Italská recese a secese

 Tento článek navazuje na tento předešlý text

Mario Monti zatížil už tak křehkou italskou ekonomiku propadem -2,4 % HDP, -7 % průmyslu a nezaměstnaností, která dosáhla během posledního roku jeho vlády 11 %.

Ale jak je to možné? Vždyť přeci tak skvělý a uznávaný profesor ekonomie měl všechny předpoklady, aby alespoň nezhoršil italskou situaci. Kde nastal problém? Zřejmě v tom, že Monti nebyl vyslán, aby zachránil Itálii, nýbrž pohledávky především francouzských a německých bank. Jak trefně poznamenal italský komik Beppe Grillo ve svém blogu "Monti přinesl zpět stovky miliard italského dluhu od francouzských a německých bank, tím se problém obrovského veřejného dluhu stává pomalu čistě italskou záležitostí". Podle něho: Až bude opět 80-90 % dluhu v italských rukou, přestanou se o nás v Evropě starat a Italům bude snad opět umožněno si volit, koho budou chtít. Do té doby nám budou asi jen přikázáni technici anebo političtí technici, jak se nyní profiluje Monti.

Po odstoupení z postu šéfa vlády Monti prohlásil, že vstoupí do politiky s programem Agenda Monti. Kdo s ním souhlasí, ať prý se přidá. Prostor zde ale pro kompromisy není. Agenda je neměnná a dána. Všechno přesně ve stylu neoliberálních politik velkých mezinárodních mocenských center á la MMF, WB a WTO: zde máte recept, je to hořké, ale pak vám bude lépe. Tohle nám ale říkají v podstatě už 30 let, ale ekonomice je stále hůře a hůře.

Na tiskové konferenci Monti představil svoji kandidaturu - a mladá novinářka Giulia Innocenzi tweetovala, že na tiskovce nebylo možné klásta žádné otázky. Nepřipomíná tohle Berlusconiho styl? Bohužel takových podob lze najít víc. Jako třeba daňové úlevy pro pojišťovny, které vnutí svým klientům povinné černé skříňky, které shodou okolností v Itálii vyrábí jen Luca Cordero di Montezemolo, prezident Ferrari a nový Montiho spojenec. Tak se dělá byznys v Itálii. Napravo, nalevo i ve středu.

Strana Lega Nord (Liga Sever) již léta volá více či méně otevřeně po secesi Itálie na dva státy: jeden severský a jeden jižní. Nedávné skandály rozkrádání a zneužívání milionů eur stranické pokladny, jakožto několik procesů vůči téměř všem členům lombardské krajské vládě ukázaly, že Sever a Jih země si nejsou až tak cizí, jak se nám snažil léta přesvědčit Umberto Bossi, bývalý šéf strany. Přesto, s nadsázkou, myšlenka secese možná není zase zcela k zahození. Nikoliv ale mezi Severem a Jihem, ale mezi Itálií, která poctivě pracuje, vytváří bohatství, řádně platí daně, respektuje zákon a chová se slušně, od Itálie, která naopak vydělává jen díky svým mocenským a politickým kontaktům, saje státní pokladnu na úkor druhých, nerespektuje zákony, nebo si je dokonce nechává schvalovat na míru, nevytváří žádné bohatství a z toho, co si nahrabe, neplatí ani daně.

Já vím, je to jen provokace, ale přesto by stačil poctivý a funkční zákon o střetu zájmů a pořádná část italských problémů by dostala hned nějakou šanci na vyřešení. A jde právě o ten zákon, kterému se jak pravice, tak levice během posledních 20 let pečlivě vyhýbají.

24. února, kdy jsou plánované politické volby, máme na co se těšit.