Proč měl Ústavní soud volby odložit (aktualizováno)

Je správné, aby rozhodnutí úřadů bylo vždy přezkoumatelné nezávislým a nestranným soudem?
Odpověď, kterou nás učí vlastní historie i kultura západoevropských národů je, že rozhodně ano!

Jak by náš svět vypadal bez této možnosti? Kterýkoli úředník, policista nebo jiný veřejný funkcionář by vám svou činností nebo rozhodnutím mohl něco způsobit, přikázat, zbavit vás majetku nebo upřít nějaké právo. Jedinou možností ochrany by bylo obrátit se na jeho funkčně nadřízeného. Pokud by vyššího nadřízeného nebylo, nezajímalo ho to, nebo by čin podřízeného potvrdil (např. proto, že ten jednal z jeho příkazu), neměli byste žádnou možnost ochrany, i kdyby zjevně úředník porušil zákon.

Tato zásada zvaná právo na soudní přezkum je proto včleněna do čl. 36 Listiny z našeho ústavního pořádku a náleží tak mezi základní lidská práva, která jsou v ČR právně chráněna. Obdobně je střeží i čl. 6 Evropské úmluvy z Rady Evropy, kteréžto jsme jako stát členem od roku 1991 (pozn.: nesouvisí s EU).

Kvůli ústavnímu požadavku úřední činnost a rozhodnutí musí mít takové vlastnosti, aby skutečně byly soudně přezkoumatelné. Např. vedle vlastního výroku rozhodnutí musí obsahovat i dostatečné odůvodnění, které s vlastním jednáním soudců umožní soudu rozhodnutí přezkoumat skutkově i právně.

1. Dvoudenní lhůta k podání návrhu soudu je příliš krátká

Rozhodnutí Ministerstva vnitra  je 177 stran obsáhlé (odkazuji se na dokumenty T. Okamury, protože jako jediný se stále ještě svých práv domáhá). Tak dlouhý dokument lze stěží ve lhůtě přečíst a pochopit jeho právní význam. Je třeba ještě stihnout sepsat právně smysluplnou reakci a doručit ji soudu. Právníci běžně sepisují taková podání týdny až měsíce.

Dvoudenní lhůta pro soudní podání nemá jinde v české právním řádu obdobu. Např. dříve platná lhůta k podávání směnečných námitek byla třídenní a považována oprávněně za zcela šibeniční. Přitom u směnky šlo o pravost podpisu a údajů zpravidla jediné osoby.

V rozhodnutí vnitra jsou uvedeny tabulky s odkazy na asi 4.000 osob, jejichž údaje neprošly kontrolami vůči evidenci obyvatelstva a registru osob, tj. databázím, do nichž mají přístup pouze úřady.

Ve dvoudenní lhůtě rozhodně nelze kontaktovat ani část ze 4.000 sobě cizích osob a nezávisle na úřadu si ověřit, jaké podstaty jsou případné rozpory mezi jejich údaji v petici a údaji v registrech.

Možnou chybovost zde přitom mohl způsobit i vzor formuláře petice, který vydalo samotné Ministerstvo vnitra. Vzor neobsahuje žádnou indikaci, že požadovaná ulice a obec má odpovídat adrese trvalého bydliště, což požaduje zákon.

Majorita Nejvyššího správního soudu (NSS) námitku lhůty odvrátila s tím, že např. ve věcech registrace kandidátních listin při volbách do obou komor Parlamentu ČR rovněž platí dvoudenní lhůta. Možná i zde by pouze dvoudenní lhůta mohla být ústavně sporná, především však množství a kvalita údajů k přezkumu jsou zcela odlišné. U těchto návrhů typicky jde o údaje několika desítek, nejvýše stovek, osob z vlastní partaje, které navrhovatel dlouhodobě a dobře předem zná a i následně s nimi může ihned snadno komunikovat telefonicky nebo emailem.

Podrobné zkoumání, které ve dvou dnech také nebylo možné stihnout, si vyžaduje i použitá metodologie vytvoření a zpracování náhodných vzorků, vytvořená uvnitř MV. Kandidát se s ní typicky seznámil až z rozhodnutí, nebyla vydána v běžně přístupných právních pramenech předem.

Kvalitní statistická analýza výsledků by si rovněž vyžádala nejméně týdny.

Jsem proto názoru, že prováděcí zákony zde fakticky (materiálně) upřely možnost soudního přezkumu rozhodnutí.

2. Tajná skutková podstata

Rozhodnutí úřadů musí být běžně založené na nějaké skutkové (faktické) podstatě, která v rozhodnutí musí být popsána, včetně způsobu jejího zjištění.

Uvedené rozhodnutí MV obsahuje tabulky s asi 4.000 záznamy a popisem jejich údajných vad. Z hlediska kandidáta je takový popis přesto zcela nedostatečný, protože identifikace záznamů je provedena s čísly štítků archů, které listům petice ale přiřadil až úřad.

Kandidát sice měl archy vzestupně očíslované, během přebírání však byla jejich posloupnost rozebrána více úřednicemi, které prováděly hrubé kontroly paralelně a končily své činnosti v různém čase. K lepičům štítků se archy dostávaly bez zajištění pořadí nebo protokolizace dílčích sekvencí.

Kandidát proto dodnes neví, kdo se skrývá za odkazem na kteroukoli z asi 4.000 osob. Např. pro arch s číslem štítku 16005768, šestý záznam na archu, je v rozhodnutí uvedena chyba: «Uvedeny nesprávné údaje: adresa». Koho se však toto zjištění týká, Okamura neví a nemůže zjistit. Byl tak zbaven možnosti jakkoli sám ověřit správnost skutkové podstaty zjištěné MV, i kdyby lhůta (ad 1) byla dostatečná.

Je možné, že registry jsou téměř přesné a že činnost ověřovatelů byla rovněž přesná. Ale jisté to není. Např. jen procentní chybovosti registrů a ověřování by stačily, aby kandidát prošel.

Příklad: představte si, že jako dopravce - vlastník autoparku tisíce vozidel, obdržíte správní rozhodnutí, že u vozidel číslo 478, 239 a 789 (čísla jsou vnitřní čísla přidělená úřadem při kontrole) byly zjištěny závady, na jejichž základě Vám je uložena pokuta. Čísla SPZ ani VIN vozidel však v rozhodnutí uvedená nebudou!

Jsem názoru, že zvolený postup MV a rozhodnutí z něj vzešlé, v jehož důsledku kandidát dodnes (9. ledna 2013) nezná a nemůže znát skutkovou podstatu rozhodnutí, porušil ústavní zásady právního státu i soudního přezkumu.

3. Nepřezkoumatelnost náhodnosti vzorků

Prováděcí zákon explicitně přikazuje úřadu ověřit správnost „na náhodně vybraném vzorku údajů‟ . Na náhodnosti je založena i jakákoli statisticky seriozní funkčnost práce se vzorky a extrapolace jejich výsledků na celý statistický soubor. Jazykově i účelem zákona tedy lze mít za to, že vzorky měly být náhodné. Pokud by vzorky náhodné nebyly, může se extrapolovaný výsledek dramaticky lišit o mnoho tisíc petentů a být pro rozhodnutí bezcenný.

Postup a rozhodnutí MV neumožňují tuto náhodnost zpětně přezkoumat.

Po převzetí a nalepení štítků byly archy skenovány a procházely úvodní hrubou kontrolou údajů. Kdyby do následujícího generátoru pseudonáhodných čísel vstupovaly v pořadí svých štítků bez přerovnání, jako tomu bylo až na vynětí archu 1620 u J. Bobošíkové (1-1619, 1621-4963), kdyby vhodný parametr generátoru byl objektivně vylosován až po sestavení vstupních řad nebo objektivně náhodnost zajištěna nějak jinak, nemohl by kandidát namítat možnost ovlivnění náhodnosti vzorků ve svůj neprospěch. Jenže u Okamury vstupuje do generátoru posloupnost přerovnaná celkem 75x (1 - 200, 301-500, 3001-3100, 7801-7900, 201-300, 601-700, 501-600 ...., 7401-7600, 7701-7800, 8301-8400, 3401-3500, 6401-6500) a celý generátor byl znám předem. Náhodě se proto dalo jít naproti tak, aby do zkoumaných vzorků spadly zejména pochybné archy, které bylo možné určit již při předchozí úvodní kontrole.

Počítačovou simulací bylo předvedeno, že i při volbě hranic přerovnání po celých stovkách lze výsledek ovlivnit o více než 3000 platných záznamů.

Což by jako námitka nezákonnosti rozhodnutí MV, byť jen z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, mělo Ústavnímu soudu (ÚS) stačit.

Navíc. Vezmeme-li v úvahu, že náhodnost sestavení vzorků je nepřezkoumatelná, u různých kandidátů se pro sestavení vzorků použil vzájemně zcela jiný a nedokumentovaný úvodní postup (Bobošíková vs. Okamura), i divné statistické vlastnosti vzorků, nevysvětlitelné pouze započítáváním duplicit u druhého vzorku, je prakticky jisté, že se zde vyskytla určitá úmyslná činnost, která zde přítomna rozhodně být již neměla.

Fakt přerovnání vyšel najevo až po tlaku odborné veřejnosti, prakticky až po vydání usnesení NSS. Soud popisu metody od Ministerstva vnitra nekriticky věřil, znalce si nepřizval, a jeho majorita uvádí: [51] ... námitky nijak nezpochybnily transparentní a podrobně zdokumentovaný postup odpůrce. ... [56]: ... soud nepochyboval o ... výběru [archů] ke kontrole na základě určitého algoritmu ...

Tím, že vyšlo najevo, že MV provedlo postup jinak než jak deklarovalo v rozhodnutí i vyjádřením vůči NSS, dokazuje se prima facie, že NSS postup Ministerstva vnitra skutečně NEPŘEZKOUMAL! Kdyby postup přezkoumal, musel by nesrovnalosti sám odhalit. Přezkum ale je a bylo ústavní právo kandidáta.

NSS se snad ještě může bránit, že žalobní důvody navrhovatele byly příliš neurčité, než aby měl ke zkoumání příčinu, ale nelze pak již současně tvrdit, že dvoudenní lhůta pro podání návrhu byla ústavně konformní.

Závěr:

Vše zde uvedené uvádím s výhradou, že nemám přístup do spisu ani nezastupuji žádného kandidáta. Spis může obsahovat a kandidát znát informace, které by něco z mně známých veřejných informací doplnily a vyložil bych je pak jinak. Vzhledem k postupnému vycházení najevo však některých informací mám i více, než jich měl NSS před měsícem.

Jsem názoru, že kterýkoli z výše tří uvedených argumentů sám o sobě má ten význam, že u T. Okamury i u V. Dlouhého byla v procesu voleb porušena jejich základní ústavní práva, zejména právo na soudní přezkum. Kombinací se tři důvody navzájem ještě více posilují.

Porušené ústavní právo kandidáta může být bráno v jistou proporci s porušením práv jiných kandidátů, jejichž volební kampaně by odložením jistě utrpěly, a to zejména finančně. Bezpochyby i přitakání stížnosti kandidáta může mít vliv na volby. Občané jsou připraveni jít volit. Jsem si toho všeho vědom. Jenže u volby z cca jen desítky kandidátů je zcela podstatné, aby registrace kandidátní listiny každého z nich byla provedena právně správně a nezpochybnitelně. Situace asi přitom u Ústavního soudu nestála tak vyhroceně, že buďto odmítnutí stížnosti Okamury, anebo vyhovění, ovšem nové volby až za tři čtvrtě roku.

Problém spatřuji i v tom, že zde má být obětována právě ústavní zásada soudního přezkumu.

Jakou cenu bude mít branže práva, jestliže jej nebude možné nalézt ani u soudu?

Vzhledem k rozsáhlosti problematiky další uvádím v připojené diskusi.
Předchozí článek: Volba prezidenta v úzkých (19. 12. 2012).

Aktualizace 10. 1. 2012, 16:30 hodin

Reakce na dopolední Nález ÚS Pl. ÚS 27/12:

Ačkoli ÚS musel číst v zásadě shodné dokumenty, jako četl autor tohoto blogu, vyčetl a soustředil se z nich na jiné záležitosti, než ony tři, které zde jsou vyloženy. V tomto smyslu proto v nálezu nelze nalézt právnicky hodnotnou protiargumentaci, která by vyvrátila zde zmíněné tři argumenty. Tyto by bez velkých změn mohly být použity např. v další ústavní stížnosti jiného kandidáta.

Je fér podotknout, že ÚS se musel vypořádat s "vějířem" námitek, zatímco já se zde soustřeďuji pouze na ty, které pokládám za skutečně důležité z ústavního hlediska a jsoucí ve prospěch stěžovatele. ÚS nicméně má ke své činnosti mnohonásobně větší personální aj. zdroje.

Ad 1) Lhůty (bod 50 nálezu) nejsou ÚS uvažovány realisticky vzhledem ke mnou zmíněným okolnostem /ty vůbec neuvažovány/ a jen formálně srovnány s jinými řízeními ve volebních věcech, obdobně jako provedl NSS.

Ad 2) Vůbec nálezem neuvažováno (ale možná ani podáním stížnosti dostatečně nezdůrazněno).

Ad 3) V bodě 59 nálezu ÚS vychází z nepodložených až absurdních tvrzení (pochybení MV jsou přičtená k tíži stěžovatele) a požaduje prokázání svévole MV, ačkoli by mělo stačit prokázání nemožnosti dokázat náhodnost (zákonný požadavek) ze strany MV, což mám za prokázané. Situace je dokonce taková, že i svévoli lze mít za prokázanou (rozdíl zpracování Bobošíková vs. Okamura), byť ne nutně svévoli se zlým úmyslem (trestný čin). Tvrzení MV v bodě 24 nálezu "musel být použit kód obrazů archů", z něhož ÚS asi vycházel, lze vyvrátit poukazem na to, že archy J. Bobošíkové do generátoru vcházely v pořadí čísel štítků archů. K posouzení proveditelnosti útoku v reálném čase by bylo třeba přesně znát podrobnou funkci a dokumentaci použitého informačního systému, tedy informace, které stěžovatel jen těžko může získat a systém zanalyzovat, což po něm víceméně ÚS zde žádá a což je proto rovněž absurdní. Navíc v době přerovnání archů již bylo proběhlé úvodní kolo skenování a kontroly petic (str. 3 až 48 rozhodnutí MV), takže aspoň hrubé informace o kvalitě částí petic již byly k dispozici.

Právní pozornost si naopak zaslouží upozornění ÚS i NSS, že čl. 6 Evropské úmluvy bývá vykládán jako nedopadající na volební věci, takže "přístup k soudu" (v článku zmiňováno jako "právo na soudní přezkum") byl zkoumán jen dle čl. 36 Listiny. V tomto je tento blogpost tedy pravděpodobně nepřesný a eventuální další podání k ESLP by to mělo vzít v potaz.

Za zmínku stojí i bod 66 nálezu, v němž ÚS uvádí, že i kdyby ÚS využil svých derogačních práv, nemohl by zlepšit subjektivní práva stěžovatele, zato by jistě zhoršil subjektivní práva jiných kandidátů. Jinak řečeno - Okamuru k volbám registrovat nemůže a ostatním by volby zrušil.

K tomu lze podotknout, že nejmenší zásah ÚS by mohl spočívat ve zrušení rozhodnutí MV a poskytnutí takového ústavněkonformního výkladu stávající legislativy, který by umožnil registraci kandidáta (bezprostředně nebo po přepočtu), tj. bez derogací právních předpisů. Nicméně je možné, že celá tříměsíční perioda voleb by musela proběhnout znovu, což by volbám rozhodně nepřidalo, byť by jejich zpoždění nebylo třičtvrtěroční.

Více případně v připojené diskusi.