UWC Mostar: Za řeku se tu pořád ještě nechodí. Podaří se zahraničním studentům spojit rozdělené město?

O United World College jsem se poprvé dozvěděla od své kamarádky, která zrovna vstupovala do závěrečného ročníku UWC školy v Duinu, malebném městečku nedaleko italského Terstu. Popisovala mi, jak je studium na IB maturitu náročné, ale jak se to na UWC hezky zvládá. Je totiž úplně normální, že když už vám dochází síly a nutně potřebujete kávu, potkáte v kuchyni svého spolužáka z Brazílie a jeho káva vás hned připraví na další hodiny psaní esejů.

Rozhodla jsem se tedy přihlásit. To spočívalo v napsání dvou esejí (česky a anglicky), životopisu a popisu toho, čemu jsem se v poslední době věnovala. Na základě těchto přihlášek bylo třicet studentů vybráno do druhého kola. Přijímací řízení byl den psychotestů, pohovorů a her. Večer jsem odcházela nabitá dojmy, ale zároveň stále nervózní. Organizace UWC totiž každý rok pro Českou republiku nabízí jen mezi 5 až 7 stipendii. Konkurence je tedy velká.

Po druhém kole přijímacího řízení, které se skládalo z různých scének a podobných interaktivních činností, mě komise zařadila mezi několik šťastlivců, kteří stipendium získali. A tak jsem se dostala do Bosny a Hercegoviny.

Město, které rozdělila válka 

UWC škola v Mostaru vznikla před šesti lety. Jejím hlavním cílem je podpořit zdejší komunitu lidí, kteří se většinou stále ještě nevzpamatovali z války, byť ta skončila před sedmnácti lety. Naši školu navštěvuje kolem 150 studentů, podstatná část jich je z BaH, nicméně všichni se vyváženě hlásí k bosenské, chorvatské nebo srbské národnosti. Jedna rezidence školy se nachází u mešity, druhá u kostela.

Přes Neretvu, údajně nejčistější řeku Evropy, vede Starý most, po kterém přecházejí jen turisti. Po ostatních mostech nepřechází nikdo. Obyvatelé města se raději drží na svých "stranách". Může to znít depresivně, ale pro studenty a učitele naší školy je to spíše motivace k vymýšlení projektů, jak toto město opět postavit na nohy a "spojit".

Součástí studijního programu jsou mimoškolní činnosti, z nichž jedna musí být "social service" - naši studenti každý týden jedou do nedalekého utečeneckého tábora, do sirotčince, ústavu pro mentálně postižené děti apod., kde se snaží depresivní nebo opuštěné děti potěšit svým zájmem a stejně tak vymýšlejí nespočet fundraisingových akcí na jejich finanční podporu.

Mimo to jsou studenti mostarské UWC zapálení ekologové. Kdo by taky nebyl, při pohledu na dnešní Mostar? Kdysi to bylo krásné město, dnes je mimo rozbořených domů "ozdobená" především nesmírným kvantem odpadků. Problém tkví jednoduše v totální absenci odpadkových košů a neexistenci jakékoliv sítě zajišťující třídění odpadu. Mimo peticí a organizací sběru papíru a jeho odvozu soukromou firmou se pravidelně konají uklízecí akce, na kterých se podílejí místní obyvatelé spolu s našimi studenty.

Kromě těchto "social services" se každý student věnuje ještě minimálně jedné kreativní činnosti a sportu. Tyto mimoškolní činnosti jsou většinou vedeny samotnými studenty. Bezmála všichni se totiž už před nástupem na tuto školu něčemu věnovali a chtějí své schopnosti předat, ať už se jedná o lekce tance, rugby nebo asi dalších třicet možností.

Čeština jako samostudium? 

Jsou zde samozřejmě i činnosti školní.  Každý student si během prvních týdnů může vyzkoušet až dvacet předmětů, z nichž si potom zvolí šest tak, aby měl všeobecný rozhled - nejčastěji je to angličtina, druhý jazyk (většinou je to rodný jazyk formou samouky - čtení knih, psaní esejí, online konzultace s učitelem z dané země), matematika (výběr ze tří úrovní obtížnosti), přírodní věda, humanitní věda, umění nebo jakýkoli předmět z jedné z předchozích skupin.

Mně z toho například nakonec vyšly tyto předměty - angličtina se zaměřením na gramatiku, čeština-samouka, matematika na střední úrovni, chemie, dějepis a divadlo. Ze všech šesti zvolených předmětů musím na závěr složit zkoušky IB, které jsou náhodně rozeslány do celého světa učitelům IB programu, takže je absolutně nemožné hodnotit je zaujatě.

Výuka na všech UWC je samozřejmě v angličtině a ve všech předmětech se hlavně ze začátku počítá s tím, že studenti přicházejí ze všech koutů světa a každý s jinými znalostmi. Například mně, která jsem předtím studovala všeobecné osmileté gymnázium, chemie a matematika zde nepřijde o nic těžší než doma.

Dějepis je zase úplně jiný, neboť na rozdíl od českého typického učení se jmen, míst a dat, a následného psaní testů, je to mnohem spíše zadání esejů. Je tedy nutné si všechny informace zjistit sám a také uvážit, na které zdroje se můžete spolehnout a do jaké míry můžete prezentovat svůj vlastní názor. Učitel zde slouží spíše jako konzultant. Díky předmětu "čeština-samouka" zase stále čtu české knihy, což mi mile připomíná domov.

"Divadlo" je asi nejnáročnější předmět. Herečka, režisérka a mnoho let také pedagožka divadla vede celou výuku prakticky. Je to jedna velká tvůrčí dílna, práce s tělem, hlasem, improvizace i zkoušení projektů, inscenací a samozřejmě i v tomto předmětu vypracovávání referátů, esejů, vlastních projektů.

Kromě běžného školního režimu je tady ještě spousta dalších událostí. Mezi ty pravidelné patří například kulturní týdny, kdy studenti několika sousedních zemí společně zorganizují týden, během kterého ukazují, co je pro jejich země typické a zakončí to ohromnou hostinou.

Projekty v duchu UWC 

Jinou pravidelnou akcí je týden projektů, kdy si studenti sami vymyslí projekt, který chtějí se svými spolužáky zrealizovat, a škola je poté podpoří, aby mohli jet na kolech až k moři, týden chodit po horách, zpívat a hrát na ulicích Záhřebu nebo pomocí dramaterapie pomáhat dětem v Srebrenici. Studium na naší škole je také možností dostat se do spousty dalších projektů, konferencí a workshopů v okolních zemích. S připravenými projekty jeli naši studenti mnohokrát do Kosova, Bělehradu, Lublaně, Mariboru nebo do Ženevy.

IB diplom je vstupenka na vysokou školu do zahraničí. Studenti z UWC škol jsou vřele vítáni a plně finančně podporováni na bezmála stovce univerzit ve Spojených Státech, možnosti stipendií nabízí i Kanada a další státy. IB maturitu univerzity akceptují skoro všude a rovněž není problém se s ní vrátit na vysokou školu do České republiky.

Důležitější než tento diplom jsou ale pro mě osobně všechny zážitky a to, co jsem o sobě díky UWC škole zjistila. Kromě toho, že jsem se opravdu naučila mluvit anglicky, mám kamarády doslova po celém světě a poznala jsem díky nim spoustu jiných pohledů na svět. Zjistila jsem, jak se žije v jiných zemích, a začala si mnohem více vážit toho, jak se žije v Česku. Mnohem více jsem si začala uvědomovat, co je moje kultura, kde chci žít a co chci dělat. A hlavně se teď dokážu spolehnout sama na sebe. To je to, co vám střední škola v Česku asi nikdy do takové míry dát nemůže.