Proč jsou v politice zloději?

Všude je strašný nepořádek! Říká jedna paní jiné v rámci rozhovoru o pozvoleném rozpadu této republiky. Pokud si pustíte televizi, nebo otevřete jakýkoli výplod zdejších novinářů (jsou velice líní, a současně mají strach psát o něčem jiném, než ostatní), musíte během pěti minut nabýt úplně stejného dojmu. Přirozeným centrem všeho zla je politika, a to specificky ta celostátní, kam „běžný občan nikdy nedohlédne“. Z pohledu televizní obrazovky, novinových stran a webových stránek médií to vypadá, že co mohlo, již bylo ukradeno, a ten zbytek bude ukraden nejpozději zítra. Dojem všeobecného nepořádku, pak velice rádi využívají menší a méně seriózní političtí hráči, kteří by tento nepořádek rádi uvedli v pořádek a to nejlépe násilnou cestou, případně kteří cítí, že když si člověk kromě pekáren a hnojíren pořídí i politickou stranu, bude naštvaná masa ještě více kupovat právě u něj. Jak je to ale doopravdy?

Především, představa, že v politice jsou pouze zloději a uličníci není nic jiného, než optický klam. Členská základna tradičních demokratických stran v této zemi stejně, jako jinde, je tvořena poctivými, pracovitými a spolehlivými lidmi, kteří nekradou a kteří nezastávají extrémní postoje. V praxi to znamená, že většina sociálních demokratů si nepřeje znárodňování velkých firem, ač něco podobného média jejich straně tu a tam podsouvají, a většina členů ODS nechce privatizaci celého státu, jak je jim některými mediálními jako že experty podsouváno trvale. To neznamená, že tyto (a další) strany jsou bubliny svátosti, kdepak. Určitě v nich najdeme i takové, kteří usilují o osobní prospěch a zisk, kteří jsou ochotni pro své dobro obětovat jméno své partaje, kteří v ní vidí pouze žebřík ke státní kase. Jsou v menšině, ale na rozdíl od všech zbývajících představují snadný mediální cíl, a naši ťululové neinformují o tom, jak ta která strana koncipuje svůj sociální program, ale o tom, kdo z jejich potentátů nakradá více.

Pak je zde ale ještě druhý faktor hospodských a gaučových kritiků, a nejenom jich. Je to představa, že „se tady krade, ale já s tím nic nenadělám“. Jsme pasivní. Sem tam odbory uspořádají demonstraci (a pak se snaží zamlžit počet jejich účastníků, aby nebylo vidět, že je jich o řád méně, než se čekalo, a jak jsem slyšel, někdy si i najímají komparsisty, aby jim jako by stáli v cestě a oni je mohli rozhodně okřiknout), jenže to je demonstrace proti něčemu, která nepřináší nic. Sem tam se najde hnutí (letos v lednu třeba Holešovská Výzva), případně „nová strana“, která chce přinést změnu pořádků a onen „nepořádek“ zničit. Kdyby ale získala relevantní podporu, skončila by celá záležitost velmi pravděpodobně občanskou válkou. Lidé nejsou hloupí, aby podpořili něco takového. A tak sedí ve svých hospodách a u televizorů, brblají a říkají si, jsou v politice zloději.  Je to ovšem jejich chyba.  Protože i kdyby tam ti zloději byli, jsou na výsluní jen a pouze z důvodu nedostatku lidí poctivých a jejich neochoty být aktivní.

Má rada je jednoduchá. Máte-li i vy pocit, že politika je plná zlodějů, běžte do ní. Vyberte si z nabídky tradičních stran z levé části spektra po pravou tu, která nejlépe vyhovuje vašim představám, vstupte do ní a pusťte se do vnitřních debat. Chtějte vidět výsledky svých představených, účastněte se stranických voleb. Podávejte návrhy, diskutujte o návrzích. Budete-li mít dojem, že někdo využívá stranické struktury ke svému prospěchu, neváhejte udělat vše proto, aby se ze svých činů zodpovídal.  Zakládat nový subjekt nemá z dlouhodobého hlediska cenu. Přidávat se k novému také moc ne, protože jakkoli by myšlenka na jeho počátku byla šlechetná a lidé v něm morální, jednak je pravděpodobnost jeho dlouhodobého úspěchu minimální a jednak, velmi pravděpodobně nemá ustanoveny dostatečně demokratické struktury, které umožňují vnitrostranickou diskusi. Vykašlete se na různá hnutí, výzvy, a neziskový sektor lobbující v politice. Neposlouchejte „intelektuály“ a „kulturní elity“, pokud jde o cokoli politického. Buďte ale aktivními členy tradičních, historicky prověřených a demokratických subjektů.    Máte-li dojem, že politika je plná zlodějů, toto je jediná cesta, jak je z ní vytlačit.  Odpověď na otázku z titulku, proč jsou v politice zloději?, je velmi jednoduchá:

Protože tam nejste vy!