David Bowie, který se nakonec oženil s černošskou modelkou a kamarádí se s předními výtvarnými umělci, jež bychom pro jejich politické názory směle mohli označit za čelné představitele lidové progresivní antifašistické avantgardní kulturní fronty, jednou hajloval.

On a jeho pí-ár handleři to sice tehdy na počátku května 1976 popírali, ale záběry z nádraží královny Viktorie v Londýně jsou spíš výmluvné. Zpěvák na nich stojí v kabrioletu značky Mercedes, má výmluvně zdviženou pravici a výmluvně divný účes.

Na fantastickém albu Station to Station z té doby vystupuje Bowie jako Štíhlý bílý vévoda (Thin White Duke). V jedné písni (Quicksand) zpívá o zlatém úsvitu a snovém světě okultisty Aleistera Crowleyho a také onoho známého milovníka teutonské mystiky z hradu Wewelsburg, šéfa SS Heinricha Himmlera:

I'm living in a silent film/Portraying Himmler's sacred realm/Of dream reality

V evropských médiích se dobový Bowie pochvalně zmiňuje o nacistickém smyslu pro pořádek a touží, aby politickým chaosem zmítaný Albion vzala do ruky - pevná ruka.

Kokainem, vyhladověním (v Los Angeles prý David dlouhé týdny přežíval na mléku, rajčatech a drogách) a kabalou popletený umělec si pustil pusu na špacír a vypochodovala z ní lecjaká stupidita. Dnes tohoto období, zdá se, lituje. V rozhovoru pro Time kdysi řekl, že se tehdy ocitl nebezpečně blízko čistému zlu...

Někteří umělci se, jak vidno, neubrání koketování s nacismem. To nemám na mysli Leni Riefenstahlovou, kde nešlo o koketování, ale milostný poměr od uhranutého pohledu až po koitus. 

Co když ale s nacismem a různě spřízněným okultnem koketuje (o koitu zatím nevíme) jednorozměrný šíbr, jednoduchý, ne moc zajímavý manipulátor, který má sice dar promlouvat k jistému typu zakomplexovaného publika, ale tam jeho dar končí?

O Bowiem se před skoro čtyřiceti lety hodně psalo, probíral a propíral se seshora dolů a zase zpátky a jeho eskapády byly jedním z impulzů hnutí Rock proti rasismu. V jistém smyslu byl Bowie i tehdy fenoménem, nešlo jej obejít. 

Našeho šíbra lze obejít snadno. Nechápu, proč se k němu v posledních dnech tolik soudných lidí cítí potřebu vyjadřovat. Proto, že skončil vysoko v nějaké anketě, jejíž záruční lhůta je dekády za námi?

Copak komentátoři nechápou, že právě toto on chce? Nejlepším stvrzením jeho nedůležitosti by bylo mlčení. Ignorování. Jen to ho ponechá v suterénu, kam patří a kam se k němu stejně nastěhují ti, kteří s ním musí žít v symbióze - bulvární média a jeho obdivovatelé. 




Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace