Na světě existuje spousta leteckých společností, známých i neznámých. Letí-li člověk s Lufthansou, Emirates nebo některými z nejlepších aerolinek na světě (z nějakého důvodu všechny pocházejí z asijských zemí), vysoký standard automaticky očekává. Na opačné straně žebříčku pak stojí nízkonákladové Ryanairy, Easyjety, Wizzairy a podobné chuťovky. Při cestování do Turecka z Evropy existují přesně takové dvě možnosti, vysoce ceněné Turkish Airlines a nízkonákladové Pegasus Airlines. Studenti hledající úspory, kde se dá, se v drtivé většině případů rozhodnou pro světanezcestovalé neznámé aerolinky odkazující k bájnému okřídlenému koni.
Veškerý strach a obavy jsou však neopodstatněné. Kam se hrabou všechny hloupé "low-costy". I když si cestující nepředplatí místo, nehrozí přetlak a urputný boj o nejlepší sedadla. Přidělí mu je totiž slečna u check-inu. Navíc Turci stejně nejsou závistiví a o místa by se prát nechtěli. Veškeré nutnosti také může cestovatel vyřešit přes webové stránky. Letušky jsou příjemné, i když jejich rysy mohou na první pohled působit tvrdě a nesympaticky. Nevýhodu pro českého cestovatele sice skýtá absence společnosti na českých letištích. Není to však příliš daleko do Drážďan, Mnichova nebo Vídně, odkud létají spoje do maloasijské země denně díky množství Turků a jejich potomků pracujících v Německu a Rakousku od sedmdesátých let minulého století.
Potomci Osmanů jednoduše umí dělat věci kvalitně a přitom levně. Mimo jiné i takový kebab. O tom ale jindy.
