Stará Čína v nových šatech

Jak dalece se může lišit život lidí v dnešní Číně výstižně shrnul bývalý reportér hongkongské televize s 15 letou zkušeností v této zemi. Řekl mi: „Ti, kteří jsou u moci, jsou v ráji. Ti, kteří moc nemají, žijí v pekle.“ Nutno dodat, že tyto dvě od sebe na hony vzdálené životní reality se střetnou jen málokdy.

I pozorovatelé a komentátoři současného dění v Číně jsou na vážkách, kam tuto pozoruhodnou zemi zařadit a co od ní očekávat. Není se čemu divit. Čínští vůdci se jako chytrá horákyně pokoušejí sladit tržní ekonomiku s komunistickou nadstavbou. Konzervativní frakce poplatné maoistickým poučkám se ve straně perou o vliv s pragmatickými liberály. Společně se všichni zaklínají společenskou stabilitou a „vědeckým rozvojem“ jako hodnotami, pro které je třeba mnohé obětovat. Ale lidé nespokojení s rostoucí nerovností příjmů, všudypřítomnou korupcí a obtížnou vymahatelnosti práva už na prázdná hesla neslyší.

Jaký vliv bude mít na stále napjatější společensko-politickou situaci 18. sjezd komunistické strany Číny, který právě za zvýšených bezpečnostních opatření probíhá v Pekingu? Která frakce strany zvítězí v boji o moc? Povede očekávaná výměna šedivých mužů ve vedení strany a země k politickým reformám, které Čína nutně potřebuje, aby se mohla dále rozvíjet?

Názory se různí. Jedni tvrdí, že situace je skutečně neudržitelná a reformy nevyhnutné. „Noví vůdci budou dělat více pro občanskou veřejnost. V opačném případě hrozí Číně nepokoje vyvolané rostoucí nerovností příjmů,“ tvrdí jeden znalec z optimistického tábora. Jiní tvrdí pravý opak. Od nového vedení prý nemáme kromě změny tváří na televizních obrazovkách očekávat žádné zásadní změny v domácí ani v zahraniční politice. 

Další osud Číny třímá ve svých rukou 9-členný Stálý výbor politbyra. Členství v něm je konečnou metou všech ambiciózních politiků. V zemi, kde strana stojí nad právním systémem, zajišťuje členství ve Stálém výboru mimo jiné i naprostou imunitu od trestního stíhání. Sem měl namířeno i maoista a zkorumpovaný bojovník proti korupci, alias mafiózní bojovník proti mafii a současně bojovník proti kapitalismu, který nashromáždil pohádkový soukromý majetek, Po Si-laj. Pokud by se dostal do Stálého výboru, jeho zločiny by byly promlčeny. Teď se očekává, že za porušení stranické disciplíny dostane trest v trvání více než 20 let.

Dle znalců poměrů se v nové sestavě výboru nejmocnějších příští týden objeví jen 7 členů. Jejich jména nejsou tajemstvím. Jsou známa. Jsou výsledkem náročného handlování mezi jednotlivými stranickými frakcemi.  Jedním z nich je nastupující nový předseda strany a od března příštího roku i prezident Číny, Si Ťin-pching. Dalším je nastupující premiér Li Kche-čchiang. Těch dalších pět vyvolených nedává velkou naději na jakékoliv zásadní změny v čínské domácí nebo zahraniční politice. Jsou to stranickými bouřemi prověřené kádry, které nade vše ctí stranickou disciplínu a udržení strany u moci. Proto například Wang Siao-wej, šéfredaktor hongkongského deníku South China Morning Post, ve své analýze tvrdí, že výměna stranických generací, které budeme svědky příští týden, nepřinese nijak oslnivé výsledky.

Kromě Si a Li, mají všichni nově příchozí neomezení vládci hluboko přes 60 let a tudíž se na základě nových pravidel po 5-letém období odeberou do důchodu. Až pak snad budou mít možnost nastoupit zástupci proreformní, liberální kliky, na které se letos nedostane. Díky jejich mladšímu věku mají ještě šanci na postup v roce 2017. Až tehdy mají snad teorie o reformě politického systému naději na uvedení do praxe. 

Velké zemětřesení prý nemáme očekávat ani v zahraniční politice Číny. Prioritou i nadále zůstává řešení rostoucích problémů na domácí scéně. I přesto můžeme očekávat rostoucí asertivitu Číny nejen v Asii (jako například v jednáních o sporných ostrovech s Japonskem a dalšími zeměmi), ale i v Evropě, USA, Africe, Latinské Americe a v mezinárodních organizacích. I když oficiálně Čína proklamuje uplatňování „měkké síly“, rostoucí nacionalismus a agresivní projevy čínské střední třídy na Internetu jasně ukazují, že se tu rýsuje zvýšená domácí poptávka po asertivnějším projevu Číny na mezinárodní scéně. Kromě jiných nástrah a úkolů se noví čínští vůdci budou muset rychle naučit, jak bruslit na tenkém ledě domácích proticizineckých emocí a dlouhodobých strategických zájmů Číny.