KOMENTÁŘ: Sestřel flašku, zakaž pistol - aneb jak to (ne)funguje v české společnosti

“V zahraničí mají támdleto a tam mají tamto,” slyšíte často od svých českých kolegů. Kritika českých podmínek a rezignace na společenskou situaci jako by se stala národním sportem. Kdo vystihne zdejší frašku přesněji a komu se povede trefnější vtip na téma “My Češi se vymykáme”? 

Spousta Čechů je přesvědčena, že v zahraničí se lidé mají lépe, a poukazují na to, jak je život k nám Čechům nefér. Jak si ale můžou být tak jisti situacemi jiných zemí, když postoj k zahraniční politice, který převládá u běžné veřejnosti, by se dal stručně vyjádřit slovem “nezájem”?  Kolik novinářů se nás snažilo informovat o tom, že proběhlo zasedání Valného shromáždění OSN? Poskrovnu. Kolik reportáží, článků a zpráv se objevilo na téma metanol a prohibice? Víc, než by bylo vhodné.

Kdyby v předvečer Dne české státnosti spadli na Zem Marťani, měl by pan Paroubek volnou ruku schválit si pár zákonů, jelikož my bychom se o tom asi nedozvěděli. Celý večer se vinul ve znamení zmírnění prohibice na tvrdý alkohol. Diváci televizního zpravodajství si vyslechli předběžné odhady spotřeby a četná svědectví nadšených konzumentů i hospodských ze všech koutů země. “Jaký je to pocit?” ptal se zpravodaj. “Konečně si můžu dát v Česku slivovici!”  odvětil do mikrofonu mladý konzument s entuziasmem, který mluvil za vše. 

Doba je zlá, pít budeš jen víno či pivo. Aneb prohibice počesku. Dva týdny trvalo zákaz prodeje alkoholických nápojů nad 20% a země byla naruby. Dennodenně jsme slýchali nejnovější i hypotetické informace na téma methanol, třeba i dvacet minut v kuse. Copak jsme národ natolik omezený, že nás zajímá jen alkohol? Jsou na vině média, která dotváří onen bulvár, kterým naše společenská situace bezpochyby je nebo jsou média pouze bezmocným sluhou společnosti, které servírují to, čeho si žádá? Tato otázka je věru sporná a mnohým by posloužila jako důvod k rezignaci a nadálé ignoraci.

Ale není to jedno? Copak nemá tato společnost žádné hodnoty? Co by udělal normální člověk při zjištění, že se může alkoholem velmi snadno otrávit? Uvědomil si, co se mu zákon snaží říct, a dodržoval by prohibici. Co udělal Čech? Zasmál se tomu, že máme prohibici, sehnal si alkohol, pochválil se, jak tu netušící vládu pěkně obehrál, a stále žertujíc o tom, že by mohl umřít, šel pít. A umřel. 

Alkohol má v Česku silnou tradici. Ale je rozdíl mezi možností chlubit se dobrými značkami alkoholu, které se od nás vyváží, a faktem, že nejoblíbenější společenská aktivita je u mnohých “chlastání”. O tu první chloubu jsme se právě bohužel připravili. Tu druhou “chloubu” bychom se měli snažit zlikvidovat. Bohužel, média a stát sám nás v tomto trendu pouze utvrzují.

Nezáleží na tom, jestli společnost ono metanolové zpravodajství zavrhuje či přímo hltá, média by takový typ zpráv vůbec neměla nabízet. Jaká zpráva bude na diváka přenesena, pokud se doslechne, že se opět někdo přiotrávil methanolem, ale lékaři ho zachránili? Doba je zlá, ale nějak se to dá. Pro ty, kteří mají tu odvahu nadále pít, ale při výběru lahve nemají šťastnou ruku, je tady stále šance. Aneb neuposlechl a riskoval vlastní život, ale my mu tu léčbu z daní zaplatíme. Co si veřejnost řekne, když se doslechne o tom, že se někde daří prohibici obejít? Stát je nepřítel, na alkohol nám nikdo šahat nebude, ten je svatý!

A co dělá stát? Nic, v tom je ten problém. V alkoholu se objevil metanol, a tak jsme uvalili prohibici, aby se zamezilo negativním důsledkům. Jenže léčit následky nestačí. Zajímal se někdo o to, proč si najednou už ani neumíme vypálit tolik žádaný alkohol? A co pan Klaus? Na svatého Václava oslavy alkoholu pro změnu vystřídala sáhodlouhá zpravodajství o tom, jak blízko stál střelec, čím vystřelil, jak moc ochranka selhala a jestli by měla být sankcionována. Neměli bychom se snažit řešit spíše, proč nám někdo střílí na prezidenta?

Stěžujeme si, že například v Německu se mají lidé lépe. Mají práci, ekonomika jim prosperuje a vláda slouží lidu. “Proč to nemůže fungovat u nás?” ptají se mnozí sami sebe. Potíž je v tom, že ono se to nezmění samo. V Německu z nějakého důvodu nemají potřebu střílet do autorit a lidem přijde správné, že platí vysoké daně. V Česku se ty daně občas radši neplatí vůbec – vždyť je ten alkohol pak hrozně drahý! A pak se to dá řešit jedině prohibicí. Ale pozor, tou naší českou prohibicí. Je zvláštní, jak moc se může jev se stejným názvem na dvou místech odlišovat.

Ve Skandinávii mají prohibici, aby omezovala konzumaci alkoholu a podobným problémům předcházela. V Česku se uchýlíme k prohibici, když se nám situace vymkne z rukou. Přeci jen ta prohibice trvala dva týdny a za tu dobu mnozí vystřízlivěli. Možná si přitom někteří uvědomili, že něco není v pořádku, a ve snaze na to poukázat začali střílet od boku. Pokud bychom chtěli něco vyřešit, asi budeme muset i zamířit. Třeba bychom něco trefili.