Jako kluk obdivoval v televizi Honzu Železného, Martina Doktora či Katku Neumannovou a vzal si do hlavy, že se také chce stát olympijským vítězem. Blízko ke zlatému opojení měl už před čtyřmi roky v Pekingu, ale hlavně vinou nezvládnutelného koně a tím i nevydařeného parkuru zůstal ve výsledkové listině až na konci třetí desítky startujících.

Zato v Londýně si díky vynikajícím a vzácně vyrovnaným výkonům ve všech disciplinách splnil svůj sen. Stal se dokonce historicky prvním českým moderním pětibojařem, který v tomto mimořádně náročném sportovním odvětví se na nejvyšším stupínku a za zvuků státní hymny radoval ze skvělého triumfu.

V dětských letech našel zálibu v bruslení, potom se věnoval karate a sedm let závodně plaval. Když ho přestala bavit dřina bez odpovídajících výsledků, rozhodl se pro moderní pětiboj, který ho lákal svojí pestrostí. „Nejvíc jsem se učil u výborných českých pětibojařů – Capaliniho, Sedleckého a Michalíka,“ prozrazuje své začátky.

Zbývá vám ještě 60 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se