V úterý byla veřejnosti představena nová zpráva české koalice Social Watch, jejíž členkou je i Fórum 50 %. Zpráva každoročně hodnotí vývoj ekonomiky, postavení žen a mužů, životního prostředí či občanské společnosti. Výsledky za rok 2011 v  oblasti rovnosti žen a mužů nejsou nikterak povzbudivé. Nedostatek jeslí a školek, neexistující částečné úvazky, zhoršení ekonomické situace rodin s dětmi,  zlehčování  nerovností ze strany vlády a neochota je řešit – to jsou hlavní problémy, se kterými se ČR potýká.

Český stát je dlouhodobě neschopný řešit problémy, které ztěžují (zejména) ženám uplatnění na trhu práce. Ačkoli demografické výzkumy s předstihem poukazovaly na to, že přijde období tzv. „baby boomu“, nebyla přijata žádná opatření na finanční i institucionální podporu veřejných zařízení péče o malé děti – jeslí a školek. Výsledek vidíme dnes. Jste-li rodiči malého dítěte či máte ve svém okolí někoho takového, znáte to sami. Dostat dítě do veřejné školky je prakticky nemožné. Ročně je zamítnuto kolem 30 000 žádostí o přijetí do mateřské školy, nepočítám přitom, že někteří rodiče se o to ani nepokouší. Existují samozřejmě i soukromé školky, ale jejich cena je mnohonásobně vyšší a zdaleka si je nemohou dovolit všechny rodiny.

 


Dalším problémem, na který zpráva Social Watch poukazuje, je nedostatek částečných úvazků a dalších forem flexibilní práce („home office“, tedy práce z domova, pružná pracovní doba atd.). Přitom právě částečné úvazky mohou být cestou, jak umožnit ženám (i mužům) pečovat o děti, ale nerezignovat přitom na svou kariéru. Častým argumentem ze strany zaměstnavatelů, ať již státních či soukromých, je otřepaná fráze, že „jinak to nejde“ a „tahle práce vyžaduje člověka, který se jí bude věnovat na 100 %“. Jistě, existují pozice, kde by zkrácený úvazek mohl být problematický, troufám si ale tvrdit, že na většině pozic to možné je. Vím to z vlastní zkušenosti - naše organizace nabízí zkrácené úvazky, pružnou pracovní dobu i možnost práce z domova, zároveň jsem se sama stala ředitelkou v době, kdy jsem měla půlročního syna a pracovala na poloviční úvazek – a šlo to.  Samozřejmě s plnou podporou manžela, se kterým jsme se při péči o syna rovným dílem střídali.

 

Pro skeptiky může být přesvědčivější následující statistika OECD, uvádějící počet osob pracujících na částečný úvazek – Rakousko 19 %, Belgie 18 %, Holandsko 37 %, Švýcarsko 26 %, průměr zemí OECD 17 %. A ČR? Pouhá 4 % částečných úvazků! Přitom existuje řada výzkumů, které dokládají, že o částečné úvazky je zájem a uvítaly by je především ženy pečující o děti (ale také studující nebo senioři a seniorky). Statistiky také dokazují, že země, kde se aktivně podporují rovné příležitosti žen a mužů včetně výše jmenovaných „slaďovacích“ opatření (např. Island, Finsko, Norsko aj.), mají vyšší porodnost, než ostatní! Navíc má naše země v celé Evropě nejnižší zaměstnanost matek malých dětí do šesti let.

Aby toho nebylo málo, ženy v loňském roce pocítily ještě jednu změnu – zkrácení rodičovského příspěvku v nejčastější tříleté variantě celkově o 16.000 Kč. Hovořím záměrně o ženách, protože ačkoli se příspěvek jmenuje rodičovský, z nejrůznějších důvodů u nás přetrvává tzv. „tradiční“ dělba práce a v 98 % případů jej pobírají právě ženy-matky. Již dříve bylo prakticky zrušeno porodné a zvýšena DPH, která zvedá cenu potravin, léků či hygienických potřeb – tedy základních věcí, které tvoří významnou část rozpočtů rodin s malými dětmi.

Rodiny tak mají stále hlouběji do kapsy. Na jedné straně přichází o finanční podporu ze strany státu, na druhé straně se ženy z výše jmenovaných důvodů nemohou více uplatnit na trhu práce. Ocitáme se tak v bludném kruhu, který současná vláda, zdá se, neumí či nechce přetnout.