Předehra ke střídání čínských vůdců: skandály a záhady

Čínský prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťia-pao se po deseti letech u moci chystají na velkou stranickou rošádu, na jejímž konci uvolní místa na kapitánském můstku svým nástupcům. Jak události tohoto roku naznačují, nástup nové generace stranických vůdců zřejmě nebude mít tak hladký průběh, jak se očekávalo. Jen to málo, co se zatím dostalo ze stranických kuloárů na veřejnost, jako například spektakulární pád slibného demagoga a populisty Po Si-laje nebo skandál s Ferrari, který vedl ke ztrátě vysokého postu Lin Ťi-chua, pravé ruky prezidenta, napovídá, že tentokrát to uvnitř strany vře a jednotlivé frakce si jdou nelístostně po krku.

 Skandály a nevysvětlitelné záhady, které provázejí přípravy na nadcházející 18. sjezd komunistické strany Číny (utajený je zatím i termín sjezdu, ale odhaduje se, že se zřejmě bude konat někdy v druhé polovině října) ukazují, že přes veškeré ekonomické úspěchy je Čína stále jakoby zaseklá v hluboké minulosti.

K dovršení všeho navíc zmizel víceprezident Si Ťin-pching, korunní princ, který má být na sjezdu strany povýšen na prezidenta Číny. Při jeho poslední návštěvě USA se mu dostalo přijetí jako hlavy státu. On se však 4.9. nedostavil na setkání s Hillary Clinton, která minulý týden navštívila Peking. Když pak zmeškal i několik dalších důležitých schůzek se zahraničními návštěvami rozpoutala se bouře v čínské blogosféře. Divoké spekulace o příčinách jeho zmizení (od zad namožených při plavání až po pokus o atentát) vedly úřady k zablokování jeho jména ve vyhledávačích.

Serióznější média, jako například britský Telegraph, citují některé zasvěcence, kteří mluví o infarktu nebo mrtvici. Každopádně se ukazuje, že zdravotní stav čínských vůdců je stále  považován za státní tajemství (např. zpráva o infarktu tehdejšího premiéra Li Pchenga v roce 1993 vyšla na světlo světa až v červenci 2012) a že komunikace s veřejností čínskou i světovou patří i nadále k velkým slabinám čínského systému.

„Cynicky vzato, možná je dobře, že toto všechno vychází napovrch,“ řekl mi včera Willy Lam, známý komentátor a uznávaný odborník na čínské záležitosti. „Ukazuje to, že čínský model je morálně zkorumpovaný.“

Prezident Chu a premiér Wen ještě pevně třímají kormidlo v ruce, ale už i oni cítí, že se jejich super-loď začíná povážlivě kymácet ze strany na stranu. Ocitli se totiž v centru posledního kontroverze. Úder přišel nečekaně od zasloužilého redaktora Teng Ju-wena z hlásné trouby komunistické strany, deníku Study Times, který vydává ústřední stranická škola. Dekádu vlády Chu a Wena, která je oficiálně opěvována jako „zlatá a skvělá“ označil za období, ve kterém „vytvořili více problémů než dosáhli úspěchů“. Před zásahem cenzorů se článek krátce objevil i na webové stránce kritického ekonomického týdeníku Cchaj-ťing.

Podle agentury AFP, Teng v článku podložil své závěry pronikavou analýzou. Identifikoval 10 problematických oblastí, které vznikly v důsledku absence politické reformy a které jsou příčinou rostoucí nespokojenosti čínské veřejnosti. Jsou mezi nimi stagnace ekonomické restrukturalizace, znečištěné životní prostředí, nerovnost příjmů, zastaralá nařízení a zákony týkající se populační politiky, regulace početí a registrace domácností (notoricky známé chu kchou), hrozící energetická krize, morální degradace a špatný image Číny na mezinárodní scéně.

Absence politické reformy – to je diagnóza čínského pacienta, která zaznívá opakovaně na nejrůznějších fórech, zasedáních a konferencích odborníků. Je zcela jasné, že tuto diagnózu dobře znají i Chu a Wen. Je to dobře vidět z jejich rétoriky, speciálně u premiéra Wena, který bývá považován za neprogresivnějšího z devíti nejvyšších komunistických vůdců. V jeho slovníku se to hemží slovy jako demokracie a politická reforma. V březnu tohoto roku na sjezdu Nejvyššího zasedání lidových zástupců (čínského parlamentu) například řekl toto:

„Rozvoj ekonomiky způsobil nespravedlivé rozdělování, došlo ke ztrátě důvěry ve vládu, ke korupci a dalším věcem. Vím, že k vyřešení těchto problémů jsou nezbytné nejenom ekonomické, ale i politické reformy.“  A pokračoval: „Věřím, že demokratický systém se bude v Číně, v souladu s čínskými podmínkami, rozvíjet krok za krokem a tento vývoj nemůže nic zastavit.“

Problémem je, že tyto vzletné teorie nezazněly od premiéra Wena poprvé. Rozvíjel je už v roce 2010. Bohužel zůstalo pouze u teorií. Do praxe se odcházející generaci čínských vůdců nic ani vzdáleně podobného prosadit nepodařilo. Ani se o to nijak viditelně nesnažili. Právě prázdná rétorika, nedostatek konkrétních politických činů a rostoucí krize legitimity vládnoucí komunistické strany zřejmě zůstanou odkazem ztracené dekády dvojice Chu a Wena.