Kongres v Delftu: Jak by mladí lidé z celé Evropy snížili nezaměstanost mládeže v EU?

V listopadu proběhl v holandském městě Delft kongres o nezaměstnanosti mládeže za účasti delegací z Německa, Polska, Finska, Dánska, Nizozemí, Francie, Turecka, Česka a Velké Británie. Každá delegace pocházela z jednoho města, které je s Delftem nějakým způsobem spjato. Za Českou republiku se zúčastnila delegace z Olomouce.

Program byl nabitý, studenti každý den zasedli v namíchaných skupinkách, a pod vedením odborníků diskutovali o tématu souvisejícím s nezaměstnaností mladých. Výstupem kongresu je rezoluce, kterou organizátoři pošlou představitelům Evropského parlamentu, kde se o ní bude jednat. Mládež tak dostala příležitost vyjádřit se k současným problémům, které ve svém okolí pociťují, seznámit ostatním se situací, která panuje v jejich zemích, a navrhnout možná řešení.

Tento způsob řešení problému měl hned děkolik výhod. V první řadě dostali možnost jednat mladí lidé – tedy ti, kterých se problém přímo týká. Tito lidé navíc často přicházeli s neotřelými nápady. Prostě sesnažili vymyslet něco, co by politiky sedící v parlamentu mimo dění nenapadlo.

Každý den se projednávalo jedno téma, které je silně propojeno s nezaměstnaností a kvalifikací mládeže. Ve skupinových diskuzích jsme se snažili vymyslet, zda-li je současná situace vyhovující a jestli se v různých zemích hodně liší. Kladli jsme si otázku, jestli bychom měli usilovat o její změnu a pakliže ano, kdo by tuto změnu měl iniciovat. Snahou bylo identifikovat, co spadá pod zodpovědnost regionálních institucí a samospráv, a ve kterých oblastech se naopak může angažovat Evropská unie, která projekt zastřešila a zafinancovala. Mně osobně přišla nejplodnější diskuze na téma “Křížení vzdělávání a podnikání.”

V rámci tohoto tématu se projednávalo, jakým způsobem bychom mohli propojovat vzdělávací instituce a byznys, tak aby v konečném důsledku ani jedna strana neprodělala. Hodně se mluvilo o stážích, které jsou například v Německu povinné už na základní škole. Dále se probíraly malé školní aktivity podnikatelského typu, jako například spolupráce školy s pekárnou – školáci by pod odborným dohledem pekli sušenky a pak je sami prodávali. Získali by tak zkušenosti s podnikáním a pekárně by akce zajistila dobrou reklamu.

V kontextu s Evropskou unií jsem přišla s návrhem zahraničního výměnného programu jako je například velmi dobře známý Erasmus. Evropská unie by mohla prosadit obdobný projekt pouze s tím rozdílem, že by se nespojovaly dvě univerzity, nýbrž univerzita v jedné zemi a firma v jiné. Prostřednictvím Evropské unie by pak studenti mohli vycestovat do zahraničí, kde by získali stejně hodnotné zkušenosti v oblasti kultury a jazyka jako absolventi Erasmu, ale navíc by k tomu získali kvalifikaci a významnou položku do životopisu. Dále by si utvořili kontakty do budoucnosti a přinesli si domů inovativní myšlenky – v zahraničí se zejména v oblasti byznysu můžeme vždy hodně inspirovat, jelikož každý trh oplývá něčím jiným.

Pro firmy by taková spolupráce byla také nesmírně výhodnou – tím, že by měli partnera v zahraničí, by automaticky expandovali a rozšiřovali si spotřebitelský okruh za hranicemi. V neposlední řadě by to jako projekt EU mohlo být dotované z evropských fondů, což by znamenalo, že by firmy neměly žádné neočekáváné výdaje a z celého projektu by pro ně plynula pouze pozitiva.

Hodně se diskutovalo také o mobilitě na pracovním trhu a jejím možném pozitivním dopadu na nezaměstnanost. Shodli jsme se, že hlavními překážkami v tomto ohledu bývá jazyk, neochota opustit rodinu a nedostatek informovanosti o pracovních příležitostech. Tyto problémy by aspoň z části mohla vyřešit posílená výuka jazyků, dostupnost veškerých informací na internetu spojených s prací v angličtině, kontaktní osoby firem a celková podpora EU.

Zatímco jedním z hojně projednávaných témat byly stáže, coby způsob kvalifikace potenciálního zaměstnance, a tudíž zvýšení jeho šancí získat práci, otázkou zůstává, do jaké míry by větší škála nabídek stáží pro studenty vedly ke snížení nezaměstnanosti. Stáže nepochybně zvyšují šance jednotlivce, nicméně pro společnost jako celek se počet volných pracovních míst tímto způsobem nezvýší, možná dokonce naopak, pokud vezmeme v potaz, že stážisti mohou fungovat jako levná pracovní síla, a tudíž berou práci potenciálním zaměstnancům.

Pokud se nad tím ovšem zamyslíme hlouběji, měli bychom ve zmíněnou metodu vložit důvěru – nezaměstnanost bude klesat s nárůstem pracovních pozic a počet pozic bude stoupat s přibývající aktivitou v oblastni byznysu. Logicky bychom mohli vyvodit, že pokud budeme stimulovat mladé lidi k podnikání a snaživosti již od mládí, vychováme si generaci, která bude mít k podnikavosti blízko.

“Obdobné programy jsou pro mladé lidi cennou zkušenností, ať už z hlediska akademického, či kulturního. Prostřednictvím diskuzí s vrstevníky z celé Evropy ziskávají studenti komplexnější přehled o současných problémech Evropské Unie a sami jsou přitom motivováni nějakým způsobem přispět k nalezení řešení těchto problémů. Zároveň také získávají lepší povědomí o kulturách a zvyklostech ostatních členských států a možnost navázat užitečné kontakty do budoucna,” říká devatenáctiletá Tereza Batlová, která se programu také zúčastnila.

I kdyby zhotovené rezoluce v Bruselu neuspěly, pevně věřím, že program měl smysl. Účastníci měli možnost vidět na vlastní oči, že být ambiciózní vůbec není špatné - hlavní organizátor, dvacetiletý Alwin Snel, si v lednu řekl, že zorganizuje kongres, dal do kupy hrstku schopných lidí ještě mladších než je on sám, postural se o štědré granty, zkontaktoval města po celé Evropě a momentálně podává EU výstupy o tom, jak by se měla řešit nezaměstnanost.

“Občas musíte převzít zodpovědnost,” říká Alwin. “Ne sami za sebe, ale za ostatní. Letos to byla naše zodpovědnost, převzít iniciativu nad touto problematikou.”