Důchody za práci v cizině: penze, které přesáhnou 24 tisíc měsíčně, se daní

Obavy Němců či Rakušanů, že jejich zemi zaplaví po loňském otevření pracovního trhu Češi, se nenaplnily. Podle mluvčího Úřadu práce ČR Jiřího Reichla nicméně počet Čechů zaměstnaných v Rakousku za posledních deset měsíců vzrostl o více než třetinu na 7870. V zahraničí se uplatňují hlavně kvalifikovaní lidé, kteří často berou více než průměr, a tomu odpovídá jejich penze.

Podle poradce ministra práce a sociálních věcí Tomáše Machance přitom činila loni v listopadu průměrná penze v Německu 760 eur (asi 19 tisíc Kč). Průměrný rakouský důchod přesahuje podle Organizace pro spolupráci a rozvoj tisíc eur (25 tisíc korun). Náhradový poměr v Rakousku (poměr penze a průměrného výdělku) činí podle OECD 76,6 procenta ve srovnání se 42 procenty v Německu. Penzijní systémy členů Evropské unie jsou ale složité, podrobné srovnání je podle Machance obtížné a o detailech by se měl zájemce o práci v cizině informovat u „sociálky“ země, kde chce pracovat.

Výpočet penze, výše příspěvku na sociální pojištění, zdravotního pojištění i způsob jejich výběru se v EU liší. Jak ale upozorňuje mluvčí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Jana Buraňová, v unii platí čtyři základní principy. Podle principu rovného zacházení mají zaměstnanci z jiné země stejná práva jako státní příslušníci mateřské země.

Sociální pojištění je možné platit jen v jedné členské zemi EU, doba, kdy pracovník hradí toto pojištění v jednotlivých zemích, se sčítá a důchod lze vyplácet do jiného státu, který je členem unie. Stejné je to u členů Evropského hospodářského prostoru (EHP) – Norska, Islandu a Lichtenštejnska – i Švýcarska, které v EHP není, a zemí, s nimiž Česko uzavřelo dohodu o sociálním zabezpečení. Patří k nim například Chorvatsko, Srbsko, USA, Austrálie, Kanada, Korea, Japonsko, Izrael, Chile, Ukrajina a Turecko.

"Kdo ale pracoval na Novém Zélandě, v Jihoafrické republice, Brazílii či v Argentině, které tuto smlouvu s Českem nemají, má smůlu. Podle českého práva nelze k jeho nároku na důchod přihlédnout," říká Buraňová. Rozhodují o něm jen místní zahraniční instituce na základě svých právních předpisů.

Osoby samostatně výdělečně činné, pracující v jiném členském státě, podléhají tamním právním předpisům, i když bydlí v ČR. Týká se to hlavně "pendlerů", kteří denně či týdně dojíždějí do práce v cizině. Na to je třeba pamatovat v případě Rakouska, kde podobně jako u nás roste počet lidí zaměstnaných na živnostenský list. Pracovníci, které zaměstnavatel vyslal do jiné země EU, aby tam pro něj pracovali, jsou dál pojištění v Česku, kde také odvádějí sociální pojištění.

O sociálku se postará zaměstnavatel

Přejít z českého do německého či rakouského sociálního systému je snadné. Na sociálce vše zařídí zaměstnavatel. Změnu zdravotní pojišťovny si ovšem musí vyjednat každý sám, říká z vlastní zkušenosti Michal Slabý. "Než jsem začal pracovat pro firmu E.ON, musel jsem se v Německu přihlásit k pobytu. Vše spojené se sociálním zabezpečením vyřídil zaměstnavatel. Když jsem po dvou letech práci v Německu ukončil, ze sociálního systému mě odhlásil," říká Slabý. Změnu české zdravotní pojišťovny za cizí si tedy zařídil sám.

"V Německu jsou státní a soukromé zdravotní pojišťovny. Zvolili jsme jednu státní, které jsou dražší. Kvůli rozsahu pojištění, které nabízejí, se nám to ale při nemoci dětí vyplatilo," dodává Slabý. Když u E.ONu skončil, dostal potvrzení o práci v Německu. Z daňového přiznání, které v této zemi podává každý, zjistil, že má za dva roky práce v Německu nárok na důchod ve výši asi 50 eur měsíčně.

Důchody nad 24 tisíc měsíčně se daní

Do důchodu může jít i ten, kdo platil sociální pojištění v Česku kratší dobu, než požadují platné předpisy. Jak již bylo řečeno, doba práce (platby do sociálního systému) se v EU sčítá. Pokud například někdo pracoval 20 let v Čechách, k odchodu do penze mu to nestačí. Když ovšem připočte pět let práce v Německu a pět v Rakousku, je to celkem 30 let a ty k odchodu do penze stačí. Důchod takového člověka se počítá ze tří dílčích, českého jako 20/30 celé částky a dvakrát 5/30 u Německa i Rakouska. Vychází se z pravidel zmíněných tří zemí, která jsou rozdílná.

Nárok na důchod lze uplatnit přes instituci v místě bydliště žadatele, která přijímá žádost o důchod, odpovídá za koordinaci pojistného z jiných zemí a rozhodne o vyplácení důchodu. U nás je to Česká správa sociálního zabezpečení. Penzi si ale lze nechat spočítat i v zemi, kde byl zaměstnanec pojištěn naposledy.

Zahraniční "sociálka" nemusí uznat nárok na penzi při pojištění kratším než rok, kromě případu, kdy někomu toto období chybí do doby nutné k získání důchodu. Když měl někdo, kdo pracoval v zahraničí, vysoké příjmy a jeho měsíční důchod dosáhne 24 tisíc korun měsíčně, musí podat daňové přiznání. Lze si přitom odečíst slevu na poplatníka.