Nové povinnosti přináší zákon, který nabyl účinnosti již loni na jaře, ale jehož nová ustanovení o pracovnělékařských službách vstoupí v život až od letošního dubna. A pro mnohé přinese šok jeho konstrukce jakési presumpce nemoci (ano, skutečně zákon předpokládá, že neprohlédnutý uchazeč o zaměstnání se automaticky rovná uchazeč zdravotně nezpůsobilý). Ostatně, který zaměstnavatel by čekal, že pracovní smlouva bude potenciálně neplatná, když ji uzavře bez předchozí lékařské prohlídky s běžným okupantem kancelářské židle? Kdyby šlo o horníka či invalidu, tak prosím.
Překvapení to bude i proto, že právní úprava je dovedně skryta. Zatímco podle nového občanského zákoníku bude na autory různých formulářových smluv kladen požadavek, aby jim rozuměla i takzvaná osoba průměrného rozumu, zákonodárce sám se srozumitelností své tvorby příliš netrápí.
Ačkoliv jde o velmi závažný zásah do soukromoprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tito nenajdou v zákoníku práce ani jiném předpise pracovního práva, že jde o povinnost obecnou a nikoliv platící jen ve zvláštních případech. V normě nazvané zákon o speciálních zdravotních službách bude málokterý účastník běžného pracovního vztahu hledat cosi, co se ho bezprostředně týká. A i tam se nejspíš ztratí. Nejprve musí vzít potaz, že podle jednoho z ustanovení tohoto zákona je člověk bez prohlídky automaticky nezpůsobilý. A poté, že zákoník práce nedovoluje připustit výkon práce právě zdravotně nezpůsobilým. Až studium obou těchto norem ukáže, že zaměstnavateli hrozí pokuta a oběma pak neplatnost pracovního poměru. A to ještě musí hledat až v zákoně o ochraně veřejného zdraví, v které kategorii jsou ty které práce zařazeny, aby poznali, zda lékařskou prohlídku může provést běžný praktik, nebo naopak jen specialista v oboru pracovní lékařství.
Ústavní soud už před několika lety dovodil, že "Orientace adresáta právní normy v právním řádu se bez použití přístrojů informačních technologií stává zcela nemožnou... Přitom je zřejmé, že bez možnosti používání těchto systémů se dnes již v právním řádu České republiky nelze vyznat, a tak se problematizuje uplatnění obecné zásady právní, podle které neznalost zákona neomlouvá." Zlatá slova! Jak by Ústavní soud nahlížel na povinnosti uchazečů o zaměstnání schované v zákoně regulující lékařské profese?
Původně se přitom povinnost lékařských prohlídek měla vztahovat i na lecjaké studentské brigády. Poslanecká sněmovna naštěstí na poslední chvíli novelizuje zákon aspoň tak, aby se omezila jen na pracovní poměry, a neuplatnila na práce "na dohodu". Běžným uchazečům o sebelehčí zaměstnání ale stále nezbude než nejprve projít lékařskou ordinací - v jejíž čekárně, jak se říká, kdo chřipku neměl, tak ji chytne. Navíc si musí vstupní prohlídku sami zaplatit, a teprve, když se jim podaří najít místo, tak jim náklad proplatí zaměstnavatel.
Vskutku velmi pozoruhodný příspěvek k boji s nezaměstnaností a nesmyslnou administrativní zátěží!
