Nečas v koutě a zase jsme u stran

Nepochybně jde o to, vytvořit politický tlak, aby byla zastavena nejrůznější vyšetřování korupčních či spíše defraudačních kauz: v pražském dopravním podniku, ve věci IZIP, v rozdělování evropských dotací – zkrátka všude, kde to jen půjde.

Zadruhé skutečně může jít o to, připravit půdu pro návrat Václava Klause do čela ODS. To není absurdní utopie – řada poslanců ODS to říká úplně otevřeně. Že bude mít VK svůj institut? To přece nevadí – ten může mít k tomu. Když už jsme u připravování půdy, tak celková frustrace z politiky, ztráta důvěry a rozklad vládnutí, to vše pomůže Miloši Zemanovi, což je další Klausův scénář. Pak jde také o to, oslabit primátora Svobodu či spíše rozbít koalici na pražské radnici. A jistě leccos dalšího.

Kolega Jiří Leschtina napsal poměrně trefně do dnešních Hospodářských novin: „Pokud by byl Nečas agilním šéfem standardní strany, začal by objíždět okresy a burcovat na svou podporu řadové členy strany, kteří se necítí ohroženi policií.“

Tím se dostáváme k věci, která stojí podle mne v jádru všech problémů současné české politické scény. Politické strany nemají masové členství: ODS i ČSSD mají něco přes 20 000 členů. I v sousedním Rakousku, které zrovna nevyniká politickou kulturou, mají tradiční politické strany statisíce členů. Koho by asi mohl Nečas mobilizovat? Už dlouhá léta politické strany o členy nestojí, nedělají žádnou kampaň a nevyzývají ke vstupu. Pouze mobilizují před volbami voliče a vyplachují jim hlavy hloupou kampaní. Koho by asi mohl Nečas burcovat na svou obranu, i kdyby na to měl povahu, vitalitu a energii? Příliš velká část toho malého množství členů je nějak zapojena do systému, kdy politické strany fungují jako jakási výběrčí bratrstva.

Podobné je to s ideologií. ODS vlastně žádnou nemá. ODS spojuje pouze euroskeptická ideologie, ale i tu umí Klaus lépe než Nečas.

Jaroslav Spurný se chce zamyslet nad schopnostmi politiků, kteří prohráli „pohodlnou reformní většinu v arogantních mocenských půtkách“.

Zaprvé – jaké reformy vláda vlastně udělala? Ano, škrtala, zmrazovala platy. To sice bolí, ale nejsou to reformy a navíc to vláda ještě přehnala. Důchodová reforma se má teprve spustit, ale nehlásí se k ní ani vládní NERV a opozice ji chce zrušit. Církevní restituce asi neprojdou.

A vlastně – byla to vůbec někdy reformní většina? Když se podíváme na sestavu či galerii tzv. rebelů, chce snad někdo tvrdit, že tyto lidi někdy zajímaly nějaké reformy? Reformní většina byla asi úplnou iluzí od samého počátku.