Česko-německý blackout čili o napětí v drátech i jinde

Pokud bude Česku hrozit kolaps elektrické přenosové soustavy kvůli náhlému přílivu elektřiny z německých větrných elekráren, má od 17. října tohoto roku ČEPS, tedy firma spravující české dráty, od vlády povoleno Českou republiku odstřihnout od středoevropské sítě. „Máme v takové situaci na výběr black-out s námi nebo bez nás, i když by to v druhém případě způsobilo rozsáhlé škody,“ řekl Václav Bartuška, český velvyslanec pro energetickou bezpečnost, na víkendové konferenci Česko-německého diskusního fóra, která se věnovala právě energetickým vztahům Česka a Německa.

Němci si totiž kvůli tomu, že mají málo vlastních sítí, přes Česko posílají proud ze severních obnovitelných zdrojů do jižních průmyslových center. A to je jen jedna z otázek, která se v Ostravě příznačně v budově centra Gong, která byla dříve plynojemem vítkovských železáren, diskutovala.

K překvapení českých účastníků patřilo, jak tvrdá a vlastně neskončená je vnitroněmecká diskuse o Energiewende, tedy energetickém obratu, který vláda kancléřky Angely Merkelové vyhlásila loni po havárii ve Fukušimě. Německo chce do roku 2050 mít 80 procent energie z obnovitelných zdrojů. Nyní je jejich podíl 25 procent a další rozvoj, do kterého se Německo navezlo samo rozhodnutím odstavit do roku 2022 všechny jaderné elektrárny, naráží na technologické či finanční limity: kdo a jak zafinancuje rozvoj chytrých sítí a záložních kapacit, které jsou potřeba vybudovat kvůli nestabilitě dodávek z obnovitelných zdrojů; kdo, kdy a za co vyvine skladovací kapacity pro elektřinu; jak to všechno snese spotřebitel. Německé domácnosti budou mít od nového roku zase o něco vyšší účty za elektřinu (průměrná rodina zhruba o 180 eur ročně) kvůli podpoře obnovitelných zdrojů, v německém případě především fotovoltaických elektráren. Čechy by tohle všechno mělo zajímat, protože od německých cen elektřiny se odvíjejí ty české.

Německý konsensus skončit s jádrem je silný politicky i společensky. Ale teprve nyní začínají vycházet najevo různé souvislosti a konsekvence, na které v Ostravě upozornil třeba konzervativní poslanec Arnold Vaatz, jenž je se svými názory osamocen nejen v Německu, ale i ve vlastní straně. A v Ostravě si vysloužil tvrdé útoky hlavně ze strany německých a českých zelených, kteří jsou v česko-německém diskusním fóru zastoupeni nepoměrně více než například v parlamentech svých zemí. „Ministr životního prostřední Altmaier přirovnal Energiewende k americké cestě na Měsíc. Ale z Měsíce se přivezlo jen pár kamenů, cesty se zúčastnilo pár lidí, nikoli celý národ. A musíme si dát pozor, abychom nenasedli do Apolla 13,“ zahájil Vaatz svůj příspěvek, kde se snažil na různých číslech a grafech dokázat, že celé Německo energeticky skočilo z letadla a teprve poté začalo vynalézat padák.

Další němečtí účastníci se sice později snažili „špatný“ dojem o Energiewende vylepšit, takže se překvapivě mnohem méně diskutovalo o českém jádru a jeho vztahu k Německu. Ne, že by to celé zpochybnilo německý energetický obrat, ale čeští sousedé zažili na vlastní kůži vhled do vnitroněmecké diskuse, která se více než rok po zásadním rozhodnutí teprve rozbíhá a kdy si německá veřejnost začíná jen zvolna uvědomovat rozsah bezjaderného rozhodnutí a jeho časový rámec, který se bude týkat nejméně dvou následujících generací.

Ten dlouhý čas je potřebný nejen k vývoji nových technologií, ale třeba i k získání stavebního povolení na koridory pro nové severojižní sítě. Zatímco přítomní ekologové a zástupci ministerstva životního prostředí hovořili hlavně o způsobech, jak šetřit, energetici naopak zdůrazňovali otázku přetížených sítí, která se ale rychle nevyřeší. Obecně v Evropě se totiž sítě plánují a schvalují dlouho, aby se pak zjistilo, že na ně nejsou peníze. Schvalovací proces na stavbu nové sítě trvá v Německu deset let a řada majitelů pozemků hodlá řešit svůj odpor vůči novým sítím soudně.

Není proto klišé napsat, že nám energetika přinese v česko-německých vztazích ještě hodně zajímavých témat a problémů a to i při vědomí, že usnesení české vlády o případném odstřižení z evropské sítě je spíš diplomatický nástroj než reálné řešení. Evropské řešení energetických otázek ve střední Evropě účastníci vyloučili jako v dnešní době nerealistické. A až zlověstně znělo prohlášení německého zmocněnce pro otázky energie Stephana Auera: „Rusko je a bude hlavním energetickým partnerem Německa. Cokoli v energetice děláme, musíme to udělat s Ruskem, nikoli bez něho.“