasadí rázný krok, vklouzneš rychle zpátky do knihovny a zůstaneš stát až za pultem personálu, který prvně nechápe, co se děje. Pár slovy to vysvětlíš a nejhranatější z nich se postaví před pult. Rozzuřený islamita si to v poslední chvíli rozmyslí, obrátí se u dveří a dá si odchod. Po chvíli je vzduch je zase čistý…

Rigorózní rozhodnutí nebo tolerance, co se týče burky, obojí má zde svoje zastánce a protivníky. Na první pohled je to jednoduché. Buď jako správný liberál zastáváš názor, že o svém vzhledu si může rozhodovat každý sám a není instance, která má právo předepisovat normy oblečení. Nebo to můžeš vidět jako ohrožení normální komunikace a potlačování rovnoprávnosti žen, emancipace a prostě stejných práv pro obě pohlaví. Argument, že se ženy dle koránu musejí zahalovat, aby mužové nebyli sváděni jejich vnady, se nedá brát vážně. Nelze mužskému pokolení u islámských menšin v Evropě prostě důrazně naznačit, že je na nich ovládat svůj testosteron?

Žena v nikábu na zastávce v nizozemském Haagu, foto: Bas Bogers

Z vlastní vůle

Ale co když ty ženské začnou protestovat před parlamentem? Je jich tam sice jen pár desítek, nicméně vykřikují, že na burku nebo nikáb mají právo a že chtějí svobodu rozhodování. Užívají stejný argument jako při nošení šátku: náboženské přesvědčení, vlastní volba. Jsme ochotni jako společnost v zájmu takzvané tolerance obětovat sto let boje za ženskou emancipaci a sklonit hlavu před náboženstvím? Může pak taková ‘burka‘ v Nizozemí pracovat třeba jako učitelka v mateřské škole, za přepážkou na úřadě, a nebo jako pokladní?

Je to zkrátka divný svět. Islámské ortodoxní země trestají ženy někdy pořádně krutě za nedodržování jejich až idiotských předpisů týkajících se oblečení, což my považujeme za porušování lidských práv. Amnesty International si ale zároveň dělá starosti o dodržování lidských práv naopak v případě zákazu burky. Západní Evropa, jako vyznavač lidských svobod, je rovněž připravená používat represálie proti zahaleným ženám, ačkoliv jedno z demokratických práv člověka je, jak žije a jaké vyznává náboženství a tím jaké nosí oblečení.

Jde tu o spor mezi různými kulturami, ale ještě víc o to, jak důsledně si chceme uchovat sekulární stát. A ten si Nizozemí chce zachovat, tolerance netolerance. Jenže teď máme demisní vládu a návrh zákona o zákazu burky se dal k ledu. Jestli návrh zákona bude po volbách v září schválen, to je zatím ve hvězdách.

Předchozí díly mého seriálu o islámu najdete zde: