Veřejný prostor 20 let po pádu komunismu

Odmyslete si městský ruch z veřejné a automobilové dopravy a uvidíte mrtvé ulice, chodníky pro psy a jako parkoviště pro auta, centra měst s dožívajícími obchody. Veškerý městský ruch po osmé hodině večerní obstarávají hospoda a vietnamský obchod.

Češi přestali podnikat, štafetu převzaly obchodní řetězce. Praha je skanzen pro turisty. Veřejná správa a  politici se starají o to, kam zaparkujeme auto, někde možná i o cyklisty. Na chodce se zapomnělo. Nejvíce ze všeho jsme ale zapomněli vytvořit nosnou  myšlenku, vektor kam směřovat naše aktivity k nápravě tohoto stavu.

Chybějící odvaha dělat sebevědomá řešení

Co je schopná vyřešit demokracie? Problémem v ČR je, že mnoho lidí se ke všemu vyjadřuje, ale nikdo nepřebírá odpovědnost. Svobodu získali všichni, bez ohledu na to, jak jsou schopni s ní naložit. Nedůvěra veřejnosti k dnešním institucím vede k tomu, že chráníme každý přestárlý strom, namísto toho abychom radikálně, ale za to odborně přistoupili k rekonstrukci parků.

Komunistická doba velmi sebevědomě, v obrovském množství a  měřítku budovala svoje sídliště. Občanům, obyvatelům věnovala velmi mnoho (až příliš mnoho) nekvalitního veřejného prostoru. Nicméně budovala sídliště (města) v objemu, který je pro nás dnes až nepředstavitelný. To, co jsme před pár lety nazývali stavebním boomem je ve srovnání s obrovským budováním měst v 70. letech jen trapným pokusem. Tupá plánovací mašinerie nedokázala vyjít ze zaběhlé schematické šablony. Od dnešní pružné, flexibilní doby bychom právem očekávali, že pustiny našich sídlišť kreativně zaplní. Proč se to nestalo? Za dvacet let se odborná s laickou veřejností nedokázaly shodnout na koncepci rozvoje sídlišť. Na místo toho developerská vlna pokračuje v zastavovacích schématech, bezmyšlenkovitě a postaru.

Minulá doba měla jasnou ideu: co je staré je špatné. Ve jménu této myšlenky neváhala bourat a dokázala vytvářet celoměstské (mnohdy problémové) dominanty. Sebevědomá řešení minulé éry dodnes dotvářejí panoramta nejednoho českého města. Jediný velký stavební počin nové doby skončil neplodnou diskusí nad Kaplického knihovnou.

Spekulant s pozemky určuje kvalitu zástavby

Zatímco část veřejnosti ze setrvačnosti nepřestává kritizovat panelová sídliště a média se vytrvale vyrovnávají s dvacet let starými traumaty, společnost se nepozorovaně posunula někam jinam. Soupeři v diskusi žijí i nadále v zajetí stereotypů o králíkárnách na bydlení, hra se ale dávno přesunula na jinou část hřiště. Pravidla zde už  určuje někdo jiný.

Spekulace s pozemky, předražené pozemky vedou investory  k maximalizaci zisku. Větší výnosnost vede ke zvyšování podlažnosti. Představte si obyčejné sídliště ze 70. let. Po čtyřiceti letech se vzrostlými stromy; nakonec se tam dá docela obstojně bydlet. Představte si to samé sídliště s hustotou dnešní developerské zástavby. O kvalitě budov až jindy. Co se nevešlo do města, s tím expandujeme za jeho hranice. Tam se o veřejném prostoru nedá mluvit už vůbec. Úzké ulice a vysoké ploty. Parcelace nové zástavby z první republiky je pro nás nedostižným vzorem. Pražské čtvrtě jako Podbaba, Hanspaulka obdivujeme dodnes. Jak je možné, že stejná forma společnosti a ekonomiky, jako máme dnes, dokázala vytvářet dvacet metrů široké ulice s bohatou zelení? Součástí naší ústavy je věta o tom,  že vlastnictví zavazuje. Prakticky jsme na toto právo (nebo povinnost?) zapomnněli.

Proč se na evropské město pojedu podívat do Asie

Oproti šedivým městům minulých desetiletí se mnohé změnilo. Pouze v centrech a pouze vizuálně. Opravené fasády historických domů vytvářejí dobrou kulisu pro městský parter s kavárnami, zahrádkami a malými obchody. Naše opravená historická centra se stala atrakcemi pro davy turistů. Vytváříme ale my sami vytvořit obdobné hodnoty pro příští generace? Do Prahy a historických měst se turisté jezdí obdivovat kamennému městu. Naše města vznikla jako zkamenělá tržiště. Dnešní východní společnost se svým životem na ulici a rušnými tržišti je daleko víc Evropou v původním smyslu. Pro nás by měla být obrovskou inspirací. ČR zřejmě ještě nezažila tu pravou krizi, která by obchodníka donutila mít otevřeno do noci a zemědělce jet do města prodávat na trh - a tím vším oživit naši evropskou strnulost.

Společnost preferuje zdravý žvotní styl za městem. Neškodilo by trochu toho nezdravého, městského – posedět v kavárně nebo jít se do města prostě jen projít (kam a proč?). Dokud sami nezačneme ve městě aktivně žít, nevznikne poptávka po opravdu kvalitním městském prostoru.