Oslava Zemana v italském tisku ve službách ideologie

Ovšem je pochopitelné, že italským čtenářům, kterým jsou české reálie poněkud vzdálenější a méně zajímavé než je tomu třeba u německých nebo slovenských sousedů, šlo hlavně o to, že na Hradě bude úřadovat k Evropě vstřícnější prezident, od něhož se čeká, že konečně vystřídá desetiletý ostudný a sebevražedný euroskepticismus, který z nejvyšších politických pater dusil českou společnost a oslaboval její pozici v evropském kontextu.

Méně pochopitelné je však absolutní mlčení o všech kontroverzních otázkách osobnosti Zemana, od opoziční smlouvy, přes kauzy Mosteckých uhelen a Olovo, až k neprůhlednému financování s ruskými penězi podezřelého původu a nepřijatelnému angažování bývalých agentů StB a lobbisty Šloufa. Ani slovo, ticho po pěšině. A to ani nemluvím o volební kampani plné lží a pomluv, jež by měla být ostudou pro jakoukoliv demokraticky uspořádanou zemi.

V článku se mluví o Zemanovi skoro, jako kdyby to byl hrdina pražského jara vedle Dubčeka a Havla a mlčí se o dlouhém pohodlném tichu během normalizačních let, od kterých se pan Zeman oportunisticky distancoval, když již vycítil přicházející politické změny. Že si neodseděl ani den žaláře v boji proti komunistům jistě nepřidává jemu morálnímu kreditu. Dokonce ho přirovnávají k "hodnému vojáku Švejkovi", který si rád dá kvalitní české pivo a Becherovku. Zřejmě o podání důvěryhodného obrázku české situace deníku Repubblica vůbec nešlo.

Deník Repubblica je známý tím, že léta vedl a vede mediální kampaň proti bývalému premiérovi Berlusconimu. Díky této dlouhé a precizní práci mnozí Italové měli možnost se dozvědět, kdo jim opravdu vládne. Ale ne vždy je taková politická angažovanost přínosná, jak ukazuje tento příklad, kde ve snaze oslavovat vítězství levice a jejího vzestupu v Evropě deník podal zcela zkreslené a poloviční informace. Podobné reakce jsem zaznamenal mezi některými svými italskými známými, kteří se radovali z výsledku pro levici, aniž by se trápili hlubší analýzou, kdo doopravdy je Zeman, a jaké riziko naopak představuje právě pro českou levici. Vůči ní, jak upozorňují mnozí komentátoři, se může Zeman chtít pomstít za prezidentské volby z roku 2003, kdy ho ČSSD nepodpořila.

Na závěr, můj kritický komentář k tomuto článku, po delším čekání na schválení, nebyl publikován. Není čemu se divit přece, co se svobody tisku týče, podle Reporter sans frontier Itálie obsazovala loni 61. místo z celkových 179 zhodnocených zemí (za Bosnou a Guyanou a před Středoafrickou republikou a Lesothem). Snad české čtenáře potěší vědět, že Česká republika se umístila na 14. místě. Uvidíme, jak dlouho si toto chvályhodné místo udrží s novým prezidentem.

Jen pro silné žaludky (v italštině): http://www.repubblica.it/esteri/2013/01/26/news/milos_zeman_eletto_presidente_repubblica_ceca-51346320/?fb_action_ids=584087198272175&fb_action_types=og.recommends&fb_ref=s%3DshowShareBarUI%3Ap%3Dfacebook-like&fb_source=aggregation&fb_aggregation_id=288381481237582

Jazyková korektura: Michala Škrábová