Pokaždé jde o všechno!

Když se dívám zpět, nesmírně mne potěšilo, že se velká většina spoluobčanů v minulých týdnech nějak vyjádřila. Nadchlo mne to. Je to úžasné, když se lidé zajímají o budoucnost své vlasti. Léta jsem měl dojem, že ať se stane cokoli, je to valné většině jedno. Ráno vyjde slunce a z kohoutků poteče voda... Toto tvrzení bylo vysvětlením, že se s naší existencí stejně nedá nic dělat. A v těch několika týdnech se vyhranili jedni i druzí, vzrušeně si argumentovali svoje názory a postoje. Vím, že to mohlo někomu přijít až příliš, ale já z toho mám radost. V poslední televizní debatě v ČT už i staří mazáci, jako pan Svěrák, ztráceli nervy. Paní Čáslavská vyskočila na rozhodčího a pan Zámečník nezvykle tiše šeptal do mikrofonu. Jiní neměli už žádné argumenty, než napadat čest kandidátů či nepochopili, že vlastizrádce najdeme jen soudním přelíčením. To vše je ale pochopitelné a logické. Napětí se dalo krájet. Žijeme v představě, že jde o mnoho.

Po pravdě řečeno, jsem uchvácen tím, že se i křesťané začali vyslovovat jeden přes druhého, jak by bylo dobře zvolit. Léta slýchám v církvi vybroušený názor, že politika je svinstvo a k víře se nemá nijak míchat. Teď se ale téměř každý trochu ušpinil a alespoň něco zformuloval. To je také prozření, které chválím.

Jenže, všichni, my - probuzení občané - stůněme vážnou nemocí. Shlédneme televizní debaty, poslechneme rozhlasové duely, Facebook či Twitter a stránky novin - ale nemáme v sobě vytříděný materiál, který jsme měli sbírat dvacet let tak, abychom si udělali svůj kvalifikovaný názor založený na důkazech. Novináři dovedou rychle ověřovat, pěstují si archivy a rychle najdou, co kdo skutečně řekl či neřekl. Jenže, my laici, ve velké většině přeposíláme citáty z více či méně obskurních zdrojů. A podle nich a strachů jimi vyrobených se pak rozhodujeme. A to, žel, nejde napravit. Proto zvolíme tak, jak zvolíme a ať je nám Pán Bůh milostiv.

Ale něco se s tím dá dělat dopředu. Ať vyhraje jeden či druhý, dá se s tím tříděním začít. Třídíme už obstojně odpad, proč netřídit ještě politickou špínu? Učil jsem se, že kdo chce žít v nebi, musí zvládnout život na zemi. Na hřebeni té krásné vlny zájmu, jistě ne v tom nervovém napětí, ale v rozumné míře angažovanosti můžeme skládat jednu informaci ke druhé a diskutovat a domlouvat se na tom, co z té špinavé politiky pocítí jako dobré i maminky s kočárky a senioři či mládež. Na to není škoda času. O politice má smysl diskutovat, na dobrých věcech má smysl se domlouvat - bez ohledu na ty, kdo budou sedět nahoře. Malými věcmi na vsi to začíná a těmi většími pokračuje.

Když jsem začínal svoje působení před lety v pohraničí, vedl mne můj starý učitel ke dvojí četbě: “Denně Bibli a Rudé právo. Bez toho se nedá kázat!” A já si to dodnes opakuji. Ať v prezidentských volbách vyhraje jeden nebo druhý, půjdu v neděli ráno do práce... Slunce vyjde a z kohoutků poteče voda. A já se zase pustím do skládání mozaiky informací, výroků, názorů a přesvědčení. Budu diskutovat, pokaždé jde o všechno! Zase mi půjde o dobré věci kolem sebe a zase se budu vyslovovat k tomu, čemu porozumím a co mohu změnit. Leccos zmrskám a popletu, ale díky druhým se najdu. Zase budu podpírat ty, co nemohou, a hájit ty, na které bude spravedlnost krátkozraká. Jsem přesvědčen, že za pět let budu mít úplně jasný názor, jako jsem ho měl ještě před prvním kolem letošních voleb. A určitě neuvažuji o emigraci do nebes a ani za kopečky...