Antikomunismus: česká pravice u konce s dechem

Prezidentské volby nebyly čistými volbami mezi pravicí a levicí. Nemáme a nebudeme mít prezidentský systém, i když nastupující hlava státu Miloš Zeman, bude-li navrhovat ústavní soudce vychytraleji než předchůdce, může vychýlit parlamentní republiku v poloprezidentskou. Stejně tak je však pravděpodobné, že bude slonem v porcelánu a sjednotí proti sobě jakoukoliv vládu, která ho vykáže na jeho píseček.

Prezidentská kampaň nebyla tolik o programu jako spíš o hodnotách. Daly by se zredukovat do sloganu Pravda proti Lži z pohledu jednoho kandidáta a Náš versus Cizinec z pohledu druhého. Přesto je zjevné, že Karel Schwarzenberg byl pro mnohé pravicový a Miloš Zeman levicový kandidát a že tento popis v sobě něco z reality obsahuje. 

Jedním z nejdůležitějších důvodů, ne-li nejdůležitější, proč se Schwarzenberg vůbec dostal do druhého kola, je antikomunismus. Místopředseda vlády přeskočil Jana Fischera a Jiřího Dienstbiera; první byl v 80. letech v normalizační KSČ, druhý chce s její nástupkyní utvořit koalici. To je stále nepřijatelné. Volby tedy v jistém smyslu připomínaly několik posledních parlamentních voleb, kdy pravice, když už to vypadalo bledě, zatáhla za záchrannou brzdu antikomunismu. 

Budiž zdůrazněno: antikomunismus je vždy a všude legitimní, bohulibý postoj, k němuž se kdykoliv připojím: před několika lety jsem se společně s jinými studentskými lídry roku '89 účastnil předvolebního antikomunistického prohlášení. A i kdyby Dienstbier udělal z ČSSD stranu čisťounkou jako lilie, nevzdá-li se pochybného flirtování s komunisty, nebude věrohodným politikem. Onen nalevo mýtický Mitterrandův scénář inkorporace komunistů do vlády je u nás z morálního hlediska nepřijatelný. Komunistická strana Francie byla směskou extrémních idealistů a hlupáků. KSČM je pokračovatelkou strany vrahů, zlodějů, neumětelů a cynických kariéristů.

Jsou dvě potíže s antikomunismem české pravice: přestává fungovat a je už skoro jedinou věrohodnou položkou "programu". A možná, že ani ne věrohodnou...

Je otázkou, zda klientelismus prožral pravici vnitřnosti, a je tedy nyní proto programově prázdná, nebo je taková proto, že byla od samého počátku rouškou klientelistického systému. Výsledek je, bohužel, stejně smutný: pravice až na výjimky negeneruje politické osobnosti, což je u ideologického směru stojícího na individualismu sebepopírající.

Napadají mě dvě výjimky (je jich jistě víc), Miroslav Kalousek (TOP 09) a Jiří Pospíšil (ODS). První má zoufale špatnou pověst, nikdo však nezpochybňuje jeho schopnosti a inteligenci. Druhý má (víceméně) dobrou pověst, je tu však otazník nad jeho vlivem a politickými schopnostmi. Je vůbec možné, aby se Kalousek v očích věřejnosti očistil? On sám se vidí v roli pragmatického politického profesionála. Asi mu nedošlo, že pověst je součástí pragmatické výbavy, nemá-li být politická kariéra krátkodechá. Je možné, aby Pospíšil a jemu podobní ovládli ODS? Od odchodu Klause ji neovládl nikdo.

Programově je na tom pravice stejně špatně, veškerá snaha končí u taktiky. Vládní koalice prosazuje úsporný program, což je v krizi potřebné, rovná se však jen omezování ztrát (ponechme stranou, jak to vláda dělá). Není tu ale nic, co by krátkodobou taktiku přesáhlo, žádná razantní strategie budoucnosti, především posílení vzdělanosti, inovací a kultury. Pravicová show působí dojmem udržovacích prací. Udržujme, prosím, až budeme na špici, od níž jsme daleko. Navíc, protože politici nemají u voličů žádný kredit, je pro vládu skoro nemožné účinně přesvědčovat. Mezi ní a občany stojí bariéra odcizení.

Protože jsme se jako společnost nedokázali otevřeně poprat s dějinami, což bylo v prezidentských volbách bolestně viditelné, protože stále přibývá voličů, pro něž je komunismus jen nezažitou položkou v mlhách minulosti, a protože zároveň přibývá postesků ve stylu "za komunismu bylo líp", bude elektorální síla antikomunistického argumentu slábnout. Ve druhém kole prezidentských voleb – a čest lvici Věře Čáslavské – nezafungovala vůbec.  

Z výše uvedeného vyplývá, že až se zase česká pravice před volbami uchýlí k antikomunismu, může tento legitimní a potřebný postoj podkopat a zdiskreditovat.