O druzích norských důchodů

Veřejný důchod je počítán na základě toho, co si Nor vydělal od 16ti do 67ti let a v plné míře norským státním občanům, než v Norsku bydlel alespoň 40 let po dovršených 16ti let a po nižších částech těm Norům, kteří v zemi bydleli kratší dobu. Důchod je rozdělen na tři části – základ (na nejž mají nárok všichni), zvláštní přídavek a přídavek za opatrovací/vyživovací povinnost vůči choti/druhovi/družce bez příjmu a/nebo děti mladší 18ti let.

Základ je validován a schválen ročně Parlamentem a to na základě jednání o platech. T.č. se jedná o 82 122 norských korun za rok.

Přídavky jsou vypláceny těm, kteří měli příjem přesahující základ po dobu minimálně tří roků. Příjem vysoký až šestkrát základní částky se do plné míry počítá jako základ pro vypočítání důchodů, příjem šest až dvanáctkrát základní částky je jen z 1/3 základem pro vypočítání důchodů, a příjem vyšší dvanáctkrát základní částky již není základem pro vypočítání důchodů.

Zvláštní přídavek je poskytován důchodcům, kteří si získali malý nebo žádný přídavný důchod. Pokud se někomu podařilo získat důchod navíc, jenž je alespoň stejně velký jako zvláštní přídavek, nebude jim moci být poskytnut zvláštní přídavek. Pokud je ten druhý důchod menší, než je zvláštní přídavek, bude rozdíl mezi těmito dvěma vyplácen v rámci zvláštního přídavku. Výše zvláštního přídavku je závislá na tom, zda důchodce bydlí sám či má choť/druha/družku pobírající(ho) rovněž důchod, nebo má opatrovací/vyživovací zodpovědnost v domácnosti. Pokud někdo živí choť/druha/družku starší/ho 60 let, je jim vyplácen nejvyšší zvláštní přídavek.

Minimální důchod je vyplácen důchodcům, kterým se nepovedlo dosáhnout zvláštní přídavek nebo dosáhli na služební důchod, jenž je nižší, než zvláštní přídavek státního penzijního fondu. Minimální důchod má zabránit chudobě v stáří. Někteří důchodci volí přestěhování do zemí jako Španělsko či Thajsko, kde jim minimální důchod poskytne vyšší životní úroveň. Na druhou stranu budou moci norští důchodci, kteří nebydleli v Norsku většinu svého života, mít nárok na norský minimální důchod jen tehdy, bydlí-li v Norsku alespoň devět měsíců ročně od dovršených 67 let.

Služební důchod zahrnuje systémy založené zaměstnavateli. Ve volném překladu se nazývají „důchod založen na výkonu“, „důchod založen na vkladech“ a „důchodovou pokladnu“. Povinný služební důchod byl zaveden proto, aby pokryl ty ze zaměstnanců, kteří nebyli již krytí žádným z důchodových systémů. Mnoho norských zaměstnanců není součástí jiných systémů, kromě toho, že jsou členy státní správy důchodového pojištení. Aby se toto změnilo, byl zaveden povinný služební důchod. Zaměstnanec může přispívat, toto je ale dobrovolné. Penzijní systém musí být shodný pro všechny pracovníky společnosti či organizace, kteří pobírají plat vyšší, než zmíněných 82 122 NOK za rok.

„Důchod založený na výkonu“ znamená záruku za dohodnutý výkon, zatímco „důchod založený na vkladech“ takovou zároku neobnáší. To druhé je ale pro zaměstnavatele levnější a přechod od prvního k druhému jako nedávno v letecké společnosti Norwegian způsobil hromadný pocit ukřivdění a protesty mezi zaměstnanci, jimž byla tímto krokem osekaná práva.

„Systém důchodu ustanoveného smlouvou“ je systém předčasného odchodu do důchodu, jehož jsou součásti zaměstnanci podniků a organizací, které se systému zúčastní  skrze ujednání o výše mezd a odměn. Po peripetiích dohod mezi norským svazem zaměstnavatelů NHO a zaměstnanců LO má okolo 80% dnešních 62letých právo na důchod prostřednictvím tohoto systému.

Původně byl tento systém určen pouze těm, kteří pracovali v namáhavých pozicích v průmyslu, postupně ale bylo do něj zahrnuto více skupin pracovníků poté, co bylo do systému zapojeno více odborových svazů a zaměstnavatelských organizací i stát jakožto zaměstnavatel. Tento systém je tedy doplňkem k systému důchodů od státu.

K tomu všemu je třeba připočíst individuální či osobní důchody ujednané soukromou osobou a financovány vklady soukromým osobám-dodavatelům, např. pojišťovnám. Vklady většinou zahrnují investice do fondů zatímco je dotyčná osoba pracovně činná, a tyto investice jsou pak využívány na vyplácení soukromých důchodů poté, co pojištěnci odešli do důchodu. Od r. 2010 je jediným individuálním důchodem, jež opravňuje k odpisům na daních z příjmu a jmění tzv. „individuální spoření na důchod s daňovou úlevou“. Částka, již lze uspořit, je však na norské poměry velice malá – až 15000 NOK ročně, ale pojištěnec není vázán k tomu, aby pravidelně vkládal určitou částku, byť se strany většinou na tom dohodnou.

Pravidla jsou rozsáhlá a komplexní, stručně řečeno ale má ten, kdo pracuje po dobu alespoň 40 let, na plný úvazek nárok na důchod bez krácení. Doma pečovat o vlastní děti můžete zůstat až tři roky, přičemž se i toto započítá do celkové částky. Pokud ale pracujete na méně než 35% úvazek nebude zaměstnavatel odvádět 2% na důchody, címž si nevytvoříte tzv. body na penzi. Ty jsou totiž nakonec sčítány, aby rozhodly o výši vyplácených částek.

Pokud jste pracovali jako soukromník, případně byli v domácnosti a nic neodváděli do státní správy důchodového pojištění, budete pobírat nejnižší možný důchod, pokud jste ovšem neuzavřeli dohodu o připojištění. Zaměstnanci soukromých firem jsou ale většinou součástí dohody důchodového programu zaměstnavatele.

Odborové organizace neoblomně často praktikují „milimetrovou přesnost“, pokud jde o spravedlnost vůči vlastním členům, zato je jejich pozornost zcela jinde, hovoří-li se o nespravedlnostech v síti norského sociálního zabezpečení. Někteří živnostníci, kteří onemocněli, přivedli své rodiny na mizinu a přivodili jim ohromné starosti a stres když si nevěděli rady s tím, jak to s nimi bude finančně poté, co tito živnostníci nebyli s to, aby si živnost řídili. Však tito lidé nejsou jedinými, kteří mohou přes systém propadnout nebo zažít, že si je úřady přehazovaly jako míček. O tom svědčí četné neutěšené příběhy v norských médiích o lidech, kteří měli pocit, že dojeli.