Příběh krize: Vzestup a pád jednoho italského self made man

Pochází z poměrně chudé rodiny, neměl možnost vystudovat, přesto z něj jeho zvědavý mozek společně se silnou vůlí a chutí něco dokázat udělali majitele dobře fungující malé továrny na výrobu strojů na přepočítání mincí stojící na předměstí Florencie.

Sázky na nejvyšší kvalitu se mu vyplácely, stroje se prodávaly po celém světě. Většinu života strávil na cestách po světě, aby nevynechal žádný důležitý veletrh a aby byl blízko svým klientům. Jeden jeho stroj jsem našel i v Praze, kde ho zákazník používal více než deset let. Chválil si ho. Nikdy žádná závada, žádný problém.

Situace ovšem se od roku 2008, kdy vypukla finanční krizí (záměrně nechci mluvit o ekonomické krizi, protože s ekonomií to nemá mnoho společného) začala zhoršovat. Prodeje klesaly, konkurence z východních zemí byla čím dál agresivnější. Často nelegálně prodávala zcela stejné stroje bez licencí, navíc export těchto firem z Východu byly značně dotované státem.

Přesto se snažil udržet svůj tržní podíl, podnik nechtěl prodat, a tak nehledě na svůj vysoký věk (je mu hodně přes 70), začal cestovat a pracovat ještě více. Podnik byl jeho dítě a i zaměstnanci,jejichž osudy dobře znal, pro něho byli svým způsobem rosoučást rodiny. Žádná fluktuace, žádný v Česku typický odliv dělníků kvůli o pár stovek vyššímu platu ve vedlejší továrně, nic takového. Osud firmy byl osudem všech.

Špatných zpráv však přibývalo. Bylo pro něj značné trauma, když musel propustit 10 svých zaměstnanců, nechal si jen 3. Mezitím banky, ty samé banky, které otrávily světovou ekonomii tzv. toxickými finančními produkty, deriváty, vyplácely svým manažerům obrovské částky, chtěly zpátky ty samé peníze, které mu půjčily, ale plus lichvářské úroky (přestože je od centrálních bank naopak dostávají za směšně nízké úroky) a se kterými on investoval do inovací, aby čelil krizi vyvolanou těmi samými bankami .

Dává to smysl? Mně ne. Aby nějaký bankéř, který v životě nedokázal nic jiného než sedět na pohodlném křesle a vydělávat nehorázné částky na práci podnikatelů, který nikdy nic neriskoval, protože přijdou-li problémy, tak stát (kdysi dávno instituce reprezentující celý národ, dnes spíše lobbistická frakce těchto finančníků) nás nutí  zaplatit další peníze bankám... aby mohl dále čerpat výhody ...tak zda tomuto někdo říká tržní ekonomika, tak nastal čas se nad tímto zamyslet.