Národ ryb a mořských plodů

Kupci z Bergenu ovládali od 14. stol. obchod s rybami ze severního Norska. Bergen byl důležitým hanzovním městem a severní Norsko podléhalo Bergenu i daňově. Lidem se dařilo či nedařilo podle množství ulovených ryb. Rybáři byli často velmi chudí a mnohým byl sen pohřben v malých lodích na velkém, nebezpečném moři, jež v sobě drželo to, co pro ně bylo pravým zlatem. Legendární rybolov u Lofot býval největším organizovaným rybolovem na světě.    

Mocní vlastníci rybářských vesnic se lačně pomáhali, nemluvě o mužích církve. Norský rybolov od středověku financoval budování honosných budov a luxusní spotřebu v městech jako Bergen a Trondheim. Trondheimská katedrála byla postavena z peněz z prodeje sušenych ryb. Na pobřeží to byl rybolov, často v kombinaci s malorolnictvím, které vytvářely norskou identitu a položily základ rázovitého života a blahobytu dnešního Norska. Velký výskyt sleďů od poloviny 19. stol. vedl k vyrůstání mnoha ze současných osad.

Však treska byla a je natolik významná, že by se podle některých kvůli ní měly přepisovat osnovy a učebnice. Norsko by se podle některých znalců poměrů zejména bez tresky nikdy nestalo tím státem, jimž dnes je. Treska je příznačná na norských talířích a pro vývoz od vikinských dob až po současnost. V chladném severonorském větru se přes léto treska suší. Ryby sušené na skalách i stojanech se staly komoditou vyváženou do mnoha zemí a to hlavně na jih Evropy, a norští rybáři v rámci výměnného obchodu takhle získali drahocennějšího zboží.

Byl to vývoz tresek, jenž vedl ke zřízení státem vlastněné a provozované sítě obchodů s alkoholem – Vinmonopolet. Portugalci totiž podmínili dovoz ryb z Norska tím, že Norové na oplátku budou dovážet víno.

V Brazilii kupují hospodyně norské ryby sušené na skalách. Huňáček severní je v Japonsku lahůdkou. Dokonce v Jubě, hlavním městě jednoho z nejmladších států světa – Jižního Súdánu -, jsou norské ryby k mání.

V Itálii někteří lidé natolik šílí po norských sušených rybách, že kriminální živly v některých případech s vazbou na mafii občas přepadávají kamiony s nimi a prodávají je dále.

Z města Ålesundu v západním Norsku se vyváží 90% všech ryb na světě, které jsou sušeny na skalách.

Požadavek na zúročení velkých investic udělal z rybářství specializovanou celoroční obchodní činnost. Od konce 50. let 20. stol. se náčiní stalo natolik efektivním, že přečerpávání bylo hrozbou pro surovinovou základnu. Příliš intenzivní rybolov téměř vyhubil sledě, lososy, makrely a mořské pstruhy. Monopolní prodejní organizace, tzv. salgslag, byly regulovány stanovami schválenými ministerstvem pro rybářství a pobřeží za účelem zajišťovat rybářům příjem a jistoty.

Nová podoba rybolovu na otevřeném moři vyrůstala v 60. letech 20. stol. Kombinované loďstvo lovící poblíž pobřeží bylo nahrazeno specializovanou rybářskou flotilou a začínalo se provozovat rybolov přes velké vzdálenosti pomoci lodí s vysokými technologiemi. V čele modernizace stála rejdařství, v nichž byli kapitáni majiteli, nebo kde měli kapitáni svou odborností velký vliv. V mnoha oblastech také vyrůstala úzká spolupráce a souhra mezi rybolovem a mořským a námořním průmyslem a znalosti byly přenášěny do nových průmyslových odvětví v rámci pobřežního chovu ryb.

Od začátku 70. let 20. stol. je rybolov na otevřeném moři regulován národně i mezinárodně. Mnoho populací ryb téměř vyhynulo a kapacita loďstva byla příliš velká. Malé kvóty og omezení vedly k tomu, že rybáři, provozující lov na otevřeném moři, rozvíjeli nové způsoby lovu. Zároveň je ale komunit rybářů méně a jsou zeměpisně koncentrovanější. Odlidňování venkova bylo a je stále bolestivé, současně ale nebývale vzrostla produktivita a byla vytvářena nová pracovní místa mj. v kovovém a ropném průmyslu a postupně i ve službách a např. v nových technologiích.

Výroba lodí, náčiní a motorů pro rybářské loďstvo, strojů a zařízení na zpracovávání ryb a mořských plodů měla dlouho větší význam, než dnes.

Dnešní Norsko stojí mj. na chovu ryb a mořských plodů a rybolovu. Přístup ke zdrojům kolísá spolu s přesouváním ryb a zejména kvóty na treskovité ryby byly v posledních letech větší, než v dlouhých obdobích v minulosti. Zatímco je rybářství údajně spravováno v rámci systému racionálních biologických a hospodářských rozhodnutí, ještě se stává, že se vyčerpávají rybí populace, zatímco hrozí zhroucení rovnováhy ekosystémů. Za každého rybáře, jenž v důsledku krizí v odvětví odejde z povolání, sníží se podle odhadů počet obyvatel na norském venkově o dvě osoby. 

Navzdory oslabení ekonomiky na klíčových trzích, udrželo Norsko svou konkurenceschopnost a ukrajovalo části koláče trhu. Zároveň byla část rybárenského průmyslu nucená provést velké škrty v cenách, aby udržovala svou pozici na trhu. Kolísání cen vytvářelo a čas od času ještě vytváří nemalé problémy norským rybářům a vývozcům. Růst v objemu vývozu ale za toto mnohokrát vyváželo.

Průmyslové odvětví chovající ryby a mořské plody v Norsku a vyrábějící výrobky z nich mají konkurenty především v Chile, Irsku a Skotsku. Od prvních pokusů na konci 60. let se odvětví posunulo daleko a stalo se třetím největším vývozním odvětvím v Norsku, zaměstnávajícím přibližně 20000 lidí. Hodnota vývozu ryb a mořských plodů z chovu je se svými 61 procenty celkového vývozu vyšší, než z rybolovu na moři.

Podporovat dobré životní podmínky ryb a zlepšovat životní prostředí je pro chovatele údajně klíčové. Přitom se ale potýkají s výskytem vší na lososech a chorobami jako gyrodactylus salaris, které je třeba potírat co nejdůsledněji a nejúčinněji, jak se dá, a zabránit míšení ryb z chovu s divokými rybami. V mnoha řekách již kvůli míšení ryb z chovu – které mají horší vlastnosti – s divokými rybami již nežijí pravé divoké ryby. Proto se zvedaly hlasy pro uzavřené nádrže s rybami na souši, kde nehrozí šíření nákazy do divokých ryb či rozmach řas. Nicméně nikdy neuprchlo méně lososů ze sádek, než v r. 2012.

Modernizace a začleňování rybolovu do symbolického světa kapitálu, vědy a politiky vytvořilo nové činitele a nové výzvy. Na rybolovu se jich tak dnes podílí celá síť, a to již nejen jednotlivci, čímž je eliminován rybář v tom smyslu, v němž byla tato postava po staletí chápána. Místo toho je rybář mnohem komplexnějším hráčem průmyslu a jeho role byla vytvářená a přetvářená během neustále střídajících se procesů. Čím méně a mocnějším činitelům je dovoleno podílet se na rybolovu, tím kritičtější bychom prý měli být, abychom zajistili, že tito jednají v souladu se zájmy společnosti.

Mladých rybářů je stále méně, mimo jiné proto, že zahájení činnosti vyžaduje značné investice do vybavení. Kvóty se prodávají spolu s zakoupením lodě. Máloco dokáže rybáře rozlítit tolik jako přidělování kvót. Jednotlivé kvóty nejsou volně prodejné - jsou vázány na určité oblasti a střediska přijímací ryby. Zavedení velkých lodí s vlečnými sítěmi, které ryby svážejí do centralizovaných přijímacích středisek, kde se ryby zpracovávají či odkud jsou posílány do zemí s lacinější pracovní silou na zpracování, bylo podle mnohých Norů spolu s koncentrací vlastnictví a kvót pro venkov zhoubné.

Mnoho za toto kupčení s těmi, kteří se honí za ziskem, viní právě sociální demokracii, jiní zase bývalého ministra konzervativní strany. Vláda ale nedávno prohlásila, že zpřísní povinnost majitelů velkých průmyslových lodí s vlečnými sítěmi dodávat ryby a mořské plody do zařízení na souši za účelem zajišťovat suroviny a tím pádem pracovní místa. Zda to se toto prohlášení jako tolik jich předtím rozpustí v moři, to se uvidí.