Nejsem rasista, ale ty [doplňte menšinu dle svého výběru] fakt nemám rád

"Bakalář nesmí být podřadný příznak nedostudovaného vysokoškoláka," popsal jednu ze svých priorit v reformě českých vysokých škol v pondělí Petr Nečas. Přesně o dvacet, třicet... čtyřicet sekund dříve přitom zdůraznil, že "každý nemá schopnosti, dovednosti a znalosti, aby mohl studovat například navazující magisterské studium" a "stát ale nebude podporovat ty, kteří na studium nemají schopnosti".

Jsem zvědavý, kdy studenti a zaměstnavatelé začnou brát bakaláře jako plnohodnotné vzdělání, když sám premiér, který tuto plnohodnotnost podporuje, dává jasně najevo, že magisterské vzdělání má být znakem nadaných studentů, zatímco bakalář je pro ty, kteří na další studium "zkrátka nemají předpoklady".

Nečasova tvrzení jsou asi podobně konzistentní jako výrok "školství by mělo být méně o biflování a více o schopnosti samostatně myslet a argumentovat, ale přece není možné, aby středoškolák nevěděl, kdy začala třicetiletá válka." Nebo "jsem pro rovnost mužů a žen, ale matematika holt jde chlapům lépe, s tím se nedá nic dělat." Nebo "jsem všemi deseti pro ochranu přírody a národní parky, ale přece nemůžeme nechat Šumavu na pospas kůrovci".

Všechny tyto bohužel až příliš povědomé výroky mají jedno společné — snaží se říkat to, co se v moderní společnosti sluší říkat, ale vzápětí odhalují neschopnost změnit zažitý způsob myšlení.

Zkusme udělat krok do neznáma a na pět minut si představovat, že bereme ony podezřelé západní myšlenky vážně.

Jak to vypadá v zemi, kde bakalář skutečně není podřadný příznak nedostudovaného vysokoškoláka? Doporučuji kouknout na životopis Tonyho Blaira. Nebo Davida Camerona. Nebo kohokoli dalšího ze stovek úspěšných absolventů Oxfordu, kteří každý rok před dalším studiem dají přednost prestižním místům v investičních bankách, médiích či politice. Žijí ve společnosti, kde se na rozcestí mezi prací a navazujícím studiem neodehrává třízení studentů na ty schopnější a méně schopné ale svobodná volba studentů založená na jejich tužbách a kariérních plánech.

Jak to vypadá, když ve škole skutečně dají přednost samostatnému myšlení před biflováním? Opravdu leckdo neví, kdy začala třicetiletá válka. Smiřme se s tím. Schopnost mladých lidí kriticky číst, srozumitelně argumentovat a tvořivě přemýšlet za to stojí.

Jak to vypadá, když někdo bere vážně rovnost mužů a žen? Třeba může pro začátek přijmout myšlenku, že podle nedávných výzkumů  neexistuje genetický rozdíl v matematických schopnostech žen a mužů. Tam, kde rozdíl přetrvává, je způsobený nerovnými podmínkami a nízkými očekáváními, tedy společenskými faktory.

A konečně, jak to vypadá, když někdo skutečně je všemi deseti pro ochranu přírody a národní parky? Doporučuji nedělní výlet na německou stranu Šumavy (viz filmový dokument Nalezeni na ztraceném).

Jestli chceme, aby naše společnost dospěla, nestačí papouškovat převzaté mantry. Je třeba, abychom se zamysleli nad tím, co skutečně znamenají.