Jak se tuneluje v Itálii

Jeden příklad za všechny: Železniční trať Boloňa–Florencie je jakýmsi ústím italského dopravního trychtýře: většina železničního provozu ze severu Itálie směrem na jih vede tudy, tratí plné dlouhých mostů a tunelů. Jak rychlejší, tak pomalejší vlaky ji zvládaly zhruba za hodinu, protože tu nejsou zastávky. Přesto tu kamarádi politiků, nehledě na odpor veřejnosti, doslova vytunelovali novou „rychlostní trať“, která z části navazuje na tu starou.

Drahé a zbytečné práce (pomineme-li obohacení malého okruhu „kamarádů“ na úkor veřejnosti), které si vyžádaly několik lidských životů, zničení přírody a znečištění nebo narušení podzemních vod měly za výsledek zkrácení doby jízdy o pouhých 13 minut (stálo to za to?) a zdvojnásobení ceny jízdného. Pokud si nekoupíte jízdenku s velkým předstihem anebo nemáte nárok na zvláštní slevu, zaplatíte za těchto 37 minut a 100 kilometrů 24 eur, v přepočtu cca. 605 Kč. Za stejnou cenu se v Česku dostanete Pendolinem z Prahy do Ostravy, a to 3,5 krát delší tratí. Jenže platy běžných Italů zdaleka nejsou 3,5 krát vyšší než ty české. Podobných příkladů bych mohl uvést desítky.

Řeknete si: Tak proč nejede jiným vlakem? Zkrátka proto, že na této velmi důležité trati žádné jiné vlaky nejezdí! Veškeré rychlíky, osobáky a regionální vlaky byly zrušeny, takže z Boloni do Florencie můžete jet pouze těmito zbytečně drahými rychlovlaky. Z Riccione, kde jsem právě na dovolené, jsem se pokusil této krádeži vyhnout: jediná varianta byla jet přes prastarou trať Faentina – a to znamená kodrcat se 4,5 hodiny ve starých a špinavých vlacích, přestupovat 3 krát a ještě se bát, že kvůli chronickým zpožděním italských drah mi ujede nějaký spoj.

Poražen a znechucen neexistující možností volby jsem sklonil hlavu a přikývl ke zlodějně: za 1 dospělého a 1 dítě - 2,5 hodiny a 240 km cesty - jsem zaplatil 46 €, což je zhruba 1 160 Kč, za tu cenu se dostanu z Prahy do Ostravy a zpět - a to dvakrát.

„Veřejná“ doprava je jedna z několika oblastí, kde se projevuje rostoucí polarizace italské společnosti: bohatí v moderních, rychlých, čistých, včas jezdících vlacích, a chudí ve starých, pomalých, špinavých (někdy dokonce s blechami) a věčně zpožděných vlacích.

Vracíme se zpátky. Dříve existovaly i 3. a 4. třídy. Dnes se dělají rovnou odlišné vlaky, aby se bohatí nemuseli míchat s chudými a trápit se pohledem na ně.