Nerozvážný krok vlády: chce zrušit profesorské tituly na vysokých školách

Nečasova vláda chce ještě před koncem svého vládnutí zásadním způsobem změnit zákon o vysokých školách. Změny představila v písemném materiálu nazvaném Výchozí dokument pro novelu zákona o vysokých školách. Pokud budou v rámci novely přijaty, výrazně ovlivní činnost a postavení veřejných vysokých škol v budoucnosti. Mnohé z nich však budou mít negativní důsledky. Zde si podrobněji všimnu jednoho z nich.

Po přijetí  novely vysokoškolského zákona by  měl být zrušen titul profesor, který člověk získává doživotně po absolvování tzv. jmenovacího řízení, ve kterém je provedeno zhodnocení jeho celoživotního působení a jím dosažené výsledky především v pedagogické a vědecké oblasti. Na předních českých veřejných vysokých školách je toto řízení náročné, takže profesorský titul získaný od nich je většinou zárukou, že dotyčný člověk dosáhl během svého dosavadního profesního života výsledků majících mezinárodní dosah. Dokazuje to fakt, že mnoho českých profesorů je zváno ke spolupráci s renomovanými univerzitami a vědeckými ústavy v různých zemích vyspělého světa. Ve vládním dokumentu se říká, že nově by slovo profesor označovalo pracovní pozici na vysoké škole. Po odchodu z příslušné vysoké školy by člověk přestal být profesorem (např. při přechodu na jinou vysokou školu či při odchodu do důchodu). Navrhovatelé této změny udávají čtyři podpůrné argumenty. První z nich je ten, že ve většině západoevropských zemí je označení profesor spojeno právě s funkční pozicí na konkrétní vysoké škole. To je sice pravda, ale takové chápaní profesorů v těchto zemích vzniklo v důsledku určitého dlouhodobého vývoje a neobjevilo se jako důsledek skokové revoluční změny prosazované určitou poměrně úzkou skupinou lidí. Druhým argumentem je to, že současný stav neumožňuje příchod kvalitních expertů ze zahraničí  na naše vysoké školy. Údajně jsou znevýhodněni tím, že sice mohou vykonávat činnost profesorů, ale nemohou se honosit tímto titulem, protože neprošli profesorským řízením na některé z našich vysokých škol. To prý vyvolává jejich pocit méněcennosti vůči jejich českým kolegům s profesorskými tituly. Tato směšná představa je založená na jakési titulové mánii zvláště u nás  vyhraněné. Z mých zkušeností plyne, že zahraniční experti, pokud chtějí určitou dobu u nás působit, mají pro tento krok úplně jinou motivaci, než se chlubit titulem profesor. Navíc již současné zákony umožňují, aby zahraniční odborníci u nás pracovali tak, že mají profesorské povinnosti i pravomoci, odpovídající plat a postavení v rámci školy. Příkladů je mnoho. Dokonce někteří z  nich u nás získali v rámci současného legislativního stavu titul profesor. Třetí podpůrný argument spočívá v tom, že v rámci akreditačního procesu jednu z klíčových rolí při rozhodování  o povolení výuky v daném oboru hraje počet docentů a profesorů schopných v něm vyučovat. Tím prý vzniká snaha škol získat co nejvíce těchto  učitelů bez ohledu na jejich kvalitu. Bohužel, ani funkční místa profesorů však nezaručí, že je vždy obsadí ti nejlepší. Aby došlo k nápravě, je nutné od základů změnit akreditační proces tak, aby byl založen hlavně na hodnocení kvality výuky a výzkumu.  Čtvrtý argument je slaboduchý. Prý profesorská funkční místa zlepší názor na naše vysoké školství v zahraničí.

Jsou ještě dva problémy. Za prvé, co bude ze současnými profesory? Zůstanou všichni na profesorských místech nebo ne? Pokud ne, jakými postupy budou někteří vyřazeni? Stanou se z nich opět docenti? Na tyto otázky není schopno  ministerstvo odpovědět. Za druhé,  současný způsob má motivační charakter pro mladé pracovníky vysokých škol. Dnes má každý z nich možnost stát se profesorem. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že na  školách s profesorskými pozicemi tomu tak není.   Motivace pro mladé se pak většinově ztrácí.

Lze tedy tvrdit, že proti změně existuje více závažných  důvodů než pro ni. Vláda chce zřejmě vysokoškolský zákon co nejdříve novelizovat a to za každou cenu i bez důkladných analýz a úvah.  Na případné škody nehledí.