Hvězdná volba v Česku by zasloužila metál - nebo manuál?

“12. a 13. října jsme se společně vydali do volebních místností a rozhodli si o nové podobě Senátu a krajských zastupitelstev,” chtělo by se jednomu říci. Ovšem počet občanů, pro které by toto platilo, se blíží pouhé třetině oprávněných voličů a nedá se tedy moc o kolektivním národním rozhodování hovořit.

Výsledky říjnových voleb byly na první pohled poněkud překvapivé, na druhý ovšem poměrně snadno pochopitelné. Volit se vydali jen ti oddaní, dalo by se skoro usuzovat.

V sobotu po vyhlášení výsledků zaplavily Facebook nesčetné komentáře týkající se voleb, většinou nadmíru rozčarované. Oblíbeným tématem byl příslib brzké emigrace a následné prohlášení se za politického disidenta či jednoduše podiv nad překvapivými výsledky voleb.

Ti více politicky zainteresovaní ovšem začali poučovat, že na výsledcích není vůbec nic překvapivého. Ba naopak, vzhledem k nízké účasti a předešlé politické situaci jsme podobné výsledky mohli očekávat. 

Například u komunistické strany jsme zdánlivě zaznamenali náhlý nárůst popularity, jenže je třeba si uvědomit, že jelikož se k volebním urnám dostavilo tak malé procento voličů, úbytek hlasů pro určité strany vyústil v procentuální nárůst hlasů pro stranu jinou. Volby se dnes těší čím dál tím menší oblibě vzhledem k české politické situaci a efektu, který na společnost má.

Většina lidí už je českou politickou fraškou tak znechucena, že už nedokáže ani oprášit své staré volební umění vybrat toho, kdo v jejich očích napáchá nejmenší zlo. Tímto způsobem vzniká veliké procento politicky “střední” vrstvy, která v minulosti buď stabilně podporovala jednu z mainstreamových stran, nebo se před volbami vždy přiklonila k té, která se zdála přinášet nejlepší (rozumějte - nejméně hrozné) řešení aktuálních problémů.

Tím, že se tato “střední” vrstva letos k volbám nedostavila, zajásali všichni, kteří ve své politické orientaci mají už dlouhá léta jasno. Zatvrzelí podpůrci komunistů budou své politické hvězdy volit stále – pokud přestane volit i zbytek, logicky budou mít komunisti důvod k oslavám.

Článek o českém návratu ke komunismu vyjadřující nepochopení a lítost se objevil také na zahraničním serveru o politice www.foreignpolicy.com. Autor článku James Kirchick vyjadřuje svůj podiv nad tím, že necelý rok poté, co česká náměstí zaplavily svíčky na počest úmrtí jednoho z nejvýznamnějších politických vězňů z doby komunismu, Václava Havla, český národ KSČM tak velkým počtem hlasů opět podpoří.

Těžko říct, zda-li česká společnost nemá problém hrát na všechny strany, nebo je pouze neuvěřitelně povolná populismu a nátlaku davu. (Ne že by v tom ovšem byl nějaký zásadní rozdíl.)

A tak zatímco komunisti mohli po krajských volbách bujaře oslavovat, česká intelektuální mládež vzdychala u Facebooku a snažila se dovolat vysvětlení, jak někdo může podporovat iracionální stranu, jejíž předrevoluční verze napáchala tolik zla a její zachování je některými lidmi považováno za velkou chybu, což o ostatních stranách říct nemůžeme.. Těžko říct, jak to kdo s emigrací myslel. Pravdou zůstává, že už teď můžeme pozorovat stále vzrůstající trend schopné české mládeže odcházet na studium do zahraničí.

Hojných komentářů se dočkala i volba do senátu. Už jen kvalita kandidátů odzbrojovala potenciální voliče. Tak schválně, volili byste jako svého představitele prodavačku uhlí nebo strojvedoucího? Nechápejte mě špatně, já tato povolání považuji za důstojná jako každá jiná. Jen podobně jako většina lidí stále věřím ideu, že senát by měla být rada moudrých lidí, kteří se vyznají v problematice, o které za nás rozhodují.

Voliči to ale asi vidí jinak. Například na Vsetínsku mají priority jasné: “Já volím pana Čunka, ten nám tady udělá pořádek!” chlubila se svým rozhodnutím důchodkyně, která se nenamáhala ani zajít za plentu. Jakou souvislost má ovšem senátorovo minulé působení coby starosta s jeho působením v senátu, ve kterém se v minulém období uvedl jako největší absentér, jsem se už od důchodkyně bohužel nedozvěděla.

I v jiných částech Zlínského kraje vedly ve volbách do senátu celebrity. Ovšem celebrity mimo politické pole. Na Facebooku se rozběhla diskuze i nad tím, s čím by mohl přijít nový senátor a zároveň kandidát na prezidenta Tomio Okamura.

“Třeba otevře spoustu nových cestovních kanceláří,” ozval se někdo. Což o to, kdyby nabízel zájezdy hodně daleko, všichni rádoby disidenti by ho možná nakonec i rádi podpořili. Pokud by takto smýšlela většina voličů, můžeme vidět, kam naše demokracie směřuje. Po třetinových volbách by byla charakteristika průměrného voliče nicméně poměrně neobjektivní – na základě tak útlé reprezentativní skupiny přece nemůžeme generalizovat…

Těžko říci podle čeho se budou voliči rozhodovat při očekávané přímé volbě prezidenta. Zatím se zdá, že celebritismus si razí cestu jako nová, neotřelá verze populismu. O víkendu jsme se o jednom z našich čerstvých senátorů a zároveň kandidátu na prezidenta dozvěděli, že se líbá s přítelkyní se zavřenýma očima. Ta snad byla následně dokonce i tázána, jak se těší na hrad. Myslím, že je to jasné. Když si vytvoříte cool image, výhru máte zcela určitě v kapse!