Stav české zahraniční politiky před první přímou volbou prezidenta vypadá tak, že premiér s prezidentem ochranu lidských práv i přes vládou schválenou a jednoznačně formulovanou Koncepci české zahraniční politiky z roku 2011 výslovně upozaďují, nebo i kritizují. A to z pozic zdánlivě naprosto kontradiktorního vztahu k podpoře českého exportu.
Při zahraničních cestách i setkáních nás navzdory těmto názorům opakovaně zaujala určitá výjimečnost, díky níž byla České zahraniční politice vtisknuta unikátní a pozitivní značka, která ji opakovaně u části světového veřejného mínění odlišuje od ostatních. Vzhledem k tomu, že již název naší země patří od rozdělení Československa bohužel k těm mezinárodně nejrozpačitějším a turisté si podle průzkumů vedených těsně před jejich odletem ČR spojují nejvíce s pivem, „levnými dívkami“ (cheap girls) a špatnými službami, tak to není rozhodně pro kladnější zapamatování naší země málo.
Pozitivní značku je potřeba podle našeho názoru opečovávat a rozvíjet rovněž v dnešní době. A to i v případě vítězství v této otázce slabších či méně činorodých kandidátů na prezidenta. Politiku symbolické podpory i gest si mohla dovolit jenom světově výjimečná osobnost, jež porušování lidských práv, včetně mnohaletého věznění, zažila na vlastní kůži a jejíž příběh i podporující prohlášení posilovala po léta disidenty v mnoha zemích světa.
Považujeme za dobrý signál, že se postoje Václava Havla staly inspirací hned pro několik kandidátů. Přesto by u drtivé většiny z nich přílišný důraz na fráze bez další invence a praktických důsledně prosazovaných kroků mohl rychle začít působit spíše trapně a nemusel by příliš reálně nikomu pomoci. V nové době bude záhodno lidskoprávní politiku podporovat i vzhledem k menší velikosti prezidentského úřadu zejména ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí.
Zaměřit se na spojence v EU
Velikost a geografická poloha ČR vůči ostatním státům, které kritizuje za porušování lidských práv nebo pomáhá jejich obráncům přímo v těchto zemích, dále nevyhnutelně volá po tom, aby vedle Ministerstva zahraničních věcí také prezident pomohl pro vážně míněné a dlouhodobé aktivity v této oblasti získávat na osobní úrovni alespoň občasné spojence na nejvyšších pozicích.
A to jak v zemích Visegrádu, v současnosti zejména v Polsku, tak i dalších státech EU nakloněných dodržování lidských práv (Švédsko, Dánsko, Nizozemsko, Velká Británie a podobně). Příležitost představuje v tomto aktuálně i současný německý prezident s bohatou osobní zkušeností z života v NDR, i když je jeho postavení v německém politickém systému slabší než u nás.
Uvedené státy by měly více spojovat síly i při užším koordinování pomoci a financování praktických aktivit nevládních organizací, zejména v rámci Východního partnerství. Případně tam, kde to dostatečně nedělá EU samotná v rámci mechanismů podporujících lidská práva ve světě přímo z Bruselu. Stejně tak je dobré posilovat instrumenty, kde začala být EU progresivní v minulosti (jako u přidávání lidskoprávních klauzulí do obchodních dohod s některými oblastmi ve světě) a být příkladem pro ostatní státy v jejich využívání na zahraničních misích.
Každodenní strategicky zaměřenou politikou podpory lidských práv na úrovni Evropské unie se posiluje hlas, který může české zahraniční politice výrazně vzhledem k nepoměřitelné velikosti pomoci, stejně jako k šíření dobrého jména Unie, jejíž jsme součástí. Pověst tohoto celku jako atraktivní „soft power“ založené v mezinárodní politice také na hodnotách, které jiné světové mocnosti opomíjejí, by měl i český prezident přirozeně ve své práci prioritizovat.
Ve výjimečných případech by měl jako reprezentant ČR ukázat svůj vlastní konzistentně prosazovaný a zásadový postoj i tam, kde u většiny evropských států zbytečně lehce převládne pragmatismus jako tomu bývá třeba v případě Kuby. Významná role prezidenta, který bude hodnotově orientován, může být ještě důležitější pro doby vlády ministrů zahraničí, kteří budou tuto otázku z jakýchkoli důvodů dočasně zanedbávat.
Bezpečnost s globálním pohledem
Zásadovými postoji je možné podpořit partnery s podobnými hodnotami i v otázkách bezpečnosti. Nabízí se zde situace státu obklopeného zeměmi výbušného regionu, podporující teroristické organizace a usilující o jeho bezpečnostní i mezinárodní oslabení, jako je tomu v případě Izraele. Vůbec otázky bezpečnosti a zabraňování hrozeb, které hrozí ze strany nedemokratických států či teroristických skupin, by měly být budoucím prezidentem v úzké součinnosti s ministerstvy zahraničí, obrany i zpravodajskými službami mnohem častěji oproti současnosti konzultovány ve vztahu k ohrožení našich národních zájmů i hodnot evropské civilizace.
Také usilování o budování sebevědomého postoje Západu na straně jedné a vytváření vzájemného respektu s východně ležícími mocnostmi, zůstává podle našeho názoru stěžejní. Prezident by se měl v návaznosti na letitou historii nadstandardních vztahů svým malým dílem snažit pomáhat udržovat a propojovat spolupráci evropských a amerických partnerů v bezpečnostních strukturách, i když se strategický zájem USA přesunul směrem k Asii. Oproti současnému prezidentovi by mohl také o dost častěji podpořit české vojáky, kteří se společně se spojenci ČR účastní na zahraničních misích, včetně občasné návštěvy přímo v místě jejich vykonávání.
Přímá podpora obchodních vztahů jako samozřejmost
Prezident může sehrávat směrem k premiérovi i mezi konkrétními ministry kladnou úlohu i v diskusích o dlouhodobějším sladění ochrany lidských práv v zahraničí s podporou exportu. I nevelké státy jako Švédsko, Norsko či Nizozemsko nám ukazují to, že zahraniční lidskoprávní aktivity v drtivé většině případů s byznysem skloubit lze, například ve vztahu k Rusku. Podpora exportních a podnikatelských aktivit při zahraničních návštěvách by jinak měla přispívat k diversifikaci exportních příležitostí, zejména směrem k zemím, na jejichž trh nelze bez politické podpory na nejvyšší úrovni proniknout.
Vzhledem k velikosti ČR není nutné, aby se prezident za každou cenu zaměřoval ty části exportní strategie, které opožděně kopírují zaměření větších evropských států směřujících na obří trhy s jistým časovým, technologickým i finančním náskokem oproti nám. Může oproti tomu svojí reprezentativní účast zaměřit kupříkladu na propagaci exportujících českých firem i ve vybraných státech menší a střední velikosti, v jihovýchodní Asii, menších zemích bývalého Sovětského svazu či jinde. Osobní intervencí a prohlubováním vztahů může ad hoc posílit naše šance tam, kde se to z nějakých důvodů momentálně nebude našim firmám či MZV a MPO a jejich diplomatickým misím a agenturám dařit.
Shrnutí na závěr
Přes omezené ústavní pravomoci vyšlapali příštímu prezidentovi nebo prezidentce někteří z předešlých českých státníků v tomto úřadě cestu, jak může uplatňovat svůj vliv v nemalé míře při obhajobě národních zájmů - i v Evropě sdílených hodnot - také v zahraniční politice. Jednotnější vnitrostátní koordinace by měla být automatická a vždy dopředu dobře připravovaná, a to nejen s Ministerstvem zahraničí, ale i s resorty obchodu a obrany. Prezident by se měl snažit tyto resorty spojovat a směrem do světa posilovat, nikoli se přidávat na stranu jednoho nebo druhého a přispívat ke škodlivým, často pouze osobním nebo mezipartajním, antagonismům.
Více současných kandidátů navíc zosobňuje šanci znovu i z prezidentského stolce posilovat značku Česka – jakožto státu poučeného ze své vlastní historie, který nezapomíná na ty, jejichž práva jsou pošlapávána. A jehož nejvyšší představitelé se většinou nezdráhají hlásit k hodnotám, které lidé celosvětově považují převážně za velmi pozitivní pro důstojný život v důstojné společnosti.
Bezpečnostní politiku by měl prezident promýšlet jak v souvislostech evropských, tak by měl i posilovat vztahy se všemi dalšími partnery ve světě, kteří se hlásí k hodnotám Západu.
Komentáře Evropských hodnot k evropským a vnitrostátním příležitostem pro politiku nového prezidenta naleznete zde a zde .
K tématu priorit české zahraniční politiky mezi podporou lidských práv a ekonomických zájmů uspořádal think-tank Evropské hodnoty veřejnou diskusi (již sedmou ze série Debaty o českých zájmech) a v rámci svého studentského programu publikoval background paper.
I o roli českého prezidenta v zahraniční politice se bude ve středu diskutovat při středeční debatě Evropská vize kandidátů na prezidenta ČR.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist