Prohlásil totiž, že by bylo "neslušné", aby se aktivně snažil o zlikvidování náskoku svého týmového kolegy Alexandra Vinokurova z Kazachstánu, který využil úniku nedlouho před cílem k zisku zlaté medaile.
Nešťastné vyjádření
"Po závodě jsem řekl, že přece nebudu první, který by sjížděl týmového kolegu. Ale dodal jsem: kvůli tomu, že tam řada zemí byla ve dvou nebo ve třech. Tímhle nešťastným vyjádřením se všechno otočilo proti mně," tvrdí cyklista.
"Místo toho, aby se řeklo, že jsem zajel povedený závod, si někde přečtu, že jsem jel za Kazachstán na člověka, který mě v týmu platí. To je absolutní lež. Já jsem jel jen za Českou republiku. Mám svědomí naprosto čisté a můžu říct jen tolik, že jsem pro dobrý výsledek nemohl udělat víc. Tohle bylo v dané situaci maximum," uvedl na svém webu Kreuziger, jenž v závodě obsadil 15. místo.
Jel aktivně, byl členem pětadvacetičlenné vedoucí skupiny, z níž zhruba sedm kilometrů před cílem unikli pozdější vítěz Vinokurov a stříbrný Rigoberto Urán z Kolumbie.
"Ani ve snu by mě nenapadlo, že tenhle únik může slavit úspěch. Dobře jsem věděl, že se mnou je tam spousta rychlejších lidí a díky početní převaze pojedou, aby měli šanci rvát se o medaili," vrátil se Kreuziger k rozhodujícím okamžikům závodu.
Schovával jsem si jednu kartu
V jeho skupině měli převahu zástupci cyklistických velmocí. "Byli tam tři Španělé, dva Američani, dva Nizozemci, dva Belgičani. Já samozřejmě nikdy nebyl a nebudu spurtér. Z té naší skupiny jsem rychlostně patřil určitě až do druhé poloviny. Přijde mi proto naprosto scestné, abych já, který tam byl sám, sjížděl vedoucí dvojici, když bych pak stejně skončil nejlíp dvanáctý. Na to tam byli jiní," uvedl Kreuziger.
"Kdyby v tu chvíli nastoupil třeba kdokoliv ze Španělů, půjdu po něm a vůbec neřeším, jestli je vpředu Vinokurov. Jenže přece nebudu tahat balík, když vím, že ve spurtu nemám sebemenší šanci. Myslel jsem, že je dojedeme a já zkusím tři kiláky před cílem vystřelit. Na takový závod si člověk může schovávat jen jednu kartu a já si ji nechával na tenhle moment. Bohužel se to nepovedlo," dodal.
Tesař: Nevím, proč to sám od sebe řekl, ale chápu ho
"Je nešťastné, že se k tomu Roman vůbec vyjadřoval," uvedl bývalý profesionální cyklista Lubor Tesař, jemuž chyběl důvod, proč o tom Kreuziger sám od sebe hovořil. "On se k tomu neměl vůbec vyjadřovat, neměl ani důvod, zasel si to semínko nedůvěry úplně sám," tvrdí Tesař, který přitom Kreuzigera a jeho uvažování v kritickou chvíli závodu chápe.
Třetí muž ze silničního závodu na mistrovství světa 1993 připomněl nepsaný zákon v profesionálním silničním pelotonu, kde si cyklisté vydělávají na živobytí díky stájím a nikoli národním federacím. Podle něho se závodník nesnaží vlastní iniciativou dojet týmového kolegu, který je v úniku.
"Je to těžké... A je to dost nešťastná situace. Cyklistika je v tomhle opravdu specifická, i když to lidem může připadat zvláštní, ale federace závodníka neplatí, ať je to na mistrovství světa nebo olympiádě," připomněl Tesař.
"On jen řekl, co je v cyklistice běžné. Stáje mají nějaké svoje lídry po celou sezonu a závodníci jim pomáhají," podotkl Tesař, podle něhož je mnohdy těžké přepnout týmové myšlení, nastavené na celou sezonu, kvůli jednomu závodu, který je odlišný. "A něco podobného možná nastalo s Romanem," uvedl Tesař.
