Půl na půl?

Každá žena chce mít krásná prsa. Tento apodiktický výrok mne nadzvedl. Je pravda, že reklamy na přípravky účinné při zvětšování ženských prsů se vyskytovaly již v zábavných kalendářích z počátku 20. století, stejně jako reklamy na prostředky podporující bohatý růst vlasů. Svět se však mění.

Když jsem chodila na střední školu, ani jsem netušila, která z mých spolužaček má velká nebo malá prsa. Nebylo to téma. Na jedné straně šeď výchovy v socialistickém duchu, na druhé straně žádný feminismus. Spíš jsem litovala ženy, které měly vyvinuté poprsí, jelikož se argumentačně těžko prosazují. Jejich společník civí do výstřihu a sdělení ztrácí na svém obsahu i důležitosti. Bez ohledu na to, že civění je všemi, i těmi současnými kodexy slušného chování, zakázáno.

Po sametové revoluci se náhle vynořil bulvár. Přijel novinář z Německa a hodnotil těsně polistopadový tisk: „Je to dobré, ale ještě tomu chybí nahotinky“. Jeho slova se naplnila během několika dnů. V novinových stáncích se objevily časopisy odhalující obludné rozměry ženského těla. Matky od nich odtrhávaly své děti v obavě, že to naruší jejich morální vývoj. Během krátké doby se stal bulvár převažujícím žánrem mnoha deníků a i ty „solidní“ se občas vytáhly, aby nezůstaly pozadu.

Nadzvedávací „push up“ podprsenky a silikon dovršily dílo. Jeden čas se zdálo, že ženy, které si krásná prsa zaplatily, musí nosit zvlášť velké výstřihy, aby se jim prsa vyplatila. Bylo to jako lavina. Móda odhalených prsou je zde a málokdo přemýšlí o tom, je-li takový svět nutný nebo vynucený. A tak máme na ulici podívanou: některá má prsa pevná, jiná povislá nebo třaslavá, některá má umělá, jiná pravá, jedna má malá, druhá velká, jedna sotva pučící a jiná vrásčitá, jedna má dokonale padnoucí podprsenku, jiná chodí nahoře bez…

Naučili jsme se rozeznávat přirozená a umělá prsa podle přirozeného přechodu od krku či horní rýhy, díváme se a díváme. Ze subjektů se stávají objekty. Kdyby si náhodou někdo nevšiml, média ho každý den v něčem poučí. Minimálně jakou velikost má ta která herečka, zpěvačka, modelka či moderátorka. Televizní moderátorky bez „žlábku“ by dnes nejspíš ztratily zaměstnání. Móda vtrhla i do nákupních středisek. Každopádně najít v obchodech blůzu ke krku nebo tričko bez výstřihu je v letošním létě umění.

Prsa nahradila módu odhaleného bříška a bederní krajiny s přechodem na zadeček, jimiž nás sváděly mladší ročníky před pár lety. Česká žena se nestydí, nemá za co. Není třeba se potom divit, že přetrvává tak výrazná převaha mužů na rozhodovacích pozicích, zatímco ženy se uplatňují více ve svých „tradičních“ oblastech služeb, administrativy, pomocných profesí. Je to obecné společenské klima. Ženy samy naznačují, k čemu jsou zde na světě.

V roce 2012 je Česko podle indexu genderové spravedlnosti na úrovni Botswany, Kyrgyzstánu a Mongolska. Polsko, Německo a Španělsko je předstihují, nejlépe jsou na tom pobaltské a skandinávské státy. Navštívíte-li Norsko nebo Švédsko, uleví se vám. Nejenže nevidíte všude kolem sebe odhalená prsa, ale můžete si být jisti, že sociální a ekonomické postavení žen ve společnosti, jejich začlenění do procesu vzdělávání a míra jejich zastoupení v politických orgánech a řídících pozicích je zde – už tradičně – na vysoké úrovni.

Podívejte se na muže: v čase hledání genderové spravedlnosti nic neukazují, a tak se jim úspěšně daří zachovávat své důstojné postavení v řídících pozicích. Anebo na jejich odhalování teprve čekáme?