Snad jsou volby začátkem něčeho pozitivního

U převozu přes vodní plochu IJ mezi centrem a severní částí Amsterdamu v předvečer voleb rozdávají agitátoři Strany Práce rudé růže a dávají se do řeči s každým, kdo je ochoten je pár minut poslouchat. Při čekání na převozní loď tě však zároveň osloví také lidé ze Socialistické partaje a při troše ‘štěstí‘ se na tebe dostane plátěná taška s logem Zelených, a v ní samozřejmě flyer s jejich volebním programem. Opodál čekající lidičky, povětšinou s kolem v ruce, obcházejí mladíci ve světle zeleném, potřásají jim rukama a pokoušejí se jim vnutit, ač většinou bezúspěšně, nafukovací balónek z potiskem CDA.

Volič, a hlavně tedy váhající volič, je v těchto volbách cílem volebních kampaní a agitačních debat vůdců velkých stran. Kromě desíti významných politických stran figuruje na volební listině dalších jedenáct zájemců o aspoň jedno dvě místečka ve sněmovně. Strana pro zvířata už zastoupení v senátu má, ale nové strany v to zatím jen doufají. Na listině stojí Pirátská strana, strana Proti Evropě, strana Pro člověka a duši, Libertaristé stylu ‘vláda ne, volný trh ano‘, strana Padesátníků, víceméně zábavní kroužek kolem odpadlíka ze Strany svobody Hero Brinkmana, a další. Tyto strany se neúčastní velkých debat, ale občas se jejich představitelé objeví ve víceméně žertovných šotech před televizními zprávami. Nebo k půlnoci, podle jejich finančních možností.

Média, ta mohou jasně způsobit nečekaný úspěch nebo zlom. Diederik Samsom ze Strany Práce se tak dokázal v poslední fázi kampaně postarat o příznivější prognózy jinak neslané nemastné levice. Mediální trénink také hraje v současných volbách důležitou roli. Jak je kdo oblečen, jak rychle se zbaví nějakého tiku, jak dokáže druhé překřikovat. Televizní vystoupení jsou vypočítaná na efekt. Nedej bože, když se některý politik zakoktá, a nebo udělá nějakou chybu. Média mu to vzápětí spočítají, prognózy klesají. V této závěrečné fázi už snad ani nejde o to, co kdo hlásá, ale jak to hlásá. Po debatách politiků následují všelijaké parodie v televizních publicistických pořadech, nicméně je-li některý politik sám přítomen, baví a směje se, aspoň do kamery, stejně jako publikum.

Váhající volič je při těchto volbách důležitější než kdy jindy. Statistiky tvrdí, že vysoké procento lidí je na vážkách. Ti až do poslední chvíle nevědí, které straně dají svůj hlas. Prognózy jsou však v tuto chvíli jasné. Modří Liberálové a červená Strana Práce získají nejvíc hlasů. Jejich docela charismatičtí představitelé jsou však už jen v předvolebních debatách jak dva kohouti na jednom smetišti a jejich programy se shodnou v málo aspektech, včetně problematiky kolem EU. A i kdyby se Rutte a Samsom shodli - jeden z nich je budoucím premiérem- na vytvoření fialové koalice, potřebují k sobě dalšího do hry. Do jejich přízně se tak budou muset vtírat jak Demokraté z D66, tak Socialistická partaj, Křesťanská unie, a nebo Levicoví Zelení.

Možná bude mít poslední slovo křesťanský demokrat Sybrand van Haersma Buma ze zdevastované CDA. Jeho pár sedadel v senátu bude třeba k vytvoření koalice a on si bude při jednáních moci vybírat. Strana Svobody PVV už má téměř rezervované místo v opozici. Wildersova populistická - a ne krajně pravicová, jak se v zahraničních médiích z železnou pravidelností tvrdí - strana totiž prakticky není schopná vytvořit koalici. Po posledním nezdařeném pokusu se už nikdo neodváží navrhnout středopravicovou vládu.

Teď je to zdánlivě na nás voličích. Dnešní proměnlivé počasí s deštěm nenahrává velké účasti, přesto ale už od šesti ráno byly hlavně u volebních místností na nádražích velké fronty. Snad je to začátek něčeho pozitivního. Důkaz, že Holanďanům není vše lhostejné a že lidé přece doufají, že jejich hlas má nějaký význam pro budoucnost. Jakým směrem se Nizozemsko bude ubírat, to se ukáže po dnešku.