Norská prohibice v minulosti a dnes

Nyní bylo v České republice zavedeno totéž, co v Norsku na začátku 20. století: skutečná prohibice. V Norsku trvala do té doby, než se o ní konalo referendum a většina se rozhodla pro její zrušení. Tehdy široce zastoupené lidové hnutí proti alkoholu bylo dlouho velmi činorodé, což snad k vašemu překvapení souviselo s takovými organizacemi jako se svazem žen, křesťanským hnutím a venkovským hnutím za užívání té formy spisovné norštiny, jež vychází z dialektů.

Ženy měly plné zuby toho, že se jejich muži vraceli opilí a vzápětí jim znepříjemňovali život. Postupně se hnutí proti požívání alkoholu rozštěpilo na aktivisty, jež byli zcela proti této látce a ty, jež připouštěli mírnou, uvážlivou spotřebu. Lidé tenkrát pili spíše o samotě a spíše na žal než na radost a pod vlivem alkoholu pak páchali násilné činy. Tradičně se pil hlavně tvrdý alkohol, na druhou stranu byla již podle prvních norských zákonů z 12. stol. každá domácnost povinná vařit pivo.

Teď je postoj lidí k věci klidnější, smířlivější, byť by jej kdekdo považoval spíše za pokrytecký či schizofrenní: mnozí rodiče se třeba stydí pít před dětmi a na internetových fórech a jinde se čile diskutuje, zda by se mělo či nemělo před dětmi pít. Dělává se to poté, co děti šly spát. Telefonní linky Červeného kříže, Pomozte dětem, Zachraňte děti a dalších organizací snažících se pomáhat anonymně volajícím dětem, jejichž rodiče pijí, jsou hlavně o svátcích více než žhavé. Mnoho dětí i mladých se na Vánoce netěší.

Ptají se dospělého na druhém konci jestli mají sebrat či schovat rodičům láhve alkoholu a dále, jestliže je to pravda, že se všichni na Vánoce těší atd. Trpí. Mnozí zavěsí, aniž by řekli slovo. Odvaha selže. Je mnoho těch, kteří si přejí mluvit s dospělými, poněvadž jejich vlastní rodiče nejspíše zapomněli na to nejdůležitější,- starat se o své děti a chránit je. Neodváží se s rodiči o tom mluvit, neboť děti jsou vůči rodičům většinou velmi loajální.

Pro norské křesťany obecně je pití alkoholu hříchem. Tzv. „Biblické pásmo“ - oblasti na jihu a západě Norska, kde jsou lidé zvláště silně věřící, je vyhlášené za „suché“. Ač se tam alkohol prodává, je mnoha místními občany bojkotován, podobně jako tanec, diskotéky, předmanželský pohlavní styk a jiné zhoubné, odsouzeníhodné a nevyslovitelné vlivy. Člověk je v takovém prostředí pod velmi silným tlakem okolí, aby tento zákaz neporušil, jinak může být exkomunikován.

Jak je to vlastně s žádostmi občanů zastupujících firmy prodávající alkohol? Na základě žádostí obchodů, barů, restaurací apod. udělí okresní politici s ohledem na doporučení policie či zamítnou licence obchodům, jež smějí prodávat pouze pivo, a barům, restauracím apod. na prodej buď piva, nebo také vína a lihovin. Politici tím ale nepřímo ovlivňují konkurenční poměry mezi prodejci. Reklama alkoholu na veřejném prostoru je zakázána, a to i přes dlouholetý nátlak Evropské unie, jež naléhá na úplnou liberalizaci obchodu s alkoholem a snaží se, aby ani skandinávské země nebyly zproštěny této povinnosti.

Už to tak není, ale svého času platila dokonce různá pravidla pro různé části prodejního pultu v baru či hospodě. Také existoval příkaz koupit celou basu piva, i když jste si chtěli pořídit pouze jednu jedinou láhev. Jsou veliké regionální rozdíly mezi tím, co se kde v Norsku pije. V nejsevernějším kraji, Finnmarce, je oproti jiným částem Norska konzumováno více čistého lihu a koňaku, v Oslu a okolí více bílého vína.

Mezi mladými jsou hlavně v oblibě různé limonády se solidním obsahem alkoholu. Nejrázovitější norskou lihovinou je ale zcestovalý akvavit, čili „voda života“. Jde o bylinnou lihovinu, obsahující mj. kmín, fenykl, koriandr, anýz,... Dávno se věřilo, že každé koření je proti jedné chorobě lékem. Chuť to má relativně jemnou. Od začátku 19. století se norský akvavit posílá v sudech kolem zeměkoule na zaoceánských lodích, přičemž díky houpání lodi získává svou příznačnou chuť. Má totiž při zrání dvakrát překročit rovník.

Nikde se nedá dopátrat k odhadům ani spekulacím o tom, kolik se v Norsku vyrábí, prodává a kolik po zemi asi koluje nelegálně páleného alkoholu a kolik se ho do země dostává. Myslím si, že nelze přesvědčivě zjistit, zda tamní politika prohibice selhala, či zda stát ztratil kontrolu. Kontrola bude vždy namátková, a když se bere v potaz to, jakou má Norsko předlouhou hranici, jež se táhne rozsáhlými neobydlenými oblastmi, je zřejmé, že se přes ni dostává leccos, co se nemá. Celníci mají omezenou kapacitu a jsou velice závislí na tipech na podezřelá vozidla či osoby od veřejnosti. Celé je to také o postoje a motivaci lidí, jestli si nelegální alkohol opatří či ne. Těžko říct, jaké procento lidí je toho ochotno či tomu nakloněno.

Norský trh s nelegálním alkoholem a jeho distribuce není monopolně ovládán organizovaným zločinem, vyskytuje se v něm také řada jedinců bez vazeb na jakoukoliv sít'. Současná norská vláda umožnila, aby celníci mohli pronásledovat podezřelá vozidla přes hranice (dosud se některá otočila a vrátila do Švédska či Finska, kde jim nic nehrozilo). Celníci mají již k dispozici mnohem účinnější pojízdné zařízení na skenování vozidel, aby mohli snáze odhalit jestli se někde něco skrývá. Podařilo se rozbít několik výrobních a distribučních sítí, a tak pravděpodobně omezit množství nelegálního alkoholu. Zajisté toho jak celníci, tak vláda mohou udělat nekonečně mnoho více. Pokud se nemýlím, tak byl nelegální alkohol v Norsku vždy prodáván v plastových kanystrech a zatím se snad nikdy nestalo, že byl prodáván v originálních lahvích s etiketami atd. Mimochodem Norsko systém státních kolků nezná.