Jak se ruský podnikatel může dostat do čela Evropské unie

Vítězem litevských parlamentních voleb je Rus. Tedy alespoň po jejich prvním kole v neděli, protože za dva týdny se bude ještě volit polovina poslanců v jednomandátových obvodech.

Už ale samo konstatování takového výsledku, tedy že nejsilnější litevskou politickou stranou je populistická Strana práce ruského podnikatele Viktora Uspaskiche, zní z hlediska moderní litevské historie dost hrozivě. V současné situaci je ale varovnější spíš to, že Uspaskich je populista, než že je Rus.

Ve své desetileté politické kariéře třeba jako ministr hospodářství v roce 2004 dokázal dost dobře myslet na svůj byznys, který je široce rozkročen od obchodu s plynem po velkouzenářství. „Někdy jsme se sami ptali, jestli je to, co pro jeho byznys děláme, v souladu se zákonem. A on se jen usmál,“ vzpomíná na éru Uspaskichova ministrování dnes už bývalý státní zaměstnanec.

Litevský byznys Uspaskiche bere vážně. „Když se podívám na program Strany práce, tak je docela příznivý vůči podnikatelům. Ale je otázka, jestli to nejsou jen sliby,“ pravil o volebním ránu Roberts Dargis, předseda Konfederace litevských průmyslníků. Trochu v protikladu ale dodal: „Je to strana jednoho muže, kterého známe z byznysu. I proto vím, že se s ním pokud jde o podnikání, můžeme rychle domluvit.“

Uspaskich už v litevské politice něco znamená. Oficiálně je vyšetřován kvůli daňovým únikům, sledují ho litevské a i jiné tajné služby. V roce 2006 utekl před obviněním do Ruska, v roce 2008 byl zvolen do parlamentu, který ho ale zbavil tímto získané imunity. To samé udělal později Evropský parlament, proto ho Uspaskich označil za nedemokratický.

Slibovat do tří let snížení nynější třináctiprocentní nezaměstnanosti na nulu nebo zdvojnásobení minimální mzdy se ale vyplatilo. Teď Uspaskich dává dohromady levicově populistickou koalici, zatímco dosud vládnoucí pravice se vzpamatovává z drtivé porážky – i když definitivní složení parlamentu budeme znát až za dva týdny.

Prezidentka Dalia Grybauskaitová údajně ruského byznysmena nechce jmenovat premiérem a on ani po tom prý nějak netouží, protože by neměl čas na své podniky. Navíc, jak poznamenal nejznámější litevský politický komentátor Rimvydas Valatka, v Litvě žádný premiér ve funkci na popularitě nezískal, spíš naopak. „A on potřebuje rozehrávat hry, aby potom mohl dělat zachránce,“ tvrdí Valatka s tím, že roli těch, kteří budou dělat nepopulární věci, sehrají koaliční sociální demokraté (bývalí komunisté).

Jedno z možných vysvětlení, proč Uspaskich vyhrál, nabízí demografie. Za posledních deset let zemi opustilo na 400 000 zejména mladých a podnikavých lidí. Ti starší, kteří zůstali, proto raději volili Uspaskiche nebo někoho dalšího, kdo jim sliboval jistoty. Proto se předvolební debata točila kolem minimálního platu a jeho zvýšení.

Jako důležité se ukázalo i s volbami souběžné konzultativní referendum o postavení nové jaderné elektrárny Visaginas místo vypnuté staré Ignaliny. Oproti očekávání přišlo k urnám více než padesát procent voličů a dvě třetiny z nich jsou proti stavbě nové jaderné elektrárny. Pravice tak byla zaskočena podruhé, protože referendum si na popud zelených prosadila v parlamentu právě levice a populisté.

Uspaskich tak bude postaven před problém: Pokračovat v projektu za šest miliard eur, který plánuje Litva společně s Estonskem, Lotyšskem a firmou Hitachi, nebo ho ukončit. Během volební noci dal najevo, že by mohl nechat vypsat nové referendum, až bude jasněji kolem financování projektu. „Vyhlásí ho, až budou jasnější čísla. Ale takhle to bylo špatně, o jádru se mělo hlasovat před šesti lety, když jsme přijímali zákon o jaderné energii,“ tvrdí Romas Švedas, bývalý náměstek ministra energetiky, kterému referendum zničilo několikaletou práci.

Ti, kteří Uspaskiche zažili ve vládní funkci, na něj vzpomínají se smíšenými pocity. Neumí prý nejen pořádně litevsky, ale ani rusky. O žádném dalším jazyku ani nemluvě. Jako ministr se neuměl chovat třeba při jednání se zahraničními návštěvami, čehož si je prý vědom. Byla to prý velká legrace, ale zároveň velká ostuda. To je další argument, proč jasný vítěz nebude premiérem a svěří post zkušenému šéfovi sociálních demokratů Algirdasu Butkevičiusovi. Vzhledem k tomu, že Litva bude v druhé polovině příštího roku předsednickou zemí EU, si jen málokdo dokáže představit, jak imunity zbavený populista a byznysmen, který neumí pořádně žádný z třiadvaceti oficiálních jazyků EU, pronáší v Bruselu projev nebo řídí diskusi Evropské rady.