Nejlepší francouzštináři z celého světa v Paříži - Bolt na vlastní oči a noční tanec u Seiny

„Ano, mluvím francouzsky.“ Ne pro většinu z nás tohle platí. Škoda, protože dva nejschopnější Češi, kteří si tohle mohou říci, měli možnost jako jedni ze 160 účastníků z 81 zemí světa nosit tenhle nápis na tričku v průběhu 11 dní strávených v Paříži.

Jedná se o program Allons en France (Pojďme do Francie), který pořádá francouzské ministerstvo pro nejlepší studenty francouzštiny po celém světě.

Jak „concours“ vyhrát, už záleží na každé francouzské alianci v daném státě – v Británii psali filmovou recenzi, v Mexiku kreslili, ve Rwandě měli poslechový test – vše se ovšem musí týkat znalosti francouzštiny.

V Česku si lze pobyt zasloužit probojováním se do celostátního kola olympiády z francouzského jazyka a následný úspěch.

A je jen dobře, že takový účastník už je většinou ve francouzštině otrkaný – rozumět přízvukům americkým, asijským, arabským i ruským nemusí být jednoduché. Proto lze často zaslechnout univerzální angličtinu, na Východě užívanou ruštinu či arabštinu. Na jazyku vlastně ani tolik nezáleží, surtout profitez bien! (Hlavně toho využijte a pořádně si to užijte!).

Program je opravdu nabitý a za pouhých 9 dní na letošním AEF s tématem „Francie, země olympismu“ jsme stihli prodiskutovat vrcholový sport a hodnoty svázané s olympiádou, navštívit muzeum sportu v Paříži a institut, kde se připravují olympijské hvězdy z celé Francie, obdivovat na vlastní oči nejrychlejšího muže světa Usaina Bolta na Stade de France, projet se po Paříži na koloběžkách v rámci soutěžního rallye, vyzkoušet si běžné i netradiční sporty jako třeba paralympijský basketbal na invalidním vozíčku a dokonce strávit dva dny mimo Paříž – v 600 km vzdálených alpských městech Chamonix a Annecy (které kandidovalo na hostitele ZOH 2018).

A krom toho samozřejmě prozkoumat ono město měst – zatančit si na břehu Seiny v centru noční Paříže, projet se okružním turistickým autobusem i nočním výletním parníček, prošmejdit každý kout všudypřítomného pařížského metra, účastnit se oslav největšího francouzského státního svátku, oslav pádu Bastily, na popud pozvánky přímo od pana prezidenta.

Oslavy probíhají celý den – dopoledne vojenská přehlídka na Champs Elysées, „bulváru světa“ - jak ho nazval francouzský premiér, kde jsme měli možnost si pana Sarkozyho prohlédnout na vlastní oči a obdivovat letadla kreslící na nebi trikolóru.

Večer se slavilo v parku pod Eiffelovou věží, kde se tančilo na hudbu znějící z velkého pódia až do doby, kdy začal na nočním nebi ohňostroj na pozadí oné asi jediné kovové struktury na světě, která působí romanticky.

Poslední den byl v naší režii – Naplánujte si volný den v Paříži!

Mnozí využili příležitosti první volné chvíle ve městě módy k nakupování. Singapurec měl tašku plnou knih, Thajka sháněla Longchamps kabelky a make up od L´Oréalu, Mexičanka se fotila na každém kroku, Brazilci nakoupili dary pro celou domácnost, Ital se držel s Francouzem v pozadí a pokuřoval, Palestinci hledali vodní dýmku a zatímco všichni burgrovali v McDonaldu, já si skočila pro kozí sýr.

Poslední večer jsme si pohled na Paříž ucelili – záveřečné soirée se konalo na Tour Montparnasse – budově, která má v 56ém patře vyhlídkovou terasu a prostory vhodné pro diskotéku, kaviár, smích i pláč, které jsme tam sdíleli.

Co o pobytu říct ve zkratce?

Snad to, že na všechen nedostatek organizace, dlouhé čekání i všudypřítomnou únavu se velmi rychle zapomene, zato vzpomínek na skvělou atmosféru se jen tak nezbavíte.

Co se mi nejvíce líbilo? Z programu asi výlet do Alp – po výjezdu lanovkou k Mont Blancu (kde byli černoši zmrzlí na kost a většina účastníků viděla poprvé v životě sníh), procházce uvnitř ledovce, okružní plavbě po jezírku, procházce po „alpských Benátkách“ a v neposlední řadě také výborném jídle jsme byli všichni tak nabití pozitivní energií, že se paradoxně nikomu nechtělo zpátky do Paříže (a vysokoškolské menzy).

Ale nakonec je jedno, kolik prezidentů a vrcholových sportovců vidíte, to, co všem zůstane navždy, jsou vzpomínky na studentskou atmosféru Cité Universitaire, kde trávili své krátké noci i hltali jídla o třech chodech, nová slovíčka v různých jazycích světa, ale hlavně společně strávené chvíle a ten pocit, že když uslyší v televizi mluvit o nějaké vzdálené zemi, už to nebude jen nějaká země, ale země kamaráda.

Tak co, šneka?