ROZHOVOR: V Karlových Varech se demonstrovalo proti náměstkovi pro školství Sloupovi

Přesně 44 let od upálení studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jana Palacha, 16. ledna 2013, byla svolána do Karlových Varů před lázeňský hotel Thermal demonstrace za odvolání náměstka hejtmana Karlovarského kraje pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy Václava Sloupa (KSČM). Ten za minulého režimu působil jakožto politruk u pohraniční stráže.

Demonstrace se zúčastnilo takřka čtyři sta pedagogů, studentů a občanů podporujících iniciativu za odvolání Václava Sloupa z funkce náměstka hejtmana pro oblast školství. Během více jak hodinové demonstrace vystoupili například iniciátoři petice za odstoupení Václava Sloupa a organizátoři demonstrace, zástupci Konfederace politických vězňů, zastupitel města Chebu, který pod Václavem Sloupem sloužil a mimo jiné také římskokatolický farář z Chebu, jehož otec byl za komunismu vězněn. Podporu této demonstraci vyjádřila řada známých osobností - Tomáš Halík, Tomáš Hanák, Václav Marhoul, David Černý, Ester Kočičková a také členové skupiny Plastic People.

Vladimír Bružeňák, pedagog Gymnázia Sokolov a jeden z pořadatelů demonstrace a zakladatelů iniciativy, nám poskytl rozhovor. Ten kvůli časovému vytížení pana Bružeňáka probíhal elektronickou formou.

Kampaň v Karlovarském kraji za odvolání náměstka pro školství pana Sloupa není v celorepublikových médiích ve srovnání s událostmi v Jihočeském kraji výrazně interpretována. Čím si to vysvětlujete? 

Podobné aktivity probíhají i v jiných krajích, ne jen v těchto dvou. V Jihočeském jde však o zřejmě nejradikálnější formu protestů, proto i ten zájem médií, tradičně pasoucích spíše po senzačních než klidnějších událostech, je logicky větší.

Koordinujete svoji činnost i se studenty a pedagogy z Jihočeského kraje?

My nekoordinujeme žádné studenty - ani naše, ani jihočeské. Musejí mít vlastní hlavu a názor a vyjádření je jen na nich. Jsme v kontaktu s různými podobnými iniciativami z mnoha jiných krajů, ovšem ten kontakt je spíše v rovině debat a diskusí než v rovině koordinační.

Jak probíhala dosavadní jednání s krajskými představiteli?

Naše iniciativa se jednou sešla se zástupci KSČM, konkrétně s pány Borkou a Sloupem, kde jsme objasnili naše stanoviska. Krajští zastupitelé v prosinci minulého roku zařadili naši výzvu na program zasedání, ovšem ze 45 jich pro odvolání pana Sloupa bylo 14.

Jaká byla přesně role pana Sloupa během komunistického režimu? Působil jako politruk u pohraniční stráže. Mohl byste jeho roli specifikovat?

Myslím, že toto zcela postačuje. Funkce politického pracovníka u Pohraniční stráže, navíc s Vysokou školou SNB, mohla být vykonávána jen lidmi režimu zcela oddanými, což je pan Sloup, dle svých výroků, dodnes. My tento režim považujeme za zločinný a nelegitimní a člověk, jenž v něm zastával takto vysokou funkci, navíc u jednotek, jejichž základním úkolem bylo zadržovat lidi, kteří chtěli svobodně opustit republiku a v nejkrajnějším případě je i zastřelit, by neměl zastávat v dnešním demokratickém prostředí žádnou veřejnou funkci.

Neměl by přesto pan Sloup dostat určitý čas, aby ukázal, zdali je schopný úřad vést?

To je zcela mimo diskusi a je nám to často podsouváno. Je to míchání jablek a hrušek. Nám nejde o jeho manažerské, politické či jiné schopnosti. My si myslíme, že na takovou funkci nemá morální nárok.

Na jedné straně zaznívají názory, že ve skutečnosti je jeho role pouze manažerská, a že nedokáže prosadit změny v krajském školství. Na straně druhé už se jeho stranický nadřízený Jaroslav Borka vyjádřil k problematice 17. listopadu, kdy kritizoval speciální program připravený pro studenty sokolovské integrované školy.

Pan Borka se údajně vyptával na okolnosti přednášky publicisty a bývalého disidenta pana Kábrta na jedné ze sokolovských středních škol k 17. listopadu. Také zaznělo, že se na školách učí dějiny moderní doby příliš pravicově a nevyváženě. Osobně to považuji za nebezpečný zásah do svobody učitele. My učíme pravdu, což se evidentně někomu nelíbí.

Vraťme se ještě ke krajským volbám v minulém roce. KSČM silně posílila. Čím si vysvětlujete nárůst jejich podpory?

Důvodů je několik. Jednak je to prohlubující se krize dluhová a hospodářská, a zejména krize mravní, prostupující celou naší společností a politikou zejména. O symptomech těchto krizí navíc někdy až neúměrně negativně informují média, která tak podporují „blbou“náladu společnosti. Dále se především mladí voliči o dění kolem sebe příliš nezajímají, k volbám nechodí, což se nutně musí projevit na nárůstu preferencí extremistů, tedy i KSČM, jejichž voliči byli, jsou a budou disciplinovaní. A lidé také neskutečně rychle zapomínají, k čemuž dopomáhá i naše školství malými dotacemi hodin dějepisu, v důsledku čehož se moderní dějiny často zanedbávají.

KSČM byla součástí krajské rady již v minulém volebním období. V té době ale nikdo neprotestoval…

Jednak nebyl v krajské radě člověk s takovouto minulostí, jednak neměla KSČM tak výrazný úspěch napříč kraji. Je možné, že právě toto vyburcovalo část společnosti, která, mluvím teď za sebe, nechce jen odvolat jednoho člověka z jeho postu, ale především chce upozornit a probudit demokratickou veřejnost k činnosti.

Kolik krajských škol Vám vyjádřilo podporu Vaší akce? Jak reaguje vedení Gymnázia Sokolov?

Podporu vyjadřuje většina středních škol regionu, či alespoň jejich učitelé a studenti. Ředitelé prakticky všech škol tuto situaci chápou nebo ji tolerují jako demokratické vyjádření části pedagogů a nikomu nebrání v jeho aktivitách.

Jaký je Váš osobní vztah k minulému režimu. Mezi studenty jste znám jako silný antikomunista. Byl jste Vy či Vaše rodina nějak režimem postižena?

Nemyslím, že jsem silný antikomunista. Snažím se být silný demokrat, protože jiná možnost existence společnosti není možná bez násilí, krve a krutosti. Fašismus, nacismus a komunismus jsou pro mne stejné zlo, které ničí lidskou důstojnost, životy, materiální i kulturní hodnoty země a celé společnosti.

A co se týče rodiny - nezříkám se rodinné minulosti a otevřeně přiznávám, že můj děda byl poměrně konzervativní a vysoce angažovaný komunista v sokolovském regionu. Otec byl v armádě, měl však kvůli svým postojům z roku 1968 zaražený postup, byl vyhozen ze strany a naše rodina byla bedlivě sledována StB, včetně jejich mnoha návštěv, které si coby dítě dobře pamatuji.

Kádrový profil mne a mých sourozenců tak nebyl bez poskvrny a má sestra nesměla na vysokou školu. Studium archiválií, literatury či rozhovory s pamětníky, skloubeno s rodinnou zkušeností, mne přesvědčilo o zločinné a nelidské povaze tohoto systému. Právě proto jej odmítám a neakceptuji. I když vím, že komunisté zejména v době okupace tvořili silnou, statečnou a odhodlanou skupinu odbojářů, znám příběhy mnoha komunistů, kteří skončili v nacistických, ale i komunistických žalářích a lágrech, neřkuli na popravišti.

Znám jejich názory na minulou i současnou sociální a politickou situaci, která není, nebyla a nikdy nebude ideální, přesto nemohu myslet a jednat jinak, než jednám a myslím.