Forum 2000: Dva dny debat o médiích a demokracii. Myšlenky sdíleli Albrightová i Dalajláma

Akce, kdy se v Žofínském paláci v Praze sejdou vzdělaní lidé z celého světa a sdílejí své myšlenky, týkající se současných problémů s lidmi, kteří mají zájem jim naslouchat. Tak by se dala stručně popsat konference Forum 2000, výroční akce organizace, kterou v roce 1996 založil prezident Václav Havel. V minulých letech byla témata konference různá: „Svět, ve kterém chceme žít“, „Svoboda a odpovědnost“ nebo „Otevřenost a fundamentalismus ve 21. století“.

Letošní ročník se od předchozích lišil. Uplynul téměř rok od úmrtí Václava Havla, zakladatele celého Fóra 2000. Proto se letošní Forum zaměřilo na témata zesnulému prezidentovi blízká – „Média a demokracie“, a věnovalo pozornost i jeho morálnímu a politickému odkazu.

21. října se do Prahy sjeli delegáti, kteří měli na konferenci vystoupit. Už v neděli se sešli na zahajovacím ceremoniálu, jež byl pouze pro pozvané. Běžnému návštěvníkovi začínal program v pondělí ráno v Žofínském paláci. Vstup na konferenci zajišťovala bezplatná akreditace, kterou si mohl vyřídit kdokoli.

Při příchodu k Žofínu mě překvapil velký počet studentů čekajících v řadě na přidělení akreditační kartičky. Jak se později během konference ukázalo, byli to většinou vysokoškolští studenti diplomacie nebo ekonomie. Po vyzvednutí akreditace jsem už spěchala do foyer Žofínského paláce a potom do Forum Hall, kde se mělo odehrát veřejné zahájení konference.

V honosném sále už návštěvníci obsadili většinu míst a čekali s připravenými notesy nebo headsety na začátek. Všechny debaty se odehrávaly v angličtině nebo byly většinou překládany do angličtiny, ale také do češtiny a ruštiny.

 
Debaty o moci a médiích

Při zahájení promluvil Gareth Evans, australský exministr zahraničí. Jeho svátost Dalajlama si také nenechal ujít příležitost přivítat hosty na Foru 2000. Přítomný nebyl, ale video promítané na obrovské plátno v sále bylo poučné. „Měli bychom záležitosti dnešního světa řešit my, a ne si myslet, že to někdo udělá za nás,“ dodal s úsměvem Dalajlama promítaný na plátnu.

Po pěkném úvodu, který poskytl příležitost ke krátkému zamyšlení, následovala série „přeběhů“ z jednoho konferenčního sálu do jiného sálu v jiné části Prahy, spěšné obědy v KFC a vstřebávání informací pokrývající různá spektra lidské činnosti.

Program byl opravdu nabitý a neskládal se z klasických přednášek, na které jsme zvyklí. Filozofie Fóra je jiná než jen předávání informací – jde o sdílení myšlenek a debatování. Debaty byly většinou koncipovány jako panelové. Moderátor přednesl dané téma; každý z členů panelu vyjádřil svůj názor, případně i řešení problému, pak následovaly otázky či připomínky z publika a odpovědi na ně.

Pohled na věc z jiné perspektivy

Jak si můžeme být jistí, že se v novinách dočítáme pravdivé informace? Přežijí „stará média“ jako noviny nebo televize v době nových technologií? Jakou roli bude hrát v budoucnosti internet? Otázky takového typu si pokládali odborníci během debaty „Měnící se role médií“. Řeč se stočila i k otázce šíření rasismu přes internet.

Během další debaty, kterou jsem si vybrala ze zhruba pěti paralelně probíhajících debat, posluchači zabrousili do nám poměrně známých vod Evropské unie. Debata se týkala selektivity médií, jejich polarizace a vlivu na demokracii.

Tentokrát se v panelu sešli dva Češi: bývalý ministr školství Ondřej Liška a novinář Ondřej Kundra. Ondřej Liška apeloval na kontrolu médií politickými stranami. Podle něj navíc chybí v České republice polarizace. Konkrétně v případě Evropské unie, kdy v naší republice není v médiích prezentován téměř žádný pro-evropský pohled na věc.

Ondřej Kundra zase poukázal na pokles čtenosti novin v České republice. Finanční krize se dotýká i médií, která pro získání nových čtenářů nereagují zvýšením kvality, ale šetřením, což se odráží na kvalitě. Varoval před výlučným čtením internetových novich - na internetu jsou většinou povrchní informace, které by čtenáři neměly stačit.

Pondělí bylo po třech zajímavých debatách za mnou, ale událost, na kterou jsme já i ostatní návštěvníci čekali, měla teprve přijít. Letos se na Forum 2000 přijela podělit o své ideje i Madeleine Albrightová.

Další den časně ráno byl Žofínský palác plný lidí, kteří buď čekali na podpis nově vyšlé knihy bývalé ministryně zahraničních věcí USA, nebo se snažili zabrat nejlepší místa v sále, kde měla Albrightová pronést řeč a zároveň zahájit druhý a také poslední den konference.Všichni jejím slovům o demokracii a pospolitosti dychtivě naslouchali s vědomím, čeho všechno tato žena českého původu dosáhla.

Zkusme být i pro-evropští

Po debatách zaměřených převážně na média jsem chtěla shlédnout i tématicky jinak zaměřenou debatu. Evropská unie je věčné téma, tudíž další moje cesta směřovala do Evropského domu. Zde měla proběhnout debata o eurozóně a plánované evropské federaci.

V obsazení tohoto panelu vedli Češi. Sešli se zde novinář Jan Macháček, politik a politický komentátor Roman Joch, politolog Martin Ehl a polský sociolog Aleksander Kaczorowski.

Česká republika je euroskeptická země a v novinách nenajdeme téměř žádný pro-evropský pohled na věc. Členové panelu tak prezentovali stejný názor jako Ondřej Liška ve dříve zmíněné debatě o polarizaci médií. Dívali se na i pozitivní stránku Evropské federace a výhody, které nám může těsnější integrace přinést.

Závěr byl takový, že Evropská federace je dobrou ekonomickou i politickou zárukou pro budoucí generace, ale momentálně neexistuje příliš jasná představa, jak by federace měla vypadat. Jan Macháček trefně poznamenal, že vlastně země jako Německo nebo Francie, které hrají v EU důležitou roli, nemají jednotnou představu o podobě federace.

Problémem je i takzvaná čtyřka skeptiků skládající se z Polska, Slovenska, Maďarska a České republiky, která není příliš nakloněna těsnější federalizaci. V případě České republiky chybí politický konsensus vůči integraci. Ovšem několikrát zaznělo, že bychom s EU neměli ztrácet trpělivost a počkat, jak všechno dopadne.

Demokracie není dosažitelná

Konference se už pomalu blížila ke konci a já jsem si užívala pro mě nejzajímavější debatu z celého Fora 2000 – „Přístup k informacím v Číně: Výzvy a perspektivy“. Mezi jinými se panelu zúčastnili Tomáš Etzler, novinář působící v Číně a čínský politický blogger a novinář Michael Anti.

Demokracie v Číně je samo o sobě zajímavé téma a debata v přítomnosti lidí, kteří se zajímají o uvolnění přístupu na internetu, potenciálu angažovanosti občanů v politice a malé krůčky k demokracii, je velmi přínosná. Dozvěděla jsem se věci, které na internetu nenajdete.

Třeba že v Číne sice není svoboda projevu, ale čím větší vzdálenost vás dělí od hlavního města, tím menší je nebezpečí perzekuce. Tomáš Etzler tedy v komunistické Číně mohl dělat rozhovor s člověkem, který se netajil názorem, že Čína opravdu směřuje k demokracii. Muž prostě žil daleko od Pekingu.

Zazněla i poněkud temná předpověd, že demokracie v Číně nikdy nebude. Ovšem během konference vystupující několikrát poznamenali, že demokracie se dosáhnout nedá. Pouze k ní lze směřovat a pracovat na ní. Otázka čínské demokracie tedy zůstává otevřená.

Dva dny plné debatování, sdílení nápadů, otevírání se novým myšlenkám. Nadšeně jsem plná dojmů odcházela nejen kvůli tomu, že jsem v kabelce ochraňovala knihu „Pražská zima“ s věnováním od Madeleine Albrightové, ale hlavně proto, že jsem získala nové pohledy na věc. Účast českých novinářů a lidí jinak angažovaných, kteří se plynně vyjadřovali v angličtině, mi jako Čechovi zvedla sebevědomí.

Obdiv všech účastníků k Václavu Havlovi mi připomněl, že nejsme zapomenutá země a minimálně kvůli činům bývalého prezidenta se na nás ani v budoucnu nezapomene. Forum 2000 je akce, která rychle skončí a zanechá v člověku spoustu dojmů a podnětů k přemýšlení, což je ta nejlepší forma vzdělávání se. A tak by to mělo fungovat.

_______________________________________________________________

Bottom line: Neexistuje daný věk, kdy bychom měli začít přemýšlet nad událostmi a problémy ve světě. Věkové rozpětí návštěvníků Fóra to jen potvrzuje.