Volby prezidenta aneb k čemu jsou ekonomové

Oba kandidáti se zatím shodli na jediném: současný daňový systém je složitý, neefektivní a že schodek rozpočtu se musí snížit. Je zřejmé, že daně ze zisku amerických firem se sníží, není však jasné o kolik. Obama navrhl snížení z dnešních 35% na 28%, Romney chce jít na 25%. Oba kandidáti ovšem tvrdí, že firmy budou platit stejný objem daní, protože na oplátku jim vezmou něketeré z tisíců daňových výjimek. Bohužel, zatím není jasné, jaké výjimky by to měly být. Není tedy divu, že americké firmy jsou opatrné a příliš nenabírají nové zaměstnance.

Měnit se budou i daně placené fyzickými osobami, přinejmenším proto, že letos končí platnost daňové reformy prezidenta Bushe z roku 2001. Prezident Obama navrhl, aby se neměnily daně většiny Američanů, ale aby se daně těch nejbohatších (s příjmem nad 250 tisíc dolarů ročně) vrátily na 39,6%, kde byly do roku 2001. Romney naopak slibuje další snížení daní z příjmů všem (na 28%), a zrušení daní z kapitálových příjmů, dividend a úroků pro rodiny s příjmem pod 200 tisíc dolarů ročně. Kromě toho by chtěl zrušit dědickou daň, které se v Americe říká „death tax“. Odhadnout dopady všech těchto daňových změn není snadné. Zvýšení daní podle prezidenta Obamy by zřejmě vyneslo zhruba půl procent HDP, Romneyho reforma by naopak snížila příjmy federální vlády o 2-3% HDP ročně.

Kdo to zaplatí?

Schodek rozpočtu bude letos zřejmě zhruba 9% HDP, což je prakticky stejně jako v roce 2009, kdy prezident Obama slíbil, že schodek do konce jeho volebního období bude poloviční. Americká vláda má schodek vyšší než vlády v Řecku, Španělsku či Itálii. Je rozumné v takové situaci navrhovat snižování daní?

Ano, pokud máte důvěryhodný plán na snížení výdajů vlády. Čím nižší daně, tím lépe ekonomika funguje, na tom se shodnou nejen ekonomové, ale i oba kandidáti na prezidenta USA. Jenže škrtat výdaje státu je obtížné, obzvláště před volbami. Prezident Obama zatím nenavrhl žádné významější úspory, Romney alespoň obecně slibuje vrátit výdaje vlády na hladinu 20% HDP, kde se pohybovaly od konce druhé světové války, než je Obama zvýšil na 25%. Pravděpodobné je snižování výdajů díky zvyšování věku, kdy vzniká nárok na důchod a zdravotní pojištění od státu, prakticky jisté je snížení počtu federálních zaměstnanců, to však zdaleka nestačí k tomu, aby se schodek opravdu výrazněji snížil.

Zbývá tedy ekonomický růst. Americká (ale i česká) pravice je dlouhodobě fascinována tzv. Lafferovou křivkou, která dává politikům naději, že snížení daňových sazeb může povzbudit ekonomický růst tak mohutně, že celkové příjmy vlády mohou dokonce vzrůst. Teoreticky je to samozřejmě možné, ale daně jsou v USA stále ještě poměrně nízké a schodek americké vlády je tak hluboký, že spoléhat na ozdravný efekt nižších daní je poněkud naivní. Pokud by se růst americké ekonomiky díky nižším daním zvýšil například o 1% ročně, získala by tím vláda na dodatečných daních zhruba 0,25%  HDP. K eliminaci schodku by tedy americká ekonomika musela růst o nějakých 30% ročně.

Američtí voliči tohle všechno vědí, nebo alespoň tuší. Nakonec se tedy stejně rozhodovali podle toho, komu z obou kandidátů více uvěřili, že až skončí volby a přijde čas zapomenout na hesla a programy bude se chovat v jejich zájmu. A v tomoto rozhodování jim ekonomové, jako obvykle, moc nepomohou.