Důchodová reforma - proč ta náhlá starost o výhodnost?

Vláda prosadila počátkem listopadu poslední potřebné prováděcí zákony k důchodové reformě, a nic už tak nebrání vzniku důchodových fondů. Ty by od 1. ledna příštího roku měly začít nabírat klienty, kteří jim svěří 2 % se své mzdy, vybojované zpět od státu a přidají k nim další 3 % již ze svých vlastních úspor. Reformu vláda prosadila přes odpor opozice, prezidenta a přes ostentativní nezájem většiny potenciálních účastníků reformovaného systému. Zatím sice ještě nezačala kampaň, která by měla lidi přesvědčit o tom, že bezpečnější je nespoléhat jen na jeden zdroj příjmů ve stáří a že důchodové fondy jsou bezpečným, i když zřejmě nijak mimořádně výnosným způsobem, jak se na stáří připravovat.

Většina oponentů reformy argumentuje tím, že spoření v důchodových fondech není bezpečné, a že i kdyby bylo, vyplatí se jen menšině potenciálních účastníků. Argumentace tím, že někdo peníze z důchodových fondů „vytuneluje“ zcela ignoruje zkušenosti na českém kapitálovém trhu v posledních 15 letech. Již nyní se více než 4,5 milionu lidí účastní penzijního připojištění, které funguje od roku 1994, a penzijní fondy mají ve správě více než 250 miliard korun, z kterých se za téměř 20 let fungování neztratilo nic. Proč by tedy najednou důchodové fondy v druhém pilíři měly být rizikovější? Parametry dohledu nad fondy budou stejné, ne-li přísnější, a většina nových důchodových fondů bude spravována stejnými správci, kteří již dnes spravují penzijní fondy ve 3.pilíři.

Odhadnout výhodnost české reformy je poměrně obtížné a nestačí na to jednoduchá kalkulačka, jakou například nabízí ministerstvo práce a sociálních věcí. Je potřebné odhadnout vývoj mezd, nezaměstnanosti a dalších parametrů na desítky let dopředu, jakékoliv odhady jsou proto jen orientační. Podle studie think-tanku IDEA se ukazuje, že při čistě účetním pohledu na přechod do druhého pilíře a při abstrahování od averze k riziku by přechod do nového systému měla zvolit podstatná část mužů ve věku do 40 let. Celkově by do nového systému podle této úvahy „měla“ přejít zhruba jedna polovina mužů.

U žen je křivka „výhodného“ přestoupení do nového systému nižší: přechod je výhodný v celém věkovém profilu jen pro nejvyšší příjmový decil, výhodnost pak poměrně rychle klesá. Celkový počet žen, pro který by přestup „měl“ být výhodný, lze odhadnout na 25–30%. Ukazuje se ale také, že díky malému rozsahu reformy si účastníci nového systému polepší jen málo, maximálně o jednu polovinu ročních příjmů, tedy několika měsíčních výplat. To sice není zanedbatelné, ale taková částka by mohla zvýšit vyplácený důchod jen o 3–5 % mzdy.

Nicméně, veškeré analýzy, včetně té naší, se dopouštějí jedné zásadní chyby – berou dnešní způsob výpočtu důchodů a jejich valorizaci jako dané a počítají podle nich důchody ze státního systému i za nějakých 30 let. Je přitom zcela nepochybné, že stát bude za 30 let důchody vyplácet podle úplně jiných pravidel než dnes a valorizovat je bude také jinak. Pravidla se mění skoro každý rok a vždy vedou ke snížení budoucích důchodů, nebo k jejich odložení v čase, což je vlastně totéž.

Pokud by například současná a budoucí vlády chtěly zachovat dnešní úroveň důchodů v poměru ke mzdám, musely by valorizovat všechny důchody podle růstu mezd. To by odporovalo zákonu, který stanoví, že důchody se valorizují o plnou hodnotu inflace a o třetinu zvýšení reálných mezd. Především by to ale vedlo k zvyšování výdajů na důchody a k postupnému zadlužování, a to i přes schválené prodloužení věku pro odchod do důchodu. Kumulace schodků by vedla k vytvoření dluhu, který by v roce 2050 dosáhl 135 % HDP a v roce 2060 by byl již 180 % HDP.

Je evidentní, že tak vysoký dluh si česká vláda nebude moci dovolit. Bude tedy muset snižovat podíl důchodů ke mzdám. V roce 2010 dosahoval průměrný důchod výše 10 123 Kč měsíčně, tedy 41,2 % průměrné hrubé mzdy a 53,2 % průměrné čisté mzdy. Stejně důležitý jako průměrná výše důchodů je časový profil důchodů: v Česku platí, že nejvyšší důchody mají nejmladší důchodci a čím starší důchodce je, tím nižší důchod má. Podrobnější oficiální data nejsou k dispozici, ale odhadovaný věkový profil průměrné výše důchodů je zobrazen v první části grafu. Vidíme, že zatímco „čerství“ důchodci mají důchody ve výši téměř jedné poloviny hrubé mzdy (tedy zhruba 60 % průměrné čisté mzdy), poměr rychle klesá až na zhruba 38 % průměrné mzdy ve věku 85 let.

Druhý panel grafu ukazuje, jak by se musel postupně snižovat nástupní důchod i celý věkový profil vyplácených důchodů, aby důchodový systém do roku 2050 nevytvořil žádný dodatečný dluh. Nástupní důchody by se musely snížit z dnešní úrovně necelých 50 % průměrné mzdy na 40 % v roce 2020 a pak zhruba o 5 procentních bodů za každou další dekádu. Při zachování indexačního pravidla, kdy se důchody zvyšují o inflaci a třetinu růstu reálných mezd, by postupně klesaly i důchody nejstarších důchodců, z dnešní hladiny okolo 38 % průměrné mzdy až na 21 % v roce 2050.

Pokud srovnáme důchod z reformovaného systému s takto realisticky odhadnutým důchodem ze státního systému, je zjevné, že reforma je výhodná prakticky pro všechny obyvatele České republiky mladší 40 let. To oni budou muset ještě nejméně 30 let odvádět do důchodového systému 28 % svých mezd a za to dostanou důchod ve výši možná 35 % mzdy, možná ještě méně. Kdyby takové zhodnocení nabízela jakákoliv finanční instituce, obvinění z tunelování by bylo na místě. U státu si pochvalujeme, jaký bezpečný produkt nám to nabízí…

S menšími úpravami vyšlo v Respektu, 19.listopadu 2012