Máme my Norové mít nějaké zemědělství?

V posledních letech vzrostl počet specializovaných obchodů se zemědělskými výrobky z malých výrobců, z Norska i EU, ale vyšší cla dovozcům ztěžuje vyhlídky na předpovídatelně rentabilní provoz. Vytříbenost je ale pro relativně malou skupinu spotřebitelů. Většina si nakupuje tam, kde je to nejdostupnější, a tím je do velké míry vydáván na milost a nemilost monopolním subjektům. Každý nemá možnost, aby si pro větší výběr a nižší ceny odskočil do Švédska či Dánska.

Norsko platí závratných 22 miliard norských korun za to, aby mělo přístup na trh EU, což vlastně odporuje mezinárodním pravidlům Světové obchodní organizace. Výhrůžky EU a USA ohledně (dočasného) uvalení trestného cla pod záminkou prodeje norských lososů za údajně dumpingové ceny zazněly a byly proměněny ve skutečnost již několikrát. Rusko, jeden z hlavních odběratelů norských ryb a plodů moře nedávno pozastavilo odběr podle jejich prohlášení z hygienických důvodů, byť bylo tím pravým důvodem ochranářství. Údajně v obavách, že USA učiní přítrž norskému vývozu mj. lososů a sýrů tam, většina norských politiků podlehla USA, když stáli před volbou zda pořídit evropské či americké stroje pro letectvo.

Současný vztah Norska k EU vede podle valné většiny Norů, jež si podle čerstvého průzkumu přeje zrušit smlouvu o členství v EHS, k menší kontrole (např. přistěhovalectví, jež se vymklo kontrole a z něj plynoucí zločinnost aj. problémy) a méně demokracie (např. masové přijímání předpisů EU bez projednávání jednotlivých předpisů v norském parlamentu a národních nástrojů na regulaci). Jediná parlamentní strana, nejvíce prozemědělská Strana středu, jež se t.č. v procentech podpory v průzkumech pohybuje sotva nad hranicí volitelnosti, je pro zrušení dohody o norském členství v EHS i Schengenu.

Třeba v takovém Dánsku je cena litru mléka o polovinu nižší než v Norsku, totéž nebo v ještě větší míře platí o jiných mléčných výrobcích a o vejcích, masu (kuřecí stojí ani ne třetinu toho, co v Norsku) a cereáliemi. Rozdíly v platech jsou oproti rozdílům v cenách daleko menší. Mnozi podezírají take “mlékarenskou diktaturu” v podobě mnohými nenáviděného téměř monopolního výrobce Tine, jež je vlastněn samými zemědělci a dokonce byl odsouzen za to, že se pokoušel z regálů vytlačit takřka jediného tuzemského konkurenta, výrobce Synnøve Finden. Někteří spotřebitelé viní za drahé výrobky za prvé chamtivost norských zemědělských podniků, zpracujících suroviny, jež jsou v podstatě družstevní a vlastněny zemědělci samými, za druhé příliš male provozní jednotky zemědělců. To první se jeví např. zvýhodněným udělováním exponovaných a značených míst v obchodech, kde si zákazník domácí výrobky snáze najde na úkor těch zahraničních, to poslední je do velké míry dáno rozeklaností norského terénu.

Podle čistě tržních mechanismů je snad nejen ekonomickým paradoxem, šílenstvím a proti přírodě ještě dnes mít v Norsku zemědělství, nicméně je to vyslovovaným cílem napříč norskými stranami. Jistě by se ceny daly razantně snížit dovozem všech potravin z EU i zbytku světa, vč. 64 rozvojových zemí. S těmi posledními ale Norsko má již delší dobu dohody o bezcelním dovozu, jenže ani ne procento z dovozu pochází z nejchudších zemí věta. Bylo by to i spravedlivější uplatnit daleko volnější režim, jenže v Norsku lidé stale věří, že to má svoji vysokou, někteří Norové říkají nedotknutelnou, hodnotu samo o sobě, když se každá země bude snažit vyrábět to, co může pro vlastní obyvatelstvo a co nejvíce snažit se o soběstačnost nejen pro výjimečné situace jako války a celosvětové sucho a přírodní pohromy. Jak počet obyvatel ve světě stoupá, by prý každý stát měl využívat svých zdrojů v podobě každého kusu pole. Navíc jsou v kurzu takové potraviny, které "cestovalo krátce", za něž si řada lidí i připlácí, aby podporovali.

Měřeno v spotřebovaných kaloriích pochází zhruba polovina toho, co Norové jí a pijí, od norských výrobců. Norsko ročně dováží zemědělské výrobky za 40 miliard norských korun, z toho 70% pochází ze zemí EU a tento podíl vzrostl od r. 2000 o 150%. Vývoz zemědělských výrobků z Norska do EU se v uvedeném období zvýšil take, byť “jen” o 45% a to navzdory článku o “společném užitku” v dohodě mezi EU a Norskem o hospodářské spolupráci v Evropě.

Počet obyvatel v Norsku roste zejména vlivem přistěhovalectví v poměru k velikosti populace nejrychleji v Evropě a cílem norské vlády je zvýšit norské zemědělské výroby během příštích let o 20%.

Dánsko výrábí o 25krát více zemědělských výrobků, než země sama spotřebuje. Současná vláda se zasazuje o snížení dotací v EU, a za tento postoj se země stala mezi jinými členy EU velice nepopulárními. Dánští politici ale musí myslet i na zájmy vlastních zemědělských obrů, např. jednoho mlékárenského - Arla Foods – jednoho z největších příjemců dotací v EU. Lze ale vznášet námitky proti tomu, zda je solidárnější pro Dánsko vyvážet cukr nejen dotovaný EU, ale i těšící se celní ochraně EU, než podporovat udržování určité soběstačnosti ve výrobě potravin v Norsku. A bude to mít smysl třeba pro chudé v takovém Španělsku?

Brzy budou zástupci rybolovu a rybářského průmyslu vyjednávat nové podmínky pro vývoz do těchto zemí. Zvýšení cla na zemědělské výrobky z EU může vyjednávací pozici Norska ztížit.